Judikatura Nejvyššího správního soudu

V rozhodnutí NSS ve věci 4 Afs 121/2024-31 se soud věnoval otázce zdanitelnosti pozemku a úmyslu zhotovit na pozemku stavbu pevně spojenou se zemí, a to dle znění zákona o DPH účinného v roce 2016. Dle NSS neexistoval úmysl smluvních stran dodat či nabýt tento pozemek pro účely zastavění, a proto nebyla naplněna definice stavebního pozemku z pohledu zákona o DPH. Nebylo přitom rozhodné, že šlo o pozemek, který územní plán umožňoval zastavět. Jde o významný výklad, který může mít dopad na přístup užívaný v praxi.

Judikatura SDEU

• Ve věci C-232/24 Kosmiro posuzoval Soudní dvůr EU otázku zdanitelnosti dvou forem faktoringových služeb ‎poskytovaných společností Kosmiro. Konkrétně šlo o běžný faktoring (odkup pohledávek před splatností) ‎a dále o financování na bázi zástavy (úvěr zajištěný pohledávkou), za které Kosmiro dostávala ‎paušální zřizovací poplatek a poplatek za financování. Dle SDEU obě formy faktoringových služeb jsou předmětem DPH, každá z obou forem jsou jediným nedělitelným plněním – zdanitelným vymáháním dluhů. Pokud by přitom lokální zákon o DPH vyžadoval osvobození těchto služeb, lze je zdanit na základě přímého účinku směrnice. Uvedené rozhodnutí by mohlo mít významný dopad na českou praxi.
• Dále vyšlo rozhodnutí ve věci C‑744/23 Zlakov, v jehož rámci posuzoval SDEU zdanitelnost právní služby, která byla prováděna bezúplatně s určitou šancí na úplatu (dle úspěšnosti advokáta ve sporu). Z názoru Soudního dvora vyplývá, že se jedná o poskytnutí služby za úplatu a že nehraje roli nejistota ohledně výsledku řízení. Není přitom ani rozhodné, která ze stran sporu odměnu advokátovi nakonec zaplatí.
• V rámci případu C-234/24 Brose se soudní dvůr zabýval zdanitelností postupných prodejů výrobní formy umístěné v Bulharsku, na které se vyrábí výrobky dodávané osvobozeně do jiného členského státu. Forma přitom zůstala po celou dobu v Bulharsku a v průběhu výroby byla prodána nejprve německé ‎společnosti a ta ji následně prodala slovenskému zákazníkovi, který si požádal o vrácení bulharské DPH. Lokální správce daně žádost o vrácení DPH zamítl, neboť dle jeho ‎názoru neměla být DPH účtována. Podle SDEU nelze osvobodit dodání formy jako samostatné intrakomunitární dodání. Nejspíše se dle SDEU nejedná ani o vedlejší plnění k osvobozenému prodeji výrobků nebo o komplexní plnění, nicméně to musí posoudit vnitrostátní soud. SDEU naznačil určitá vodítka, za jakých podmínek by se mohlo jednat o samostatné plnění. Rozhodnutí soudu může do určité míry formovat praxi v ČR.
• Soudní dvůr v případu C-639/24 FLO VENEER rozhodoval o důkazech ohledně provedení přepravy u intrakomunitárního dodání zboží. Prodávající společnost prokázala uskutečnění přepravy. Nicméně neměla k dispozici přesně ty důkazy o přepravě, jež vyjmenovává čl. 45a nařízení 282/2011, proto správce daně odmítl osvobození tohoto intrakomunitárního zboží. Dle SDEU nemožnost získat důkazy dle čl. 45a nařízení 282/2011 nemůže samo o sobě vést ke zdanění, pokud lze přepravu prokázat i jinými prostředky. Domníváme se, že daný případ by neměl mít významný vliv na praxi v ČR.
• O možnosti členských států omezit nárok na odpočet u výdajů na reprezentaci se zabýval generální advokát ve svém stanovisku ve věci C‑515/24 Randstad. Jedná se o stanovisko, které řeší specifickou situaci Španělska a vysvětluje možnost zamezit nároku na odpočet DPH u výdajů na reprezentaci. Dané stanovisko nemá dle našeho názoru vliv na pravidla nároku na odpočet DPH u výdajů na reprezentaci v České republice.
• V dalším stanovisku generálního advokáta v případu T-638/24 Finanzamt Österreich šlo o posouzení pravidel DPH u intrakomunitárního obchodu se zbožím, pokud kupující předá DIČ státu zahájení přepravy a dodavatel prodej zboží zatíží DPH. Podle názoru generálního advokáta může takový postup kupujícího značně finančně zatížit (například nemá nárok na odpočet DPH uplatněné dodavatelem). Generální advokát posuzoval situaci před zavedením tzv. quick fixes pravidel. Dle našeho názoru lze jen obtížně hledat analogii s dnešním zněním DPH směrnice.