V posuzovaném případě získal správce daně na základě výzvy od Policie ČR informace o pohybu motorového vozidla, které bylo zachyceno kamerovým systémem provozovaným za účelem zabezpečení veřejného pořádku v dopravě. Získané informace však nekorespondovaly s údaji v knize jízd vedené daňovým subjektem. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že správce daně byl oprávněn dané záznamy od Policie ČR požadovat, neboť šlo o údaje nezbytné pro správu daní a Policie ČR je subjektem povinným takové údaje správci daně na výzvu poskytnout. Tato nesrovnalost měla pro daňový subjekt za následek neprokázání naplnění podmínek pro vznik nároku na odpočet DPH a vyměření nadměrného odpočtu správcem daně v nižší výši.

Ústavní soud rozsudek Nejvyššího správního soudu zrušil, neboť Nejvyšší správní soud se nevypořádal s otázkou, zda Policie ČR byla oprávněna dříve pořízené kamerové záznamy na žádost správce daně zpracovat, tj. kamerové záznamy utřídit do podoby, kterou správce daně vyžadoval. Nejvyšší správní soud tak musí věc znovu posoudit v intencích nálezu Ústavního soudu.