Abych to shrnula, tímto děkuji všem holkám na personálním, byly jste vstřícné, nápomocné a ve vašich hlasech jsem nepostřehla nejmenší náznak otrávenosti. Děkuji 🙂

Přidejte se ke mně na cestě Dreamjobem i vy a přečtěte si všechny díly mého deníkového seriálu:

» První díl

» Druhý díl: Začátky

» Třetí díl: Vzhůru do akce!

Startujeme

Onboarding můžete vnímat jako nutné zlo. Velké množství informací, které jdou jedním uchem tam a druhým ven. Nebo jej můžete uchopit jako příležitost začít analyzovat, kam jste se to vlastně dostali a jací lidé vás budou obklopovat. Zvolila jsem možnost B.

Už samotný příchod do místnosti na mě působí, jako nástup do první třídy. Všichni vzorně sedí v lavicích, tajně pokukují po ostatních a cítí příjemnou nervozitu z nového prostředí. Místo prvního slabikáře vyfasují laptop. Školní řád nahradí množství online školení, o kterých všichni mluví jako o velkém strašáku, až si začnete myslet, že jsou ztělesněním všeho zla. Místo papíru s přihláškou do školního stravovacího zařízení vám ale na stůl donesou precizně připravené nástupní formuláře. Postupně se v místnosti střídají jednotliví lidé alias „učitelé“, kteří vám představí historii firmy, všechny interní systémy alias „kroužky“, které můžete navštěvovat, a nechybí ani povzbudivá slova na začátku nové pracovní etapy alias „zahájení školního roku“. No a nakonec vás váš třídní učitel odvede za novými spolužáky.

Den druhý. Onboarding Dreamjobu. Poprvé se vidíme všichni čtyři: Dita, Jan, Jirka a já. Úkol dnešního dne zní jasně: nadefinovat si, jaké jsou naše cíle na příštích šest měsíců. Nikdo z přítomných se nám nesnaží mazat med kolem pusy a tvrdit, jak to bude všechno sluníčkové a perfektní. Nutno dodat, že jsem s ničím takovým nepočítala já a ani nikdo z mých souputníků na této cestě.

Každý máme trochu jinou oblast zájmů a postupně si dáváme na papír, co chceme konkrétně dělat, abychom mohli po šesti měsících prohlásit: „Úspěch.“ Je to velká příležitost a pořádná dávka zodpovědnosti vůči lidem, kteří do mě vložili svou důvěru, lidem ve firmě, kteří čekají, co se bude dít, ale také k ostatním uchazečům, kteří neuspěli a měli neméně zajímavé nápady. Největší tlak na sebe však kladu já sama, protože na konci dne jsem tu já a moje svědomí.

Nasedám na vlak směr Brno. Moje hlava se rozhodla, že nebude poslouchat a zpracovává všechny vjemy z uplynulého dne. Nevím, čí jsem. Jeden vjem střídá druhý a já se snažím utřídit si myšlenky, postřehy a nápady na papír. Celou cestu nejsem schopná vypnout. Jsem mimo do té míry, že místo na šalinu č. 12 nasedám na č. 1 a vesele si jedu úplně špatným směrem. Tak takto by to nešlo.

První měsíc, první postřehy

První měsíc se nese ve znamení načerpání co největšího množství informací o firmě samotné, procesů, které v ní fungují, propojení mezi jednotlivými týmy a v neposlední řadě mezilidských vztahů. Nemá cenu pouštět se do velkých plánů a představování nových myšlenek, jestliže neznám prostředí, ve kterém se pohybuji. Jasně, nejsem si jistá, lze-li firmu rozměrů Deloitte nastudovat za rok, natož za měsíc. Já mám však za zády neskutečné kapacity ve svých oborech, které věnují svůj čas, aby odpověděly na mé všetečné otázky.

Jako coach je mi přidělen Mirek Svoboda, tedy country leader Deloitte za Českou republiku. Když za ním jdu s připravenou prezentací mých představ a cílů, nebudu lhát, nejklidnější nejsem. Ale jako každý rozhovor, jenž jsem v prvních třiceti dnech absolvovala, je i tento inspirující a vedený jako rovnocenný dialog, kdy navzájem sdílíme své myšlenky a postřehy. Ne na všem se shodneme, ale kdyby ano, nebylo by to ono. Z diskuze mi vyplyne to, čemu se chci v následujícím půlroku věnovat: zaměřím se na firemní kulturu a prezentaci firmy mezi potenciálními zaměstnanci.

Největší benefit nebyl u nabídky práce zmíněn. Jsou jím lidé v Deloitte. Inspirativní, otevření dialogu, motivováni změnit zaběhlé zvyklosti. Už nyní si můžu odškrtnout některé položky, které by měla obsahovat má práce snů: seberealizace, kreativita, flexibilita a naslouchání. A po třech týdnech jsem poprvé dokázala vypnout kontinuální proud myšlenek na práci, což vnímám jako malé osobní vítězství.

Zatím mějte krásné pondělky! Již brzy se přihlásím s dalším updatem.