Daně 

Krátce z mezinárodního zdanění – červen

Rakousko zvažuje zavedení daně z digitálních služeb k 1. lednu 2020. Podle SDEU nejsou národní soudy oprávněny určovat, zda jsou určité požadavky režimu státní podpory slučitelné se základními svobodami. Ze seznamu nespolupracujících jurisdikcí byly vymazány Aruba, Barbados a Bermudy. Německé finanční soudy nižší instance zavádějí nový výklad „treaty shopping“ pravidel (účelová volba jurisdikce, dle existence výhodné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění). Nizozemský odvolací soud rozhodl, že není důvod provádět úpravy u hybridních úvěrů pro účely převodních cen. Polsko zavedlo pravidla pro definici skutečného vlastníka.

Rakousko: Zavedení digitálního zdanění

Dne 4. dubna 2019 vydalo rakouské federální ministerstvo financí návrh zákona o zdanění digitální ekonomiky. Daň z digitálních služeb by měla platit od 1. ledna 2020. Společnosti poskytující příslušné služby budou podléhat dani z digitálních služeb pouze v případě, že jejich celosvětové výnosy překročí 750 milionů eur a jejich výnosy z příslušných služeb z rakouských zdrojů budou vyšší než 25 milionů eur. V případě nadnárodních skupin budou tyto hraniční hodnoty platit pro konsolidované výnosy. Jako příslušné služby budou klasifikovány online propagační služby (např. umístění reklam ve vyhledávačích a reklamy na online bannerech). Příslušná služba bude považována za službu poskytnutou v Rakousku, pokud bude reklama zobrazena na zařízení uživatele s rakouskou IP adresou.

SDEU: Hodnocení slučitelnosti se Smlouvou o fungování EU není možné rozhodnout na národní úrovni

Dne 2. května 2019 vydal SDEU rozhodnutí, že národní soudy nemají pravomoc stanovit, zda jsou určité požadavky spojené s režimem státní podpory slučitelné se základními svobodami uvedenými ve Smlouvě o fungování Evropské unie (TFEU). SDEU uvedl, že hodnocení slučitelnosti domácích pravidel v členských státech EU s opatřeními státní podpory spadá do výlučné kompetence Evropské komise. Rozhodnutí SDEU má jasný dopad: je-li refundace srážkové daně z dividend pro (domácí) veřejné subjekty považována za státní podporu, národní soudy nemohou uzavřít, že zahraniční veřejné subjekty mají nárok na refundaci na základě principu uplatnění základních svobod EU.

EU: aktualizace seznamu nespolupracujících jurisdikcí

Dne 17. května 2019 oznámila Evropská rada aktualizaci seznamu nespolupracujících jurisdikcí EU pro daňové účely. Aruba, Barbados a Bermudy provedly požadované změny ve svých zákonech a/nebo politických závazcích, aby mohly být z hlavního seznamu vymazány. Barbados se na vysoké politické úrovni zavázal, že rozptýlí obavy EU ohledně nahrazení svých škodlivých preferenčních režimů opatřením s podobným účinkem. Aruba a Bermudy nyní implementují v praxi změny požadované v politických závazcích. Na seznamu tedy zůstává 12 jurisdikcí: Americká Samoa, Belize, Dominika, Fidži, Guam, Marshallovy ostrovy, Omán, Samoa, Trinidad a Tobago, Spojené arabské emiráty, Americké Panenské ostrovy a Vanuatu. Rada uvedla, že v roce 2019 bude seznam pravidelně prověřovat a aktualizovat, ale požádala, aby se od roku 2020 aktualizace seznamu omezily maximálně na dvě ročně.

