Plány Evropské komise v oblasti DPH

Změny EU směrnice o DPH, které měly dle původních návrhů dopadnout na evropské plátce již od roku 2025, mohou být až o několik let odloženy. Evropská komise nadále předpokládá, že by mělo být rozšířeno použití jednoho správního místa na další typy B2C dodávek a také na B2B transakce v případě přemístění vlastního zboží, nicméně by k tomu mělo dojít až od roku 2027. V tomtéž roce by se také měly značně rozšířit povinnosti platforem při spolupráci s osobami poskytujícími krátkodobé ubytování či přepravu osob. Dále by se měla změnit pravidla pro určení místa plnění u služby napomáhání prodeje platformami. Další změna v podobě povinné elektronické fakturace (ve vybraných případech) by měla nastat až s velkým odkladem, a to v roce 2030.

Judikatura SDEU

• V rámci rozsudku C-207/23 Finanzamt X vs. Y KG vyjasnil Soudní dvůr EU pravidla pro určení základu daně u rozdávaných vlastních výrobků plátce. Na základě názoru soudu lze říct, že by bylo velmi ojedinělé, aby byl základ daně určen ve výši celkových nákladů na výrobu rozdávaného zboží (v takovém případě by měl základ daně zahrnovat jak přímé, tak i nepřímé náklady, bez ohledu na to, zda byly tyto náklady zatíženy DPH na vstupu). Nejčastěji bude potřeba určit základ daně ve výši kupní ceny obdobného zboží. Soudní dvůr EU nevysvětlil, jak takový základ daně v praxi jednoznačně určit.
• Soudní dvůr EU určil v rámci případu C‑241/23 P. sp. z o.o., že vklad nemovitosti při navýšení základního kapitálu je plněním za úplatu, která je představována získanými akciemi. Dle názoru soudu se základ daně v principu stanoví ve výši, v jaké je smluven mezi oběma zúčastněnými stranami. Uvedený názor je naprosto zásadní pro výklad českého zákona o DPH.
• V případu C-89/23 Companhia União de Crédito Popular posuzoval Soudní dvůr EU, zda věřitel, který vydraží za účelem uspokojení svého dluhu věcnou zástavu, poskytuje dlužníkovi samostatné plnění. Dle Soudního dvora o takové plnění nejde. Podle našeho názoru toto rozhodnutí není pro praxi v ČR nijak stěžejní.
• Soudní dvůr EU posuzoval v případu C-68/23 M-GbR problematiku distribuce poukazů na odběr služby. Soudní dvůr alternativně popsal principy zdanění v případě převodu jednoúčelových poukazů a v případě převodu víceúčelových poukazů. Jeho zjištění nemění nic na běžně známých pravidlech vyplývajících z DPH legislativy, nicméně v závěru své analýzy předestřel soud poněkud kontroverzní pohled na určení základu daně u distribuční služby daných voucherů.
• V případu C-60/23 Digital Charging Solutions rozebral generální advokát Soudního dvora EU problematiku dobíjení elektromobilů, pokud je přístup k dobíjecímu zařízení umožněn jednou osobou, zatímco jiná zajišťuje samotné dodávky elektřiny. Ze stanoviska generálního advokáta plyne, že osoba zajišťující přístup k dobíjecímu zařízení by měla být pro účely DPH legislativy chápána jako zprostředkovatel jednající svým jménem, ale na účet jiné osoby. Domníváme se, že analýza generálního advokáta je výrazně kontroverzní, mimo jiné proto, že ve stanovisku přehlédl podstatu smluvních vztahů mezi jednotlivými účastníky.