Současná praxe ukazuje, že přístup k základním principům převodních cen se v jednotlivých zemích EU často více či méně liší. Směrnice EU by měla harmonizovat přístup k převodním cenám na území celé EU, a tím omezit případné spory. Dále by měla směrnice EU sjednotit přístup výkladů směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (dnes všeobecně uznávaného, avšak formálně právně nezávazného dokumentu) a implementovat některá závazná pravidla do legislativ členských států EU, jež jsou členy OECD, tak i těch, které členy OECD nejsou (v současnosti Malta, Kypr, Rumunsko a Bulharsko).

Deklarovaným ultimátním cílem směrnice EU je snížit společnostem z nadnárodních skupin se sídlem v EU (nebo podléhajícím zdanění v EU) náklady na dodržování daňových předpisů, zvýšit míru jistoty v oblasti korporátního zdanění a zároveň předcházet agresivnímu daňovému plánování pomocí převodních cen. Nastavená pravidla by rovněž měla pomoci předcházet dvojímu zdanění a nadměrnému daňovému zatížení společností z EU.

Stěžejní témata představená v návrhu Směrnice EU

Definice spojených osob

Směrnice EU navrhuje zavedení jednotné definice spojených osob a jednotný výklad principu tržního odstupu dle aktuální verze směrnice OECD. Za spojené osoby budou dle návrhu směrnice EU považovány osoby, které jsou s jinou osobou spojeny následujícími způsoby:

I. Osoba se podílí na řízení jiné osoby tím, že je schopna na základě své pozice významně ovlivňovat jinou osobu;

II. osoba se podílí na kontrole jiné osoby prostřednictvím podílu, který přesahuje 25 % hlasovacích práv;

III. osoba se podílí na kapitálu jiné osoby prostřednictvím vlastnického práva, které přímo nebo nepřímo přesahuje 25 % kapitálu; nebo

IV. osoba má nárok na 25 % či více ze zisku jiné osoby.

Pomocí této definice směrnice EU jasně navrhuje hranici 25% podílu na hlasovacích právech/kapitálu/zisku pro posouzení osob jakožto osob přímo spojených. Jelikož v současné době některé země EU aplikují 50% hranici nezávislosti, může v některých případech znamenat návrh směrnice EU významnou změnu. Pravidla platná v České republice se tímto významně nezmění.

Metody převodních cen

V oblasti použití metod převodních cen návrh směrnice EU nepřináší nic zásadně nového, pouze odkazuje na doporučení ve směrnici OECD, a to co do přehledu metod převodních cen, tak způsobu jejich použití. To dává daňovým poplatníkům určitou volnost ve výběru metody pro stanovení převodní ceny, přičemž má být vybrána vždy nejvhodnější metoda pro danou transakci.

Úpravy základu daně v oblasti převodních cen

Směrnice EU se také věnuje tématu úpravy základu daně v oblasti převodních cen, které mohou být klasifikovány do dvou kategorií: (i) úpravy provedené správcem daně po podání daňového přiznání (tzv. primární úprava a následná úprava, v angl. primary adjustment a corresponding adjustment) a (ii) dobrovolné úpravy provedené poplatníkem před podáním daňového přiznání (tzv. kompenzační úprava, v angl. compensating adjustment).

V prvním případě se jedná o situace, kdy je na základě daňové kontroly zvýšen základ daně v souvislosti s konkrétní přeshraniční transakcí vůči daňovém subjektu v jedné jurisdikci (primární úprava) z toho důvodu, že tato transakce nebyla dle příslušné daňové správy v této jurisdikci v souladu s principem tržního odstupu. Ve druhé zemi by pak měla být provedena následná úprava ve výši odpovídající primární úpravě tak, aby nedocházelo k dvojímu zdanění.

Směrnice EU navrhuje v některých případech tzv. „fast track“ řešení, dle kterého by členské státy EU měly mít implementované mechanismy pro předcházení dvojímu zdanění.  V případě neexistence pochybností o opodstatněnosti primární úpravy by mělo být možné dojít k dohodě do 180 dnů. Směrnice EU tedy v podstatě navrhuje jednodušší a rychlejší formu eliminace dvojího zdanění.

V druhém případě se jedná o situace, kdy dojde k úpravě převodní ceny před podáním daňového přiznání poplatníkem tak, aby byla v souladu s principem tržního odstupu, i v případech, kdy skutečně účtovaná cena byla odlišná. Některé jurisdikce takovou úpravu neakceptují a dochází tak opět k nežádoucímu dvojímu zdanění. I v těchto případech návrh směrnice EU umocňuje daňovou jistotu, kdy navrhuje možnost provedení úpravy na obou stranách přeshraniční transakce.

Stanovení tržního rozpětí

Směrnice EU rovněž navrhuje, že v případě, kdy je výsledkem aplikace nejvhodnější metody převodní ceny rozpětí hodnot, je za tržní rozpětí považováno tzv. mezikvartilové rozpětí (tj. rozpětí mezi 25. a 75. percentilem hodnot). Za účelem minimalizování sporů navrhuje směrnice EU společný postup, který spočívá v tom, že by základ daně poplatníka neměl být upraven v případě, kdy se výsledky pohybují v mezikvartilovém rozpětí (za předpokladu, že buď správce daně, nebo poplatník neprokáže, že je obhajitelná jiná hodnota v rámci rozpětí). Naopak, pokud se výsledky pohybují mimo tržní rozpětí, správce daně musí provést úpravu na hodnotu mediánu všech hodnot (pokud správce daně nebo poplatník neprokáže, že jiná hodnota rozpětí představuje spolehlivější tržní cenu). Oba navrhované postupy se liší od aktuální praxe v České republice, kde správní soudy často akceptují úpravy na krajní hranici zjištěného plného rozpětí ve prospěch poplatníka. Zda a jak velký dopad na rozhodovací praxi daňových orgánů a soudů bude mít (očekávané) zavedení takto specifikovaných pravidel, budeme pozorně sledovat.

Co bude dál?

Tato iniciativa ze strany EU signalizuje, že snahy sjednotit přístup k převodním cenám na úrovni EU jsou na dobré cestě. Nicméně s ohledem na daňovou suverenitu členských států a nutnost jednohlasného schválení navrhované směrnice EU je předčasné očekávat, že bude směrnice EU schválena ve svém současném navrhovaném znění. Další jednání a nutnost modifikace dílčích pravidel tak, aby splňovala požadavky jednotlivých členských států EU, které mají v tomto ohledu právo veta a mohou schválení směrnice blokovat, se mohou odvíjet od politických a ekonomických aspektů v členských státech, jako jsou například nadcházející unijní volby či potřeba států naplnit státní rozpočty.

V případě přijetí pak dle aktuálně navrhovaného znění musí členské státy směrnici EU přijmout a publikovat nejpozději do 31. prosince 2025, přičemž účinnost harmonizovaných pravidel se předpokládá od 1. ledna 2026.