Německo: Soudní zamítnutí stanoviska ministerstva financí ohledně treaty shopping

Finanční soud nižší instance v Kolíně nad Rýnem ve svém rozhodnutí z 23. ledna 2019 (které bylo nedávno zveřejněno, ale soud ho prozatím oficiálně nevydal) zamítl způsob, jakým německá daňová správa (ministerstvo financí) vykládá rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) o domácích treaty shopping pravidlech (pozn. pravidla, která zabraňují účelové volbě jurisdikce, dle existence výhodné smlouvy o zamezení dvojímu zdanění) v rozporu se smlouvou. Ministerstvo financí vysvětlilo svůj výklad rozhodnutí SDEU ve výnosu ze 4. dubna 2018, v němž ministerstvo omezilo použití usnesení na nároky na sníženou sazbu srážkové daně z dividend, které vycházejí ze směrnice EU o zdanění mateřských a dceřiných společností. Rozsah výnosu ministerstva financí je však omezený a vzhledem k nejasnému znění vyvolal vysokou míru nejistoty u dotčených daňových poplatníků. Rozhodnutí nižšího finančního soudu v Kolíně nad Rýnem je pozoruhodné z několika důvodů. Stanovuje postoj soudu k několika různým otázkám, které jsou relevantní pro příchozí investory a pro úhrady srážkové daně obecně. Odmítá názory daňové správy, které odborná veřejnost notně kritizovala jako názory v rozporu s právem EU a rozhodnutími SDEU, a doufejme, že otevře cestu pro rozhodnutí federálního finančního soudu o těchto záležitostech. Ačkoli daňová správa dosud oficiálně nepodala odvolání vůči rozhodnutí finančního soudu nižší instance, očekává se, že tak učiní a že bude případ rozhodovat federální finanční soud.

Nizozemsko: zamítnutí úpravy hybridních úvěrů pro účely převodních cen

Nizozemský odvolací soud vyjádřil názor, že pravidla převodních cen nebo finančních nástrojů nezakazují daňovou uznatelnost u hybridního dluhového nástroje, nicméně daňová uznatelnost hybridních dluhových nástrojů může být odepřena na základě obecných „proti-zneužívacích“ pravidel. Soud došel k závěru, že nástroje je třeba posuzovat jako dluh pro nizozemské daňové účely a že 13% úroková sazba nebyla podle pravidel pro převodní ceny nepřiměřená. Přestože byl soud přesvědčován, že žádné konkrétní ustanovení o převodních cenách nebo klasifikaci dluhových a kapitálových nástrojů odpočty nezamítá, soud souhlasil s vládou, že takové ujednání představuje protiprávní transakci s cílem vyhnutí se daňové povinnosti, na niž se vztahuje nizozemská doktrína fraus legis. Použití konvertibilních nástrojů nemělo jiný účel než vytvořit významné daňové odpočty, které snížily nizozemský daňový základ, uvádí se v rozhodnutí.

Polsko: Nová definice skutečného vlastníka

Nová definice skutečného vlastníka v polských zákonech o dani z příjmů právnických osob a o dani z příjmů fyzických osob, které vstoupily v účinnost 1. ledna 2019, zpřísnila požadavky na skutečného vlastníka a omezila tak rozsah skutečného vlastnictví. Novou definici lze použít i v případech, kdy platná daňová smlouva ustanovení o skutečném vlastníkovi neobsahuje. Rozsah výjimek pro srážkovou daň z daňových smluv se tedy může omezit a je možné zpochybnit nárok na zvýhodnění ze smluv při úhradách ve skupině. Podle nové definice v polském daňovém zákoně je skutečným vlastníkem subjekt, který splňuje následující kritéria: přijímá úhradu pro vlastní prospěch, může se rozhodnout, jak úhradu použije, a nese ekonomické riziko ztráty pro celou úhradu nebo její část; není zprostředkovatel ani zástupce, správce ani jiný subjekt, který je povinen převádět částku na jinou osobu, a to v plné nebo částečné výši; provádí skutečnou ekonomickou činnost ve státě, kde má sídlo, a částky, které přijímá, souvisí s touto ekonomickou činností.

Článek je součástí zpravodaje dReport – červen  2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.

Treaty shopping Skutečný vlastník Seznam nespolupracujících jurisdikcí Zdanění digitální ekonomiky SDEU Mezinárodní zdanění Převodní ceny dReport zpravodaj