Nová evropská směrnice o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí má za cíl omezit dopad vybraných plastových výrobků na jedno použití. Vedle zákazu vybraných výrobků, požadavků na označování nebo opatření na snížení spotřeby přinese směrnice také velkou změnu na poli PET lahví a zavede rozšířenou odpovědnost výrobců v nových oblastech. Ač se na veřejnosti mluví spíše o zákazu brček a plastového nádobí, dá se říci, že právě tyto oblasti čekají s účinností směrnice největší změny.
PŘIPOMEŇTE SI NÁŠ ČLÁNEK…
Začátek konce doby plastové: jaké produkty a obaly to mají kvůli nové legislativě sečtené?Všichni už nějakou dobu v médiích a na sociálních sítích slýcháme o obrovském znečištění moří plasty. V červnu tohoto roku byla přijata směrnice Evropské unie o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí, která na plastový problém reaguje. Je to však jen jeden z dílů skládanky zvané oběhové hospodářství (neboli cirkulární ekonomika). Přečtěte si, co plastové výrobky čeká a nemine
Nově budou státy muset zajistit tříděný sběr PET lahví za účelem jejich recyklace, a to v rozsahu 77 % PET lahví uvedených na trh do roku 2025 a 90 % do roku 2029. Jedná se o velmi vysokou míru sběru a dosáhnout takového cíle bude jistě náročné. Jako vhodný nástroj se jeví zavedení zálohového systému, o kterém se i v Česku vede debata. Ovšem zatímco na Slovensku již byl zákon o zálohování přijat, v Česku se Ministerstvo životního prostředí k takovému kroku momentálně nechystá. Zatím tedy zůstaneme při systému tříděného sběru skrze žluté popelnice. Cíle pro rok 2025 lze pravděpodobně dosáhnout i tímto způsobem, ale sbírat 90 % lahví se zatím bez zálohového systému nikde nepodařilo. Probíhající diskuze proto tak brzo neskončí a blížícími se roky 2025 a 2029 budou intenzivnět.
Změnou, která se výrobců PET lahví dotkne v každém případě okamžitě, je požadavek na připevnění plastových víček k lahvím. Právě víčka a uzávěry patří mezi nejčastěji nacházené plastové výrobky na evropských plážích a mají tak značný podíl na znečištění moří a oceánů plasty. Výrobci by tak pomalu měli zvažovat designování PET lahví, které splňují tyto požadavky a změnu výrobních postupů. Zároveň však platí, že Komise nechá vypracovat harmonizované normy, při jejichž splnění budou lahve splňovat právě tento regulatorní požadavek.
Vedle připevněného uzávěru zavádí směrnice také povinnost členským státům zajistit, aby PET lahve byly vyrobeny z recyklovaných plastů. Obsah recyklátu v PET lahvích musí do roku 2025 dosahovat alespoň 25 % a do roku 2030 alespoň 30 %. Tento požadavek způsobí růst poptávky po PET recyklátu a tedy zvýšení cen. Otázkou ovšem zůstává, jak bude výrobcům přísun tohoto recyklátu zajištěn a co budou dělat, až nebude PET. Dnes totiž lahve končí v žlutých popelnicích a recyklátem disponují recyklační společnosti. Výrobci tak prakticky nad materiálovým tokem PETu nemají kontrolu.
Je tedy otázkou, zda by výrobci neměli nad materiálovým tokem získat větší kontrolu (např. prostřednictvím zálohování) tak, aby dokázali požadavkům na obsah recyklátu dostát. Systémově by totiž mohla nastat situace, kdy bude recyklovaný PET prodáván za vyšší ceny do zahraničí a lokálně vyráběné láhve budou používat recyklát, který putoval přes půl zeměkoule. V takovém případě bude celkový environmentální dopad této změny na povážení. Lze každopádně očekávat, že se společnosti, které své nápoje balí do PET lahví, budou snažit o větší kontrolu materiálového toku odpadového PET.
