Krajský soud v rozsudku č. j. 29 Af 89/2018-68 z prosince 2021 konstatoval, že pro splnění podmínek osvobozeného příjmů zaměstnance může nepeněžní plnění od zaměstnavatele ve prospěch zaměstnance mít i tu podobu, kdy si zaměstnanec dané zboží nebo službu uhradí sám a zaměstnavatel mu poskytne účelově vázané finanční prostředky, ať již zálohově, nebo oproti již prokazatelně vynaloženým výdajům.

Nyní se v otázce posouzení, co je nepeněžním příjmem, postavil Nejvyšší správní soud odlišně od názoru krajského soudu. V rozsudku č. j. 7 Ads 31/2021-28 z listopadu 2022 šlo o situaci, kdy zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci peníze za účelem rekreace na základě jím doložených výdajů na rekreaci. Nejvyšší správní soud se v rozsudku neztotožnil se závěrem Krajského soudu v Brně, který u stejné věci posoudil poskytnutí peněžní částky zaměstnanci na základě daňového dokladu za rekreaci ve světle dřívější judikatury krajských soudů, a to jako nepeněžní příjem, čímž krajský soud poskytnutí peněžní částky uznal jako příjem osvobozený od daně z příjmů fyzických osob.

Nejvyšší správní soud konstatoval, že za nepeněžní plnění lze považovat:

• poskytnutí poukázek, např. Flexipassů na odběr služby či jiných plnění obdobného charakteru, které nejsou směnitelné za peníze, nebo
• situaci, kdy zaměstnavatel hradí peněžní částku třetí osobě prostřednictvím vystavené faktury, aby zaměstnanci nebo jeho rodinnému příslušníkovi poskytla určitou výhodu či služby.

Naopak ale Nejvyšší správní soud nesouhlasil s tím, že by zaměstnavatel mohl zaměstnanci poskytnout finanční částku přímo na účet, neboť plnění účelu, a to využití peněz na rekreaci, není v okamžiku poskytnutí nijak zajištěno, protože zaměstnanec by mohl finanční prostředky využít i na něco jiného.

Uvidíme, jakým způsobem se v budoucnu k situaci popsané v rozsudku krajského soudu č. j. 29 Af 89/2018-68 z prosince 2021 vyjádří Nejvyšší správní soud.