Klimatická změna představuje jednu z největších výzev současné společnosti. Nová Evropská komise již od svého počátku avizovala, že tato oblast bude jednou z jejích priorit. Proto 11. prosince 2019 zveřejnila Zelenou dohodu pro Evropu, politický dokument, ve kterém nadefinovala svůj plán růstu a transformace EU ve světle klimatické změny. Zelená dohoda tak identifkuje oblasti a regulaci, ve kterých dojde v nejbližším období ke změnám. Díky tomu se může business účinně s předstihem připravit a na tvorbě legislativy se aktivně podílet. Dění v posledních týdnech přirozeně odsouvá problematiku klimatické změny na vedlejší kolej. Není však třeba zapomínat, že i po tom, co současná opatření odezní, klimatická změna bude nadále představovat jednu z největších výzev současné společnosti.
Komise již v roce 2018 představila vizi pro klimatickou neutralitu v roce 2050. Aby toho bylo možné dosáhnout, Komise do března 2020 navrhne „právní rámec pro klima“, kterým tuto vizi zakotví do evropské legislativy, díky čemu stanoví jasné podmínky pro transformaci a zajistí předvídatelnost pro investory. Díky právnímu rámci by k cíli klimatické neutrality měly přispívat všechny nové politiky EU.
Do léta 2020 pak Komise předloží plán na zvýšení cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro rok 2030 nejméně na 50 % a směrem k 55 % v porovnání s rokem 1990. Pro porovnání, v roce 2018 EU dosáhla snížení o 23 %. Nejbližší dekáda proto bude v tomto ohledu opravdu intenzivní. Změny zřejmě dopadnou na systém obchodování s emisemi (rozšíření na nové oblasti), závazky snižování emisí členskými státy mimo systém obchodování s emisemi a regulace využívání půdy. Cílem by mělo být účinné stanovení ceny uhlíku, což by mělo přispět ke změně chování spotřebitelů a podniků. Dojde také k revizi směrnice o zdanění energie, tak aby reflektovala potřeby ochrany životního prostředí. Komise nakonec navrhne přijímat v této oblasti právní předpisy kvalifikovanou většinou namísto jednomyslného hlasování, což by omezilo možnost blokování transformace ze strany členských států.
Pokud dojde k tomu, že jiné země nebudou příklad EU následovat a plnění globálních cílů nebude dosahováno, Komise navrhne kompenzační mechanizmus v souvislosti s únikem uhlíku. Laicky by se jednalo o uhlíkové clo, které by padlo na výrobky vyrobené ve státech, kde emisní cíle nebudou korespondovat s ambicemi EU.
Výroba energie je jedním z uhlíkově nejnáročnějších procesů, ve srovnání s ostatními sektory na ni připadá 75 % emisí skleníkových plynů v EU. Komise si proto dává za cíl vytvořit energetické odvětví založené na obnovitelných zdrojích, vyřazení uhlí a dekarbonizaci plynu.
Komise do poloviny tohoto roku představí opatření k dosažení inteligentní integrace obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a dalších udržitelných řešení napříč sektory. Zároveň bude zvýšena podpora pro zavádění dekarbonizovaných plynů, předložena koncepce konkurenceschopnosti dekarbonizovaného plynu a řešena otázka emisí metanu. V roce 2020 pak budou vydány také pokyny pro členské státy, které pomohou řešit otázku energetické chudoby.
Komise uvádí, že mezi roky 1970 a 2017 se objem těžby materiálů ztrojnásobil a nadále roste, přičemž 90 % úbytku biologické rozmanitosti a nedostatku vody je důsledkem těžby zdrojů a zpracovávání materiálů paliv a potravin. Komise proto v březnu 2020 přijme novou průmyslovou strategii se zaměřením na zelenou a digitální transformaci. Dále bude připraven nový akční plán pro oběhové hospodářství, který bude obsahovat politiku udržitelných produktů, která podpoří oběhový design výrobků na základě společné metodiky a zásad. To znamená méně materiálů, více opětovného použití a větší odpovědnost výrobců. Stanoví se minimální požadavky, které zabrání vstupu environmentálně škodlivých výrobků na evropský trh. Akční plán se bude soustředit na nejvýznamnější sektory – textil, stavebnictví, elektroniku a plasty. Budou přijata opatření proti záměrnému přidávání mikroplastů do výrobků (na čemž již ECHA usilovně pracuje) a proti neúmyslnému uvolňování mikroplastů (např. z textilií nebo pneumatik). Komise dále vypracuje požadavky, aby byly všechny obaly do roku 2030 opětovně použitelné nebo ekonomicky recyklovatelné, stanoví rámec pro biologicky rozložitelné plasty a dále omezí plasty jednorázové.
