Jsi jednou ze 131 inspirativních žen ve světě financí. Čím bys ty osobně chtěla inspirovat své okolí a třeba nějaké začínající ženy?

Chtěla bych všechny inspirovat jiným přístupem k leadershipu, než je ještě stále převažující direktivní styl v korporacích. Myslím si, že můj způsob, jakým přistupuji ke klientům nebo k týmům, je jiný i tím, že jsem žena. Je v něčem měkčí, víc lidský, víc o emocích a zájmu o člověka, zkrátka o věcech, kterých je v byznysu stále méně, než je potřeba. Myslím si, že do všeho přináším otevřený přístup, nebojím se odkrýt své nitro. Tím umožním i ostatním nebát se, aby šli s kůži na trh. Pokud se ale zaměřím na začínající ženy, tak těm bych chtěla především dodat sebevědomí. Být příkladem toho, že se nemusíte chovat jako muži, abyste v byznyse dosáhly svého. Být mentorem, který umožní začínajícím ženám překonat překážky s menší bolestí a vyvarovat se zbytečným chybám.

Když jsi ty byla v dobách překonávání překážek, měla jsi nějaké vzory, které pro tebe byly inspirací?

Měla jsem jich hodně málo. Vzorem pro mě třeba byla moje mentorka Klára Starková, která byla mimo Deloitte. V hodně věcech mě navedla, díky ní jsem se naučila, abych si nebrala věci tak osobně a naučila si říkat o to, co chci. Obecně ale seniorních žen, které může člověk mít jako vzor, je málo – i v Deloitte.

Dnešní generace je na tom ale už s těmi ženskými vzory lépe, nemyslíš?

To určitě. Já jsem se dostala na trh práce v roce 2001 a v té době jsem všechny šéfy měla muže. I to byla moje osobní výzva – najít si svou cestu, která je ženská.

Jak hodnotíš celkové zastoupení žen v oboru, ve kterém působíš?  

V segmentu Global Business Services je větší vyrovnanost, podíl žen je tam vyšší než v jiných oblastech. V oboru Consultingu je ale žen ve vedoucích pozicích pořád všude – nejen v České republice – strašně málo. V českém Consultingu jsem se historicky první partnerkou ženou stala já, v roce 2023.

Vyřešily by to podle tebe kvóty na ženy ve vedoucích pozicích?

To je velká diskuze. Já sama jsem se setkala s velmi divnými komentáři od pár kolegů ve smyslu: „Tebe tam chtějí kvůli kvótám, proto jsi partnerkou“. Je to zraňující, i když víš, že je to nesmysl. Znám a rozumím tomu tokenismu, který kvóty vyvolávají. Na druhou stranu si myslím, že se bez toho jako společnost nikam nepohneme. Dokud leadership firem nebude mít ve svých cílech zvýšení podílu žen ve vedení, tak se nic nestane. Týká se to nás žen a my se s tím musíme vypořádat, nesmíme si brát osobně to, když nám to někdo vmete.

Jde tedy i o to, aby si člověk zvykl na nevhodné komentáře?

Zvyknout si ne, ale naučit se na ně reagovat. Jakmile jsem narážku na kvóty slyšela poprvé, tak jsem byla v hlubokém šoku a bylo to velmi bolestivé. Podruhé jsem už ale jinému kolegovi odpověděla, ať toho nechá a že to není v pořádku. Musíme se umět ohradit a říct, že to není fér.

Ještě bude ale asi chvíli trvat, než se ten trh narovná…

Tipuji, že až já budu odcházet z pracovního trhu, tak možná začne být situace lepší, ale nikoliv rovnocenná. Ale je pravda, že nová generace tohle hodně vyžaduje. Vědí, že ve společnosti, kde je leadership složen převážně z mužů, se jim nebude dařit tak dobře, jako když je tým namíchaný. Vědí to i ti, kteří organizace vedou, tedy že jedině diverzifikovaný tým zaručí úspěšný byznys.

