Digitalizace zdravotnictví je palčivým tématem pro pacienty, lékaře, zdravotnická zařízení, stát i řadu dalších subjektů. A přestože modernizace samotná v různých oblastech a různým tempem probíhá, stále je na místě se ptát: kdo by měl být tím hlavním hybatelem změny? Odpověď je nasnadě: v ideálním případě všechny subjekty, které se na zdravotnických procesech podílí. Praxe je však trochu jiná, jak zaznělo v druhé části panelové diskuze Deloitte Pacient budoucnosti v digitálním zdravotnictví.

Podle Jana Šomvárského, spoluzakladatele a CEO společnosti Vitadio, je hlavním iniciátorem digitalizace sám pacient: „Digitální terapeutika je tak nový obor v medicíně, že tady bojujeme s adaptací u doktorů. Vidíme, že ta inovace je mnoha ohledech tažená pacientem.“ Podle Jana Šomvárského tedy pacient často bývá tím, kdo přichází nejen s požadavkem/problémem, ale rovnou i s návrhem řešení. Lékař pak plní roli pomyslného gatekeepera.

Tento přístup však má své limity. „Lékaři sami by měli být zasvěcení do toho, jaké technologie existují a k čemu je lze používat. Pokud pacient sám má přehled, o to lépe, ale myslím si, že ve chvíli, kdy se dostane do nějaké určité fáze, tak většinou nezná všechny možnosti pro tu danou, konkrétní léčbu, která se ho bude týkat,“ říká Oldřich Kašpar, produktový manažer ve společnosti Plus Care.

Pacientské organizace nabírají na síle

Stále silnější v tomto kontextu je také role pacientských organizací, které pacientům zprostředkovávají informace k jejich problému a pomáhají jim při komunikaci s lékaři, nemocnicemi, pojišťovnami a dalšími institucemi. „Myslím si, že sebevědomí pacientských organizací v České republice roste, více se ptají a angažují, roste i jejich základna,“ shrnuje situaci v Česku Tomáš Šebek, spoluzakladatel a Partner uLékaře.cz. Kvituje také, že se v nedávné době tyto organizace sdružily pod jednu střechu, což významně ulehčuje všechna vyjednávání.

„Pojištěnec, pacient, klient je hybatelem pokroku,“ souhlasí také Jitka Vojtová, zdravotní ředitelka Oborové zdravotní pojišťovny, a doplňuje, že i lékaři by se měli v možnostech digitálních technologiích orientovat, byť nelze očekávat, že se tak stane ze dne na den.

Klíč k úspěchu? Edukace uživatelů a jasnější regulace

Tradiční využití technologií, jak můžeme sledovat v řadě různých oblastí a odvětví, je pro komunikační účely. I to má ale v případě zdravotnictví svá specifika, zejména z hlediska citlivosti sdílených dat. S implementaci moderních komunikačních kanálů je však potřeba začít postupně. Petr Bartoš, CTO ve společnosti Medevio, zmínil, že ani jednoduché propojení pacient-lékař například pro účely domluvení schůzky či poslání lékařského předpisu není v dnešní době samozřejmostí: „U technologických věcí je složení uživatelů vždy velmi podobné. Early adaptoři jsou ti nadšenci, kteří rádi zkouší nové věci. Late adoptoři jsou zase velmi konzervativní a nechtějí na klasické komunikaci nic měnit.“ I v tomto případě je tedy důležitá postupnost implementace nástrojů a edukace uživatelů.

A jak dosáhnout toho, aby digitální technologie úspěšně došly ke svým uživatelům (pacientům i lékařům)? Podle Filipa Tampiera, CFO ve společnosti MindPax, je odpověď jednoznačná: jasné podmínky a kritéria při jejich vývoji. „To nejlepší, co pro stávající systém může vzniknout, jsou jasně stanovené kolejnice, kritéria, kterými se tyto věci budou hodnotit,“ říká Filip Tampier a naráží tím na složitost regulatoriky spojené se schvalováním digitálních technologií, zejména (ale nejen) softwarových aplikací. Ve srovnání například s vývojem léčiv, u něhož je proces více standardizován, je zmíněná regulatorní komplikovanost v případě technologií dána jejich unikátností, různorodostí jejich využití a kombinací velkého množství dílčích faktorů a parametrů.