Aby se zamezilo tzv. lakování nazeleno neboli green-washingu, měla by být ekologičnost firem doložena standardní metodikou. Komise proto bude aktivně proti green-washingu bojovat, například zvážením zavedení „elektronického pasu výrobku“.
V oblasti odpadů nás čeká také turbulentní období. Komise plánuje přijmout nové právní předpisy proti nadměrnému používání obalových materiálů a produkci odpadu. Zváženo bude stanovení povinného využívání recyklovaného obsahu (u obalů, vozidel či stavebních materiálů). Přezkoumána budou také pravidla ohledně přepravy odpadů, jelikož se Komise domnívá, že by EU měla odpad přestat vyvážet.
Vzhledem k tomu, že je přístup ke zdrojům strategickou otázkou, Komise pobude podporovat strategické hodnotové řetězce. Bude pokračovat implementace akčního plánu pro baterie a v roce 2020 dojde k návrhu právních předpisů k zajištění oběhového a udržitelného hodnotového řetězce pro baterie.
Budování a renovace budov vyžaduje značné množství nerostných surovin, na budovy zároveň připadá 40 % spotřebované energie. Komise proto bude prosazovat právní předpisy týkající se energetické účinnosti budov. V roce 2020 dojde v první řadě k posouzení dlouhodobých strategií renovací jednotlivých členských států. Zhodnotí se také možnost zahrnutí emisí z budov do systému obchodování s emisemi, a to v širším kontextu snahy, aby poměrné ceny různých zdrojů energie odrážely jejich energetikou účinnost. V neposlední řadě dojde k revizi nařízení o stavebních výrobcích s cílem zajistit implementaci principů oběhového hospodářství a digitalizaci fondu budov. V praxi tak můžeme očekávat větší tlak na modularitu budov, využívání recyklovaných materiálů a pasportizaci budov.
Na dopravu v Evropské unii připadá čtvrtina vyprodukovaných skleníkových plynů, přičemž pro dosažení klimatické neutrality musí dojít ke snížení emisí z dopravy o 90 %. To je skutečně ambiciózní cíl, ke kterému bude potřeba zapojení všech typů dopravy. Prioritou je přesunout významnou část vnitrozemské nákladní přepravy (až 75 %) na železnici a vodní cesty. Komise proto do roku 2021 navrhne lepší systém řízení a navýšení kapacit těchto typů dopravy. Zřejmě dojde také k revizi již projednávané směrnice o kombinované dopravě a k jejímu opětovnému projednání.
Aby cena dopravy odrážela dopad na životní prostředí, Komise při revizi směrnice o zdanění energie posoudí stávající osvobození od daně, která se uplatňují na paliva, tak aby fosilní paliva nebyla zvýhodňována. Navrženo bude také rozšíření systému obchodování s emisemi na námořní dopravu a sníží se množství povolenek, které jsou zdarma přidělovány leteckým dopravcům.
Současně musí dojít k urychlení výroby a zavádění alternativních paliv. Komise proto podpoří rozmístění dobíjecích a plnicích stanic, zejména v místech potřeby dálkové dopravy, a zreviduje směrnici o infrastruktuře pro alternativní paliva. Zváží se také legislativní podpora výroby a využívání udržitelných alternativních paliv.
Ve vztahu k emisím z dopravy Komise navrhne přísnější normy pro emise látek znečisťujících ovzduší vozidly se spalovacím motorem. Do června 2021 bude navržena revize právních předpisů regulujících emisní standardy CO2 generované osobními automobily a dodávkami, aby se do roku 2025 rozběhl přechod na mobilitu s nulovými emisemi. Jako doplňkové opatření se zváží také uplatňování systému obchodování s emisemi i v rámci silniční dopravy. Námořníky na lodích způsobujících největší znečištění čeká regulace přístupu těchto lodí do přístavů EU a povinnost používat pobřežní elektřinu.
Komise má ambici v této oblasti zajistit udržitelný potravinový systém s důrazem na vysokou kvalitu a bezpečnost potravin. Proto na jaře 2020 dojde k představení strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. Klíčovým nástrojem bude společná zemědělská a rybářská politika. Vzhledem k tomu, že zahájení společné zemědělské politiky bude odsunuto na rok 2022, Komise zajistí, aby tato politika odrážela cíle Zelené dohody a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. Mělo by tak dojít k většímu využívání udržitelných postupů, jako je precizní a ekologické zemědělství, agroekologie či agrolesnictví, a přísnějších norem pro dobré životní podmínky zvířat. Zemědělci by tak měli být odměňováni za lepší výkon v oblasti životního prostředí, např. za řízení a uchovávání uhlíku v půdě a za lepší hospodaření se živinami. Strategie by se měly zaměřit také na výrazné omezení používání chemických pesticidů, hnojiv a antibiotik.
