Poradenství 

Dluhová mapa Evropy: Hrozí další krize? Jsou v nebezpečí i české firmy?

Kdy nás čeká další dluhová krize? To je otázka, kterou si pokládá asi každý finanční ředitel. Zpozornět by však měla celá společnost, protože už dnes začíná být situace na některých místech alarmující – například v Rumunsku se může poměr zadlužení domácností a disponibilního důchodu do deseti let vyšplhat až na závratných 249 %! Jak ze srovnání vychází Česká republika? Zanalyzovali jsme dluhová rizika pro vlády, firmy i domácnosti ve 27 evropských zemích. Projděte si naši Analýzu dluhové udržitelnosti.

Podle výsledků si většina analyzovaných států vede dobře a dluhová rizika jim v dohledné době nehrozí. K těmto státům patří i České republika. Naopak dluhová neudržitelnost panuje hned v 11 zemích v alespoň jednom ze jmenovaných sektorů – například v oblasti zadlužení domácností čekají vedle zmíněného Rumunska horké chvíle také obyvatele Řecka, kde stoupne poměr dluhu do roku 2030 na 145 %, ve Finsku pak na 160 % a na Kypru dokonce až na 246 %.

Co se týká vládního dluhu, nejhůře je na tom s finančními vyhlídkami Itálie, kde by dluh v poměru k HDP měl do roku 2030 dosáhnout 146 %. Nejrychleji však roste dluh britské vládě – pokud Britové nepřistoupí k zásadní změně fiskální politiky nebo nedojde k dramatickému zrychlení ekonomického růstu, stoupne do 10 let dluh Spojeného království o 39 procentních bodů na 126 %.

Vůbec nejhůře si v testu udržitelnosti zadlužení vedl všeobecně nejhůře Kypr, srovnání však nemá zejména v otázce růstu zahraničního dluhu. Ten by do roku 2030 měl stoupnout na závratných 715 % HDP. S velkým odstupem je na druhé příčce polský zahraniční dluh, který stoupne na 85 % HDP. Nutno však přiznat, že zmíněný Kypr je v rámci analýzy specifickým subjektem, neboť z daňových důvodů zde hlásí své sídlo velké množství jinak zahraničních firem.

Dluhové krize aneb tři milníky, které ovlivnily finance v Evropě

1997: Měnová krize v ČR
Krize spočívala v kombinaci předlužení firem a následné krize bankovního sektoru, která musela být řešena sanací bankovního sektoru z veřejných prostředků, a krize platební bilance. Jak k takovéto dvojité dluhové krizi došlo? Primární příčinou byla neuvážená úvěrová expanze tehdy státních bank, která vedla k zadlužení českých firem a také stimulovala poptávku v ekonomice. Převis poptávky byl vyrovnáván rostoucími dovozy, což ale vedlo k narůstajícím deficitům běžného účtu platební bilance (zvyšování zahraničního zadlužení).

2008: Hypoteční krize v USA

Za finanční krizí, která se rozšířila po celém světě, a jejímž výsledkem byla největší recese od velké deprese ve 30. letech minulého století, stojí předlužení domácností v USA. To podpořilo hned několik faktorů: tzv. „finanční inženýrství“, benevolentní regulace a dohled nad finančními trhy, státem podporované hypotéky a v neposlední řadě též uvolněná měnová politika FEDu. Finančním inženýrstvím se míní inovativní forma poskytování hypoték, kdy americké banky tehdy nedržely hypotéky ve svých účetních knihách, jak je to běžné v Evropě, ale prodávaly je třetím stranám, většinou investičním bankám. Komerční banky se tak příliš nestaraly o kvalitu poskytovaných hypoték, transformovaly se spíše ve zprostředkovatele hypotečních úvěrů s tím, že riziko nesplácení ponese někdo jiný.

2009: Dluhová krize eurozóny

Na celosvětovou finanční krizi plynule navázala tzv. dluhová krize eurozóny, která představuje klasickou krizi z předluženého vládního sektoru, byť příčiny dluhové krize byly u různých zemí různé. U některých zemí – Irsko a Španělsko – bylo prvotním impulsem k dluhovým problémům splasknutí bubliny na realitním trhu (předlužené domácnosti), které vedlo k problémům bankovního sektoru, jenž musel být nákladně sanován z veřejných rozpočtů. Jiné státy – Itálie a Portugalsko – doplatily na strukturální slabost svých ekonomik a pomalý potenciální růst (a tedy i pomalý růst příjmů veřejných financí) ve spojení s relativně vysokým zadlužením. Extrémním případem pak bylo Řecko, které dlouhá léta zakrývalo skutečný stav svých veřejných financí.

Zadlužení v České republice? Dlouhodobě udržitelné…

Zadluženost v analyzovaných sektorech je v Česku dlouhodobě udržitelná. Dobrý vývoj je očekáván především v oblasti veřejných financí (klesne na 14 %), domácností (klesne na 34 %) a zahraničního dluhu (klesne na 60 %). Ve všech případech bude hrát roli ekonomický růst, který povede ke snížení zadluženosti.

Na pozoru by se však měly mít české firmy, jejichž dluh se bude pravděpodobně zvyšovat. Do budoucna patrně dojde k navýšení dluhu v relaci k provoznímu zisku na více než trojnásobek. Na vině je příliš nízká „primární bilance“ (čisté půjčky a výpůjčky firemního sektoru). Ziskovost firemního sektoru v České republice je vysoká, nicméně když se zohlední čisté kapitálové transfery, zahrnující investiční dotace a rozsah investiční aktivity, jsou výsledky mnohem méně příznivé a staví firemní sektor před riziko narůstající zadluženosti.

Chcete se dozvědět více o dluhové situaci v Česku a Evropě? Přečtěte si podrobné výsledky naší Analýzy dluhové udržitelnosti 2019.

Komentáře Davida Marka
Poradenství 

Connected planning: jak na chytré finanční plánování a analýzy?

Žijeme ve světě, v němž technologie usnadňují každý náš krok. Jejich prostřednictvím objednáváme věci z e-shopů, odpovídáme na pracovní maily, sledujeme vývoj cen akcií na burze anebo se přihlašujeme do internetového bankovnictví. To v oblasti finančního plánování a analýzy (FP&A) to ale vypadá, jakoby se doba zastavila v 90. letech 20. století. Navzdory technologickému boomu ovlivňujícímu jiné sféry života je totiž stále patrné, že nejrozšířenějším a často jediným programem využívaným k práci s daty je Microsoft Excel. Jak zefektivnit finanční procesy a podnikové plánování? 

7. 1. 2020