V rozsudku č. 29 Af 83/2018-102 z ledna 2022 Krajský soud v Brně rozhodoval o situaci, kdy daňový subjekt motivoval zaměstnance jiného subjektu k prodeji svých výrobků, a to tím, že tomuto zaměstnanci za určitý počet prodaných výrobků vyplatil bonus.
V daném případě daňový subjekt z odměn vyplacených zaměstnancům jiného subjektu neodvedl zálohu na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Finanční úřad mu daň z příjmů ze závislé činnosti z těchto odměn doměřil i s penále ve výši 20 procent z doměřené daně.
Ve sporu daňový subjekt argumentoval tím, že soutěž v prodeji výrobků byla určena pro neurčitý okruh osob, a šlo tedy o veřejný příslib vůči různým osobám. Domníval se tudíž, že se nejednalo o příjem ze závislé činnosti, ale o příjem ze samostatně výdělečné činnosti, případně ostatní příjem osoby, která odměnu obdržela.
Dle soudu ovšem situace nebyla taková, že by šlo o soutěž pro neurčitý okruh osob, nýbrž se jednalo o podporu určenou prodejcům za prodané výrobky daňového subjektu, kteří byli zaměstnanci jiného subjektu.
Dle zákona o dani z příjmů jsou příjmy ze závislé činnosti příjmy plynoucí v souvislosti se současným výkonem závislé činnosti bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává závislou činnost, nebo od plátce, u kterého poplatník závislou činnost nevykonává.
Třetí strana musí odvést zálohu na daň z příjmů
Krajský soud řekl, že „každý plátce příjmu je dle § 6 odst. 2 věta první zákona o daních z příjmů označován za ‚zaměstnavatele‘, přestože reálně nemusí existovat pracovněprávní vztah mezi plátcem a poplatníkem“. Ze zákona o dani z příjmů vyplývá, že povinnost daňového subjektu odvést za poplatníka – zaměstnance jiného daňového subjektu daň z příjmů ze závislé činnosti vzniká i všem daňovým subjektům, od nichž těmto zaměstnancům plynou příjmy související s výkonem jejich závislé činnosti.
Z výše uvedeného je zřejmé, že poskytuje-li třetí strana zaměstnanci jiného daňového subjektu bonus v souvislosti s výkonem práce pro svého zaměstnavatele, je tato odměna také příjmem ze závislé činnosti a tato třetí strana má povinnost za zaměstnance odvést zálohu na daň z příjmů ze závislé činnosti.
Posoudit tuto situaci není lehké. Nicméně pokud se opravdu nejedná o soutěž typu „odměna za nákup v supermarketu“, která je určená široké veřejnosti, pak by se subjekt, který danou soutěž organizuje, měl zamyslet také nad tím, zda se náhodou nestává plátcem daně z příjmu i za tyto „externí“ zaměstnance.