Rozumím. Trochu odbočím – jakou dovednost bys chtěla umět lépe?

Chtěla bych být schopná vyjadřovat myšlenky mnohem jednodušeji, než jak je vyjadřuji. Týká se to hodně komunikace – jsem zvyklá popisovat věci na příkladech z mého života a vnímám, že jak se doba zrychluje, tak bych měla věci umět lépe strukturovat, abych k tomu nemusela říkat ten velký příběh. Na to není čas.

Jaký byl tvůj nejdůležitější kariérní milník?

Asi to bylo tehdy, kdy jsem měla možnost řídit projekt na vytvoření našeho SSC v Rzeszowě. V roli zákazníka bylo spoustu seniorních partnerů, já se vrátila z mateřské a začali jsme malovat to, jak to celé bude vypadat. Neměla jsem v té době tolik zkušeností, byl to zlom a velká výzva.

V Deloitte jsi zhruba 13 let, dá se toto považovat za tvoji největší kariérní výzvu?

Určitě ano. Je pro mě kariérní výzva i to, že tu jsem tak dlouho. Mám ráda změnu a Deloitte mi za 13 let byl schopen dát vždy něco nového. Další velkou výzvou bylo začít prodávat naše služby a obecně přesun z delivery do salesu.

Změnil se za tu dobu Deloitte?

Výrazně se změnila kultura, přístup k vedení lidí, práce s diverzitou. Věci, které sis mohla jako žena vyslechnout před 13 lety, jsou alespoň v českém Deloitte nyní úplně mimo. Globalizace významně změnila geografický dosah toho, co děláme a pro koho – dříve jsme dělali hodně lokální věci v ČR, teď pracujeme pro klienty po celém světě. A samozřejmě technologie – prolínají se mnohem více naší vlastní prací a nezastupitelně v klientských službách.

Koukala jsem, že jsi studovala psychologii na Univerzitě Karlově, dá se to s tímto odvětvím skloubit?

Psychologie na „Karlovce“ byla hodně teoretická. Řekla bych, že mi to dalo určitě nějaký základ. Nicméně jsem se o tyto věci zajímala i mimo studium. Přijde mi, že to propojení je super, ale nevím, jestli to je vyloženě tím studiem. Obklopila jsem se lidmi, které zajímají humanitní vědy celkově. To, že znáš fungování lidské psychiky a pár teorií osobnosti, ti dá důležitý nástroj pro práci s lidmi, s kterými se ve firmě nebo u klientů setkáváš. Otevírá ti to jiné možnosti v oblasti leadershipu, které já využívám.

Máš nějaký recept na to, jak se dostat k velkým obchodům, vysokým pozicím?

Můj recept je o vztazích a o kontaktech. Ne ale o kvantitě kontaktů, jako spíš o tom, aby byl člověk schopný si vytvořit důvěru s lidmi, který ti větší byznys dokážou přinést. Druhý recept je o tom, že musíš vidět věci trochu víc dopředu, strategicky. Rozhoduji se prevážně na základě intuice – pokud vidím a vnímám, že je tam potenciál, tak do toho jdu. Věci, kterým se věnuji, mi musí dávat smysl z dlouhodobého pohledu. Příkladem je diverzita a inkluze, jejíž jsem ambasadorkou v Deloitte CZ a SK.

Myslíš, že pokud chce být firma úspěšná, musí se těmto tématům v dnešní době věnovat?

Stoprocentně, nemám o tom pochybnosti. Ještě pořád mohou být firmy, které říkají, že D&I řešit nepotřebují, protože jsou třeba ve strojírenství nebo jen na českém trhu. To je ale krátkodobé – jestli to firma nebude řešit, tak za 10 let nejen že nebude mít lidi, ale ani klienty.

Zaujal vás rozhovor a chtěli byste se dočíst o dalších inspirativních ženách z Deloitte? V tom případě se podívejte do kariérní sekce na dReport a dočtěte se víc!