Méně diskutovanou otázkou je pak rozšířená odpovědnost výrobců, která se bude nově vztahovat na výrobce vybraných jednorázových plastových výrobků. Rozšířená odpovědnost výrobců je koncept, dle kterého nesou výrobci odpovědnost za environmentální dopad svých výrobků v průběhu celého jejich životního cyklu, tedy i poté, kdy se výrobek stane odpadem. Výrobci tak hradí náklady na sběr těchto výrobků, jejich recyklaci či další využití. Jedná se o projev principu „znečišťovatel platí“, který dnes funguje v oblasti elektrozařízení, baterií, pneumatik, vozidel anebo obalů.
Systém barevných popelnic je dnes z části financován výrobci obalů, kteří si tak plní své povinnosti rozšířené odpovědnosti. Je tedy logickým a zřejmě nejefektivnějším řešením rozšířit dnešní zákon o obalech, který tuto problematiku reguluje, také o výše zmíněné výrobky. Tím by se dotčení výrobci začali podílet na financování sběru a zpracování odpadu z jejich výrobků, které zřejmě v žlutých popelnicích končí i dnes. Otázkou zůstává, zda při takové příležitosti rozšířit tyto povinnosti pouze na výrobce těchto plastových jednorázových výrobků, nebo jít o krok dál a regulovat i jiné, tzv. neobalové výrobky. V barevných popelnicích totiž končí také výrobky, které nebyly obalem, nicméně jejich výrobci se na nakládání s odpadem z nich finančně nepodílejí.
Na co se bude rozšířená odpovědnost výrobců nově vztahovat?
- nádoby na potraviny a nápoje,
- sáčky a balení, které obsahují potraviny určené k okamžité spotřebě,
- nápojové kelímky,
- lehké plastové nákupní tašky,
- vlhčené ubrousky,
- balónky,
- tabákové filtry,
- lovná zařízení.
Povinností výrobců těchto výrobků tak bude pokrytí nákladů na osvětová opatření, nákladů na sběr a zpracování odpadu z těchto výrobků (vyjma ubrousků a balónků) a nákladů na úklid odpadků z těchto výrobků (tzv. littering).
Specifické jsou tabákové filtry, které představují obrovského znečišťovatele veřejného prostranství a běžně končí v komunálním odpadu. Směrnice tak předpokládá, že by tabákové společnosti mohly v rámci povinnosti financovat sběr odpadu a odpadků a vytvořit specifickou infrastrukturu pro sběr filtrů (tedy síť popelníků) tam, kde typicky dochází k odhazování tabákových filtrů. Ve světě již existují úspěšné projekty, které obdobnou infrastrukturu vytvořily a tabákové filtry recyklují. Je tedy otázkou jak se k této výzvě postaví tabákový sektor a stát. Je zde totiž příležitost pro skutečně velkou změnu s pozitivním dopadem. Budou-li se chtít tabákové společnosti těmto povinnostem vyhnout, budou muset přijít s filtry, které nebudou obsahovat žádný plast.
Samostatnou kapitolou jsou tzv. lovná zařízení, tedy zařízení obsahující plast, které se využívají k lovu na moři. I na tyto se vztáhne rozšířená odpovědnost výrobců. Byť tento problém v Česku nepociťujeme, příslušnou legislativu budeme muset implementovat. Je pak otázkou, jak by měla vypadat a jak se například vypořádá s výrobky, které lze použít jak na moři, tak při rybaření v Česku (např. vlasce).
Zatím se může zdát, že času na provedení této právní úpravy máme víc než dost. Připevnění plastových víček k lahvím bude povinné od července 2024 a rozšířená odpovědnost výrobce se jako první vztáhne na tabákové filtry, a to od ledna 2023. Vzhledem k tomu, že se jedná o značně rozsáhlé systémové změny, je třeba začít diskutovat nad nejvhodnějším způsobem implementace co nejdříve. V současnosti se v legislativním procesu nachází návrh nové odpadové legislativy, která ale požadavky směrnice nezohledňuje. Implementační zákon by měl být předložen v příštím roce a je proto nejvyšší čas, aby dotčené subjekty zahájili diskuzi o tom, jak to v budoucnu bude vypadat. Dnes již totiž není možné, na tom co bylo, lpět a není možné jít zpět. Jestli byznys nepřevezme iniciativu, tak nebude určovat pravidla hry a bude moci pouze čekat na to, jaká regulace na něj dopadne.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