Ani zemědělství se nevyhne uplatňování principů oběhového hospodářství. Komise se zaměří na snižování dopadů jednotlivých postupů při zpracování potravin a maloobchodu, a to přijetím opatření v oblasti dopravy, skladování, balení a plýtvání potravinami. V boji proti podvodům v potravinářství by mělo dojít k posilnění kapacit donucovacích a vyšetřovacích orgánů EU. V neposlední řadě se Komise bude snažit najít způsoby, jak spotřebitele lépe informovat o původu potravin, jejich nutriční hodnotě a environmentální stopě.
Globální hodnotící zpráva IPBES pro rok konstatovala zásadní celosvětový úbytek biologické rozmanitosti. V říjnu 2020 se tak uskuteční Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, která by mohla nastavit celosvětový rámec, jenž tento úbytek zastaví. Aby byla EU připravena, Komise měla do března 2020 představit strategii v oblasti biologické rozmanitosti, na kterou v roce 2020 navážou konkrétní kroky. Zvažována je kvantifikace cílů vycházejících ze sítě Natura 2000, např. rozšiřování chráněných ploch a mořských oblastí s vysokou mírou biologické rozmanitosti. Komise navrhne také plán pro evropská zelená města a zvyšování biologické rozmanitosti v nich.
Komise si dává za cíl zlepšit kvalitu a zvýšit kvantitu plochy lesa v EU. Proto vypracuje novou strategii v oblasti lesnictví, jež dopadne na všechny části životního cyklu lesa. Hlavním cílem bude účinné zalesňování, ochrana a obnova lesů v EU. Podporovány by měly být udržitelné postupy ochrany, vysazování a obhospodařování lesů. Komise také přijme regulační a jiná opatření, která podpoří takové dovážené produkty, které nejsou spojeny s odlesňováním a znehodnocováním lesů.
V oceánech a mořích pak Komise plánuje opatření pro udržitelné obhospodařování námořního prostoru s důrazem na potenciál výroby energie na moři. Rovněž bude uplatňována nulová tolerance vůči nezákonnému, neregulovanému a nehlášenému rybolovu.
Dle Komise je nevyhnutelné zavedení lepšího systému monitorování znečištění ovzduší, vod půdy a spotřebních výrobků. Od členských států bude Komise požadovat, aby přezkoumaly veškeré relevantní politiky a právní předpisy. Komise sama bude tyto problémy řešit v roce 2021 přijetím akčního plánu pro nulové znečištění ovzduší, vod a půdy.
Komise zreviduje stávající předpisy upravující ochranu ovzduší a navrhne posílení ustanovení o monitorování, modelování a plánech kvality ovzduší s důrazem na možnosti digitalizace. Provede se také přezkum opatření EU s cílem řešit problematiku znečištění, jež generují rozsáhlé průmyslové komplexy.
Zároveň Komise představí strategii v oblasti chemických látek pro udržitelnost. Ta by měla mít za cíl zjednodušení stávajícího právního rámce. Komise přezkoumá, jak lépe využívat agentury EU a vědecké hodnocení, aby dosáhla systému „jedna látka – jedno hodnocení“ a tím zajistila větší transparentnost různých opatření vůči chemickým látkám. Bude také zapotřebí pružně reagovat na vědecké poznatky např. v oblasti kombinovaných účinků různých chemických látek či nebezpečných látek ve výrobcích.
Zelená dohoda si samozřejmě klade množství dalších, primárně neregulatorních cílů, zejména v oblasti financování transformace, pozice EU jakožto globálního lídra v oblasti transformace či pomoci ostatním státům při této transformaci. Neopomenutelná je také snaha o plošné zohledňování ekologických dopadů v legislativním procesu. V neposlední řadě si Komise dala za cíl do března 2020 zveřejnit evropský klimatický pakt, který by měl do procesu transformace zapojit veřejnost a zainteresované strany.
V nejbližší době nás tedy čeká velké množství změn a nové regulace. Průmysl se nicméně musí této výzvě postavit čelem a v ideálním případě být krok před regulací. V každém případě firmy nemůžou jenom nečinně přihlížet a čekat na to, jaké nové povinnosti na business dopadnou, bez aktivního zapojení při jejich tvorbě.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
