V poslední době můžeme vidět vzrůstající zájem správce daně o problematiku zneužití práva. Městský soud v Praze (č. j. 3 Af 20/2021-43) totiž nedávno jeden takový případ zneužití práva v souvislosti s uplatněním nároku na odpočet daně z přidané hodnoty posuzoval. Rozsudek se dotýká odlišení ubytovacích služeb od nájmu nemovitých věcí s dopady na uplatnění odpočtu DPH. Jaký postoj v problematice soud zaujal?
Okolnosti případu
V projednávaném případě soud posuzoval obchodní řetězec, jehož formálním účelem bylo poskytování ubytovacích služeb – klíčovým faktorem je zde to, že mělo jít o zdanitelné plnění zakládající nárok na odpočet DPH. Společnost vlastnila několik bytových jednotek, které se staly předmětem nájmu jiné společnosti (později šlo o podnájem další společnosti, která poskytovala předmětné bytové jednotky svým zaměstnancům na základě ubytovací smlouvy.) A jelikož je poskytování ubytovacích služeb zdanitelným plněním, tak si jednotlivé články v řetězci postupně uplatňovaly nárok na odpočet DPH.
Správci daně ovšem v průběhu daňového řízení vznikly pochybnosti, zda v případě předmětného řetězce skutečně dochází k poskytování ubytovacích služeb, nebo zda jde o poskytování nájmu nemovité věci. Pokud by šlo totiž o nájem nemovité věci, tak by nárok na odpočet DPH tím pádem nevznikl.
Šlo podle soudu o poskytování nájmu nemovité věci?
Soud vyložil pojem „nájem“ jako převod práva užívat nemovitost způsobem, jako kdyby byl nájemce jejím vlastníkem – a to na sjednanou dobu a za úplatu. Nájem je totiž také činností „relativně pasivní“, což ho odlišuje od jiných plnění, jako je například poskytování ubytovacích služeb (ty jsou naopak chápány jako služby komplexní). V posuzovaném případě vyšlo najevo, že v budovách chyběla recepce, nebyla poskytována žádná úklidová nebo doplňková služba a neodváděl se poplatek z ubytovací kapacity. Došlo také k ubytování bývalých zaměstnanců. To vše vedlo k závěru, že skutečným obsahem předmětného právního jednání bylo poskytování nájmu nemovité věci za účelem získání daňového zvýhodnění v podobě nároku na odpočet DPH.
Co dalšího soud řešil?
Soud se musel také vypořádat s otázkou, zda došlo ke zneužití práva. Vzhledem ke zmíněným skutečnostem došlo podle soudu k naplnění takzvaného dvoustupňového testu (zavedeným rozsudkem Halifax), a je proto možné celé jednání jako zneužití práva posoudit.
Jak soud rozhodl?
Nárok na odpočet DPH byl v důsledku aplikace konceptu zneužití práva odejmut. Z poslední judikatury lze vysledovat, že koncept zneužití práva je stále více správci daně aplikován a lze očekávat další daňové kontroly na toto téma.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
