Aktivity daňové správy

Od 1. 1. 2026 vstupují v účinnost změny vyplývající z novely zákona o DPH, která přináší zrušení osvobození od DPH u obstarávání inkasa, vedení evidence investičních nástrojů a výběru rozhlasových a televizních poplatků. Novela přinesla pravidla k digitalizaci systému vracení DPH při prodeji zboží turistům ze třetích zemí vyváženého v osobním zavazadle. Mezi další novinky se také řadí možnost přímého vrácení chybně účtované DPH správcem daně, vrácení DPH osobám usazeným mimo EU při pořízení nebo dovozu zboží do České republiky či zavedení zvláštního formuláře pro uplatnění nároku na vrácení DPH včetně povinných příloh.

GFŘ vydalo dlouho očekávanou a velmi rozsáhlou informaci a přílohu týkající se uplatňování DPH v oblasti nemovitých věcí od 1. 7. 2025. Tato informace obsahuje popis aplikace pravidel DPH platných od 1. 7. 2025 a přináší v mnoha oblastech usměrňující výklad, který by bylo těžko možné dovodit jen ze samotného textu zákona. Jde například o problematiku pozemků ve funkčním celku s budovou, definice stavebního pozemku, výklad pojmu „podstatná změna“, stavebně právní určení definice „obytného prostoru“ a určení sazby DPH v situaci přestavby části rodinného domu na nebytový prostor.

Dále na přelomu roku vyšla informace GFŘ zaměřená pouze na změny v uplatňování nároku na odpočet DPH na základě dřívější novelizace zákona o DPH účinné od 1. 1. 2025. Informace obecně hovoří o podmínkách uplatnění nároku na odpočet DPH v rámci plnění uskutečněná v režimu pro malé podniky, o limitaci nároku na odpočet DPH při pořízení vybraného osobního automobilu, zkrácení lhůty pro uplatnění nároku na odpočet DPH, uplatnění nároku na odpočet DPH v částečné výši a při registrace plátce.

V rámci Koordinačního výboru mezi GFŘ a Komorou daňových poradců ČR byl projednáván a uzavřen příspěvek zabývající se uplatněním nároku na odpočet DPH v dřívějším období prostřednictvím dodatečného daňového přiznání po obdržení daňového dokladu. U tohoto příspěvku GFŘ konstatovalo, že nárok na odpočet daně nelze uplatnit v dodatečném daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň na straně poskytovatele plnění, pokud v tomto období příjemce nedržel daňový doklad. Dle GFŘ tento postup nelze odůvodnit snížením administrační náročnosti dle § 104 zákona o DPH. Situace, kdy plátci vzniká nárok na odpočet DPH v částečné výši, nejsou předmětem příspěvku. Nejbližší Koordinační výbor se bude zabývat novými příspěvky ‎týkajícími se uplatnění DPH u činností dle plánovací smlouvy a použití režimu přenesení daňové povinnosti na základě § 92a odst. 6 zákona o DPH. Projednání těchto příspěvků by mělo proběhnout na konci února 2026.‎

