Co je podle vás v daném rozsudku Nejvyššího soudu nejdůležitější?

Tento rozsudek se věnuje nerovnostem v odměňování zaměstnanců, kteří vykonávají srovnatelnou práci v různých regionech, konkrétně v daném případě v Olomouci a v Praze. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku konstatoval, že je nepřípustné z hlediska zásady rovného zacházení, aby v odměňování zaměstnanců téhož zaměstnavatele, kteří vykonávají srovnatelnou práci, ale v rozdílných regionech České republiky, byly zohledňovány sociálně ekonomické podmínky daného regionu.

Toto téma doposud u Nejvyššího soudu České republiky projednáváno nebylo. Soudy dosud ve své judikatuře řešily spíše rovnost odměňování v rámci jednoho pracoviště, popřípadě v rámci blízkých pracovišť v tomtéž regionu, tudíž v tomto kontextu je toto rozhodnutí skutečně přelomové. Na druhou stranu se domnívám, že rozhodnutí samo o sobě příliš překvapivé nebylo, neboť k uvedeným závěrům se přikláněla již nyní část odborné veřejnosti.

Jak rozhodnutí z hlediska vlastní praxe hodnotíte?

V naší praxi vnímáme, že se otázce rovného zacházení obecně věnuje zvýšená pozornost. Je například častým tématem kontrol ze strany inspektorátu práce, které jsou v této oblasti činné a kontroly provádí, ať již z vlastní iniciativy či na podnět. Obecně rovněž pociťujeme, že se na naši advokátní kancelář v otázkách rovného zacházení zaměstnavatelé poměrně často obracejí již nyní a tuto problematiku zohledňují ve svých rozhodovacích procesech. Lze očekávat, že takovýchto zaměstnavatelů bude přibývat.

Současně je však nutné zmínit, že pro zaměstnavatele může mít tento pohled soudu nepříznivé důsledky, neboť v praxi trh práce a ekonomická situace daného regionu mzdu ovlivňují. Pokud by se uvedené pravidlo mělo uplatnit bezvýhradně, může mít tento pohled na odměňování negativní dopad na ekonomickou udržitelnost některých pracovišť v určitých regionech.

Zapadá tedy rozsudek do dosavadní judikatury? A do řekněme trendů v pracovním právu?

Jedná se o velmi zajímavé a již před tímto rozsudkem hojně diskutované téma, obecně však nebylo doposud mnoho případů, kdy by zaměstnanci byli ve sporech v oblasti rovného zacházení úspěšní. Vzhledem ke skutečnosti, že obecným trendem v pracovním právu je otázka transparentnosti, spravedlivého odměňování a dále otázky související s rovným zacházením a zákazem diskriminace, pak lze jistě souhlasit s tím, že od aktuálních trendů pracovního práva tento judikát nevybočuje.

Jak by měli zaměstnavatelé zmiňované rozhodnutí reflektovat?

Zaměstnavatelé by měli zrevidovat systém odměňování zaměstnanců a zmapovat, jakým způsobem jsou jednotliví zaměstnanci ohodnoceni. V případě, že zjistí rozdíly v odměně u zaměstnanců, kteří vykonávají práci na stejné pozici, měli by vyhodnotit, zda pro tyto rozdíly existuje věcný a ospravedlnitelný důvod. Ve světle diskutovaného judikátu je pak samozřejmě namístě vzít úvahu, zda příčinou rozdílného odměňování není skutečně pouze regionální umístění jednotlivých pracovišť a provozoven zaměstnavatele.

Jaké kroky je případně vhodné z pohledu firem dále učinit?

Zaměstnavatelé by především měli nastavit transparentní systém odměňování zaměstnanců. Není však nutné situaci chápat absolutně a automaticky odměňovat všechny zaměstnance na stejné pozici stejně. Rozdíly v odměňování jsou možné, pokud je zaměstnavatel schopen jejich důvody odpovídajícím způsobem odůvodnit a pokud tyto odlišnosti vycházejí z jasně nastavených a férových pravidel.

A co naopak mohou dělat zaměstnanci, kteří mají pocit, že vydělávají méně, než by měli?

Zaměstnancům přiznává právní řád více možností. Pokud se zaměstnanec domnívá, že s ním bylo ze strany zaměstnavatele nerovně zacházeno v oblasti odměňování, může se obrátit na příslušný oblastní inspektorát práce se stížností. V úvahu připadá samozřejmě také možnost obrátit se žalobou na soud.

Zvyšuje tento rozsudek jejich šance na úspěch?

Domnívám se, že ano. S ohledem na medializaci případu lze navíc očekávat, že se zaměstnanci začnou o tuto problematiku více zajímat, a lze předpokládat, že situace povede k nárůstu soudních sporů se zaměstnanci. Současně lze očekávat, že do hry vstoupí i odborové organizace, což může vest k dalšímu tlaku na zaměstnavatele v této oblasti.

Článek vyšel na webu info.cz dne 27. 8. 2020.