Daně  Právo 

Tradice versus inovace, takový je Uber v praxi. A zákonodárci si lámou hlavu s regulací sdílené ekonomiky 

Se sdílenou ekonomikou je spojeno téma regulace a silné emoce. Stát si láme hlavu, jak nové formy podnikání zdanit, nemá se však o co opřít – postoje ke sdílené ekonomice se ve světě rozcházejí. Jednou ze sdílených služeb, která zákonodárce pálí nejvíc, je sdílená doprava v čele s přepravní společností Uber. Jaké povinnosti řidičům z provozování této služby plynou? A budeme potřebovat nové zákony, které budou regulovat sdílenou ekonomiku?

S jistou mírou nadsázky se dá říct, že tam, kde je Uber, je i oheň na střeše. Řidiči tradičních taxislužeb se ve většině měst s přítomností řidičů Uberu obtížně vyrovnávají. Zákonodárci hledají cesty, jak tuto službu regulovat tak, aby spolu obě strany byly schopny „sedět u jednoho stolu“.

Sdílená doprava v ČR: Regulace, povinnosti i inspirace v zahraničí

Je Uber taxi? Uber nabízí alternativu ke klasické taxislužbě. Původní koncept této služby spočívá v tom, že kdo má k dispozici auto a řidičské oprávnění, může se stát smluvním řidičem. Aplikace Uberu pak v reálném čase spojuje požadavky zákazníků a nabídku řidičů.

Budeme potřebovat nové zákony, které budou regulovat sdílenou ekonomiku? Služby sdílené ekonomiky, mezi které patří i Uber, během svého působení na českém trhu rozvířily klidné vody v daných segmentech služeb. Na jejich mnohdy dravý model podnikání musela ve většině případů zareagovat i regulace. Právní úprava však většinou nedokáže zcela předvídat vývoj moderních technologií, a proto je nutné na změny ve společnosti reagovat jasným výkladem stávající právní úpravy, nebo její novelizací, pokud výklad nestačí.

Jak problematiku sdílených služeb upravuje Česká republika? Naše legislativa zakotvuje pravidla pro podnikání, pro udělování živnostenských oprávnění, pro výběr daní atd. Zákony nemusí nutně uvádět veškeré myslitelné množství situací, na které dopadají (to v mnoha případech ani nelze předvídat). Podstatné je, zda jsou zákony jednotně a jasně vykládány, ať už prostřednictvím soudů, nebo správních orgánů. V ČR se tento výklad v případě sdílené ekonomiky teprve utváří.

Soudní dvůr EU stanovil, že by na službu Uber měla platit stejná pravidla, jako platí pro jakoukoliv jinou taxislužbu. Co takové rozhodnutí znamená pro ČR? Česká republika by jako členský stát EU měla postupovat v souladu s právem Evropské unie a respektovat rozhodnutí Soudního dvora EU.

Jaké povinnosti z provozování služby Uber řidičům plynou? V ČR by podle sdělení Finanční správy všichni ti, kdo poskytují přepravní služby prostřednictvím Uberu, měli z této činnosti odvést DPH (pokud mají roční příjmy z přepravování více než jeden milion korun), daň z příjmu fyzických osob a silniční daň z vozidla, které řidič Uberu využívá. Odvést by měli i sociální a zdravotní pojištění. Při výpočtu zdanitelného základu mohou z příjmů odečíst prokazatelné náklady k dosažení příjmů, anebo náklady vypočtené paušální částkou z příjmů.

SROVNÁNÍ: Jak sdílenou dopravu regulují ve světě?

  • Belgie, Itálie: speciální zákony regulují sdílenou ekonomiku tak, aby byl umožněn její další rozvoj (dochází zejména ke snižování bariér vstupu do odvětví) a současně byla zachována efektivní ochrana spotřebitele. Na příjmy ze sdílení aplikují nižší daňovou sazbu než na jinou podnikatelskou aktivitu.
  • Některé státy Austrálie legalizovaly Uber a obdobné poskytovatele spolujízd a licencovaným taxikářům vyplatily kompenzace za licence, které si dříve nakoupili.
  • Estonská daňová správa je napojena na IT systém Uberu, který poskytuje data ohledně transakcí svých smluvních řidičů. Tato data pak vstupují do předvyplněných elektronických daňových přiznání těchto řidičů a umožní adekvátně zdanit i samotný Uber.
  • Španělsko: srpna 2018 ukončili španělští taxikáři stávku za legislativní omezení při vydávání licencí pro alternativní taxislužby (Uber, Cabify aj.). Požadovali, aby kompetence při udílení licencí přešly na autonomní regiony. Ministerstvo pro rozvoj přislíbilo zakotvit toto v zákoně do září 2018.

Doprava: Plusy a minusy sdílené ekonomiky

Rozšíření sdílené ekonomiky může mít vliv na zlepšení kvality služeb tradičních poskytovatelů. Řada aktuálně sdílených služeb se navíc může rozvinout. Příkladem je UberEats (rozvoz jídla, který by měl být v Praze spuštěn v srpnu 2018) nebo UberPool (spolujízda s lidmi, kteří jedou stejným směrem). Firmy si tak mohou zajistit nové zdroje příjmů a diverzifikací své příjmy stabilizovat. Dochází také k přejímání inovativních prvků sdílené ekonomiky do klasického podnikání. Společnost BMW nabízí například ve velkých západoevropských městech sdílení svých vozů prostřednictvím služby DriveNow.

Sdílením vozů se může snížit jejich nevyužitá kapacita. Může dojít k redukci vozového parku, která by se projevila uvolněním veřejného prostoru, zároveň by však mohlo dojít k omezení poptávky po automobilech, a tím ke snížení produkce automobilového průmyslu. Díky sdílení vozů mohou nižší příjmové skupiny získat přístup k automobilům nebo luxusnějším automobilům, které si nemohou dovolit vlastnit, ale pronajmout ano.

Sdílená ekonomika může zasáhnout i další oblasti podnikání. Úbytek klientů pociťuje například hotelnictví kvůli službě Airbnb a jiným platformám.

Kdo je aktivní, určuje směr

Poptávka po sdílených službách bude pravděpodobně růst ruku v ruce s chytrými technologiemi. Cestou není podřizovat ji beze zbytku stávající regulaci – ohroženy by byly ekonomické benefity a její potenciál.

Tlak na potřebu regulace ze strany legislativních orgánů bude spíše nabývat na intenzitě než slábnout. Poskytovatelé sdílených služeb by měli na situaci aktivně reagovat a navrhovat řešení. Možná právě tak najdou tradiční a inovativní služby společnou řeč.

Zajímá vás sdílená ekonomika v číslech a jiné oblasti než sdílené přepravní služby? Přečtěte si studii Deloitte Sdílená ekonomika. Bohatství bez vlastnictví.

Uber sdílená ekonomika sdílená doprava regulace studie Deloitte