Předmět sporu

Žalobci byla doměřena daň z příjmů právnických osob, neboť správce daně neuznal jako daňově uznatelné výdaje ze sedmi faktur za dodávky stříbra od dodavatele žalobce a dospěl k závěru, že žalobce faktické dodání neprokázal. V odvolacím řízení žalobce navrhl jako důkazní prostředek rozsudek trestního soudu, kterým byl jednatel dodavatele shledán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně. Ten měl spáchat tím, že v úmyslu zkrátit DPH nepodal přiznání k DPH ze zdanitelných plnění dodaných žalobci. V rámci výroku trestní soud uvedl, že dodavatel žalobce v předmětném období uskutečnil zdanitelná plnění dodávek stříbra pro žalobce jako odběratele a vystavil k nim sedm faktur. Odvolací finanční ředitelství („OFŘ“) se tímto trestním rozsudkem odmítlo zabývat s odkazem na to, že trestní řízení a daňové řízení jsou samostatná a mají odlišný smysl a účel.

Posouzení Nejvyšším správním soudem

NSS konstatoval, že otázka faktického uskutečnění plnění je přímo předmětem daňového řízení, které spadá do působnosti správce daně. Nejde tak o otázku, jejíž rozhodnutí přísluší jinému orgánu veřejné moci, a ani nejde o otázku, o které by se mohlo vést jiné samostatné řízení. Trestní soud tudíž v projednávaném případě nerozhodoval předběžnou otázku a správce daně nebyl trestním rozsudkem vázán. Nebylo tedy chybou OFŘ, když se domnívalo, že rozsudkem trestního soudu není vázáno. Avšak jako chybu NSS shledal skutečnost, že OFŘ trestní rozsudek vůbec nezohlednilo při vyhodnocování skutkového stavu případu.

Trestní rozsudek se zabýval otázkou, která je podstatná i pro rozhodnutí OFŘ. S ohledem na princip právní jistoty nelze podle NSS schvalovat postup, kdy OFŘ jako orgán veřejné moci zcela ignoruje učiněné závěry jiného orgánu veřejné moci o stejné věci. Naopak je jeho povinností se s existencí dřívějšího rozhodnutí vypořádat a reagovat na jeho obsah a z něj plynoucí závěry.

NSS uzavřel, že důkazní prostředky z trestního řízení jsou v řízení daňovém použitelné. Tím spíše může být důkazním prostředkem v daňovém řízení konečné rozhodnutí trestního soudu. V posuzovaném případě měl trestní rozsudek potvrzovat skutečnost, že žalobce dodávky fakticky přijal, což je otázka zásadní pro rozhodnutí ohledně jeho daňové povinnosti. OFŘ tedy pochybilo, pokud z trestního rozsudku odmítlo vyvodit jakékoliv závěry s odůvodněním, že pro něj není závazný.