Judikatura SDEU

•  Ve věci T-657/24 Versãofast posuzoval Soudní dvůr DPH režim u činnosti zprostředkovatele úvěru, který poskytoval služby získávání potenciálních zákazníků. Soudní dvůr určil, že pokud je podstatou služeb zprostředkovatele učinit vše nezbytné k tomu, aby úvěrová instituce uzavřela úvěrové smlouvy s potenciálními klienty, je tato služba od DPH osvobozena. Pokud toto není podstatou a jde o služby technického nebo administrativního charakteru nebo v podstatě jen o poskytování informací o finančním produktu, je tato služba zdanitelná. Způsob odměňování zprostředkovatele může přitom podstatě služeb nasvědčovat. Na aplikaci osvobození nemá vliv to, že zprostředkovatel nemá mandát jednat za úvěrovou instituci, že jsou podmínky úvěrových smluv dané a neměnné a že zákazníci (či úvěrová instituce) mají možnost neuzavřít úvěrovou smlouvu. Dle našeho názoru tento verdikt nemá výrazné dopady do praxe.
• Podmínkami pro uplatnění zjednodušení třístranného obchodu se zabýval Soudní dvůr v rozhodnutí T-646/24 MS KLJUČAROVCI, kde rozhodl, že v rámci dvou po sobě jdoucích dodání zboží mezi A-B-C s aplikovatelnými pravidly triangulačního zjednodušení může dojít k pokynu, aby bylo zboží přepraveno na pokyn subjektu C přímo k zákazníkovi D. Nevadí, že D nepřevzal zboží od C a že B věděl o tom, že C dodává subjektu D. Pokud by však bylo prokázáno, že se jednalo o podvod a byl naplněn vědomostní test, nelze použít režim třístranného obchodu. Tento závěr může mít dopad na přístup užívaný v praxi.
• Soudní dvůr v případu C-121/24 Vaniz dále rozhodoval v otázce týkající se ručení za DPH neodvedené dodavatelem, který byl vymazán z obchodního rejstříku. V Bulharsku existuje speciální právní úprava, která dává správci daně možnost při výmazu právnické osoby vymáhat od třetích osob úhradu daňového dluhu. Soudní dvůr rozhodl, že ručení může vznikat, pokud odběratel věděl nebo měl vědět, že DPH nebude odvedena, a zánik dlužníka neznamená, že by daňová správa nemohla dluh vymáhat od ručitele. Povinnost ručit však musí být z národní legislativní úpravy pro odběratele zjevná a to bulharská legislativa splňuje. Vzhledem ke specifické povaze této národní úpravy lze dovodit, že rozhodnutí nemá zásadní dopad na běžnou praxi v České republice.
• V rozhodnutí C-796/23 Česká síť s.r.o. Soudní dvůr posuzoval určení osoby povinné k dani v rámci společnosti (sdružení bez právní osobnosti) dle českého zákona o DPH účinného před 1. 7. 2019. Byly poskytovány služby připojení k internetu, kdy každý z členů údajného sdružení poskytoval službu vlastním jménem svému portfoliu zákazníků, správce daně však považoval Českou síť za určeného účastníka sdružení a doměřil jí DPH za celé sdružení. Soudní dvůr konstatoval, že pro určení osoby povinné k dani je nutné zkoumat, kdo samostatně vykonával ekonomickou činnost. Pokud odštěpné závody poskytovaly služby nezávisle na sdružení (tj. vlastním jménem, na vlastní účet, na vlastní zodpovědnost a nesou riziko za výkon činnosti), budou se jednotlivé odštěpné závody považovat za osobu povinnou k dani, nikoliv Česká síť jako určený účastník sdružení. Pro tento závěr není relevantní, zda jednání odštěpných závodů odpovídalo vnitrostátním pravidlům pro sdružení. Pokud by se však jednalo o obchodní model zneužívající právo, pak by šlo všechny dotčené subjekty považovat za jedinou osobu povinnou k dani. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí reflektuje předchozí právní úpravu, jeho dopad na aktuální praxi je omezený.
• Generální advokát Soudního dvora EU v případu T‑643/24 Credidam se vyjádřil ke zdanitelnosti poplatku za neautorizované využití hudebních děl, přičemž rumunský zákon stanoví, že v případě neudělení licence musí být reprodukování děl veřejnosti nositeli práv strpěno a jako protiplnění je uživatel povinen zaplatit poplatek trojnásobný oproti ceníku. Generální advokát dospěl k závěru, že se jedná o poskytnutí služby v rámci právního vztahu založeného příslušnou legislativou. Služba je poskytnuta za úplatu ve formě přirážky, která je „dostatečně přímo spojena s poskytnutím dané služby“. Přirážka přitom vyplývá ze zákonného způsobu výpočtu odměny a odráží vyšší náklady organizace kolektivní správy spojené se zajištěním dodržování licenčních povinností uživatelů. Generální advokát však upozorňuje na řadu pochybností, neboť judikatura je v této oblasti nejednotná.
• Ve stanovisku ve věci C-565/24 P-GmbH posuzoval generální advokát aplikaci zvláštního režimu pro cestovní službu u zájezdů spojených s předváděcími akcemi, avšak cena za zájezd nepokrývala ani náklady na ně, někdy byly zájezdy dokonce i zdarma. Generální advokát se přiklonil k tomu, že pojem „plnění uskutečňovaná cestovními kancelářemi“ je nutné vyložit tak, že na obchodní model společnosti P-GmbH nedopadá, zejména z toho důvodu, že by došlo ke dvojí daňové zátěži neuznáním nároku na odpočet daně na vstupu se zdaněním všech plnění na výstupu.