Popis souzeného případu

Na základě přeměny odštěpením vznikla společnost, na kterou přešla vyčleněná část obchodního jmění, a to ve formě finančních prostředků ve výši 210 mil. Kč. Tuto nově založenou společnost vlastnili akcionáři – fyzické osoby. Za měsíc po vzniku společnosti došlo k převodu všech jejích akcií za částku 207 mil. Kč na kupujícího, který však na tento nákup neměl prostředky (kupujícím byla firma s obratem v řádech statisíců korun). V tentýž den nákupu akcií tak kupující jako jediný akcionář rozhodl o výplatě dividend z nově nabyté společnosti a z těchto vyplacených prostředků uhradil kupní cenu akcií fyzickým osobám. Výsledkem transakce tedy bylo, že fyzické osoby prodaly podíl ve společnosti, v níž byly pouze finanční prostředky, a příjem z tohoto prodeje osvobodily v souladu se zákonem o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů). Díky vztahu mateřské a dceřiné společnosti byla následná výplata dividend novému vlastníkovi taktéž od daně osvobozená. Efektivně tak došlo k výplatě finančních prostředků fyzickým osobám bez souvisejícího zdanění, kterému by se fyzické osoby v případě výplaty finančních prostředků přímo z rozdělované společnosti nevyhnuly.

Posouzení finančním úřadem

Z celkového kontextu transakce finanční úřad dovodil, že situace měla pouze daňové, a nikoli ekonomické opodstatnění. Původní akcionáři totiž dle správce daně docílili faktického vyplacení dividend, u nichž byly uměle naplněny podmínky pro osvobození od daně z příjmů. Podle finančního úřadu nebyl prokázán účel přeměny, kterou vznikla společnost vyplácející dividendy, ani fakt, že se o koupi akcií ucházelo více zájemců, přičemž kupující podal nejvýhodnější nabídku. Jako nelogickou hodnotil finanční úřad i skutečnost, že akcionáři přistoupili na prodej akcií za nižší cenu, než byla hodnota finančních prostředků ve společnosti umístěných, tj. že akcionáři prodávali „peníze pod cenou“. Naopak, tento rozdíl v částce cca 3 mil. Kč byl posouzen jako určitá forma „odměny“ za účast na transakci kupujícímu, který byl obecně nespojená osoba.

Posouzení krajským soudem

Krajský soud v posuzované situaci identifikoval dvě operace, a to převod akcií a výplatu dividend. Přičemž převod akcií byl podle soudu zjevně účelový, protože kupující společnost koupil, aniž by taková aktiva chtěl využít ke své ekonomické činnosti. Od začátku tak bylo podle soudu cílem transakce obratem finanční prostředky ze společnosti vyvést. Přičemž získání a rozdělení daňové úspory bylo soudem identifikováno jako jediná ekonomicky racionální pohnutka celého jednání. Závěr soudu byl tedy takový, že je třeba od účelové transakce zcela odhlédnout a výplatu dividendy podrobit srážkové dani.

Závěry Nejvyššího správního soudu

V souladu s judikaturou soudního dvora EU Nejvyšší správní soud připomíná, že zneužití práva v sobě zahrnuje objektivní i subjektivní prvek. Objektivní prvek spočívá v tom, že aplikací právní normy nebyl naplněn její účel. Zatímco subjektivní prvek pak znamená záměr získat výhodu umělým vytvořením podmínek pro její dosažení. Jinými slovy jedná se o transakci, která má hlavní a zjevně převažující cíl v podobě získání daňové výhody. NSS tak potvrdil názor krajského soudu, že se v tomto případě jednalo o zneužití práva, jehož jediným cílem bylo vyplatit fyzickým osobám dividendu bez odpovídajícího zdanění. Situaci je dle soudu třeba hodnotit jako celek, a to i vzhledem k časovým souvislostem jednotlivých jednání. Ze všech okolností případu vyplývá účelovost těchto jednání, a soudy tak v předmětné transakci neshledaly žádný jiný ekonomicky racionální důvod než úsporu na dani.