Od 1. července 2020 budou v Polsku platit nová pravidla pro výběr srážkové daně z přeshraničních transakcí přesahujících částku 2 mil. PLN. Norsko uvažuje s účinností od 1. ledna 2021 o zavedení srážkové daně z úrokových plateb a licenčních poplatků placeným spojeným osobám, jež nejsou rezidenty Norska. SDEU potvrdil soulad maďarské obratové daně se Smlouvou o fungování Evropské unie. Lucemburská finanční správa vydala pokyny k nedávno zavedeným pravidlům pro ovládané zahraniční společnosti. Lucemburská ministerská rada zakázala daňovou uznatelnost výdajů plynoucích z úroků a licenčních poplatků vyplácených společnostem rezidentním v nespolupracujících jurisdikcích. Moskevský rozhodčí soud schválil aplikaci pravidel nízké kapitalizace i pro domácí půjčky. Velká Británie vydala aktualizovaný návrh zákona upravujícího novou 2% daň z digitálních služeb, jež je účinná od 1. dubna 2020.
Podle nových legislativních pravidel, která mají být plně účinná od 1. července 2020, jsou domácí účetní jednotky, které realizují přeshraniční platby ve prospěch zahraničního subjektu v částce nad 2 miliony PLN v jednom zdaňovacím období, povinny uhradit v okamžiku platby srážkovou daň ve standardní domácí sazbě (tj. 20 % s výjimkou dividend, na něž se vztahuje 19% sazba), a to z částky převyšující 2 miliony PLN (podle § 26 odst. 2e zákona o dani z příjmu právnických osob). Polská společnost, která je plátcem, může uplatnit sníženou sazbu nebo výjimku ze srážkové daně podle platné smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo směrnice EU, avšak pouze pokud (i) správní rada dané společnosti poskytne finančnímu úřadu podepsané prohlášení, v němž pod hrozbou pokuty za křivé svědectví potvrdí, že příjemce platby je oprávněn získat daňovou úlevu; (ii) nebo pokud získá souhlas k osvobození od srážkové daně přímo od finančního úřadu. Navržené úpravy budou platit retrospektivně od 1. ledna 2020.
Dne 27. února 2020 vydalo norské ministerstvo financí konzultační materiál týkající se možného zavedení srážkové daně z úrokových plateb a licenčních poplatků placených spojeným osobám, jež nejsou rezidenty Norska, a to s účinností od 1. ledna 2021. V souladu s vnitrostátní legislativou Norsko v současné době srážkovou daň na úroky nebo licenční poplatky neuplatňuje, přičemž většina stávajících smluv o zamezení dvojímu zdanění, které Norsko uzavřelo, přiřazuje výhradní právo na zdanění takovýchto příjmů druhému smluvnímu státu. Podle konzultačního dokumentu by se na úrok placený spojené osobě, jež je daňovým rezidentem jurisdikce s nízkým zdaněním (tj. jurisdikce, v níž je efektivní zdanění nižší než 2/3 daně, která by byla vybrána v případě, že by byla tato spojená osoba daňovým rezidentem Norska), vztahovala 15% srážková daň. Na licenční poplatky (tj. platby za užívání nehmotných aktiv nebo za právo taková aktiva užívat) hrazené spojené osobě, jenž není rezidentem Norska, by se vztahovala 15% srážková daň, avšak bez ohledu na to, zda je příjemce rezidentem jurisdikce s nízkým zdaněním. Plátce by hradil srážkovou daň z každé jednotlivé platby. Současně do sedmi dnů od data uskutečnění platby by plátce musel podat příslušné hlášení o sražené dani. Ministerstvo financí požaduje podání připomínek k návrhu do 27. května 2020. Detailní legislativní návrh bude pravděpodobně prezentován v říjnu 2020 v rámci představení finančního rozpočtu Norska pro rok 2021.
Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) vydal dne 3. března 2020 rozhodnutí v případu Tesco (C-323/18), v němž uvádí, že maďarská zvláštní daň z obratu v sektoru maloobchodního prodeje („zvláštní daň“) neporušuje svobodu usazování podle Smlouvy o fungování Evropské unie. Námitky ze strany stěžovatele (Tesco) týkající se státní podpory, které SDEU obdržel, byly shledány jako nepřípustné. Podle maďarské zvláštní daně byl v letech 2010–2012 obrat společností zdaňován progresivně. První třída – pro společnosti s obratem do 500 mil. HUF (cca 1,5 mil. EUR) – byla zdaňována nulovou sazbou. Sazba se zvyšovala u dalších tří tříd, přičemž nejvyšší třída s obratem přes 100 miliard HUF (cca 300 mil. EUR) se zdaňovala sazbou 2,5 %. Neuplatňovalo se žádné rozlišovací kritérium, podle něhož by se na přeshraniční transakce vztahovala vyšší sazba než na vnitrostátní. Podle společnosti Tesco se však nulová daňová sazba vztahovala převážně na maďarské společnosti, zatímco do nejvyšší třídy se řadily téměř výhradně maďarské skupinové entity, jejichž mateřské společnosti nejsou maďarskými rezidenty. SDEU však rozhodl, že jakákoliv nezákonnost osvobození od zvláštní daně vyplývající z legislativy Evropské unie, na niž mají některé daňové subjekty právo, nijak neovlivňuje zákonnost daně samotné. Soud rovněž projednával námitku společnosti Tesco, že progresivní struktura sazby daně není v souladu se svobodou usazování, protože společnosti vlastněné maďarskými rezidenty obvykle profitovaly z nulové nebo 0,1% daňové sazby, zatímco společnosti, jež byly součástí nadnárodních skupin, byly obvykle zdaněny vyšší daňovou sazbou. SDEU uvedl, že progresivní zdanění může vycházet z obratu, protože výše obratu představuje neutrální odlišující kritérium, a současně je obrat relevantním ukazatelem solventnosti daňového subjektu. Skutečnost, že zvláštní daň se vztahovala z větší části na společnosti vlastněné fyzickými nebo právnickými osobami z jiných než členských států EU, by sama o sobě nemohla vést k tomu, aby klasifikace této daně byla považována za diskriminační.
Dne 4. března 2020 vydala finanční správa oběžník s pokyny k nově zavedeným pravidlům pro ovládané zahraniční společnosti (tzv. CFC pravidla). Podle těchto pravidel se po splnění určitých podmínek budou příjmy ovládaných zahraničních společností (nebo poboček) s nízkým zdaněním zdaňovat na úrovni příslušného korporátního vlastníka – rezidenta (nebo centrály), jako by tyto příjmy generoval přímo tento vlastník (nebo centrála). Pokyny sdělené v rámci oběžníku mají doplnit stávající lucemburská pravidla pro převodní ceny. Oběžník tak například pro lucemburské společnosti zavádí povinnost za každý rok vypracovat dokumentaci k převodním cenám, jejíž součástí bude funkční analýza zahrnující jakékoliv vztahy se zahraničními spojenými osobami nebo jejich stálými provozovnami, jež se dle pravidel pro ovládané zahraniční společnosti za takovéto subjekty považují. Tato dokumentace by měla být na vyžádání předložena lucemburským finančním úřadům. Oběžník rovněž stanovuje, že pravidlo zahrnutí čistých příjmů se vztahuje pouze na výnosy generované aktivy a riziky náležejícími ovládané zahraniční společnosti, která je však ovládána jinou osobou, jež je daňovým rezidentem Lucemburska. Princip zahrnutí čistých příjmů se dle oběžníku stanoví na základě pravidel pro převodní ceny.
Dne 25. března 2020 přijala Lucemburská ministerská rada návrh zákona, jenž implementuje pokyny Rady Evropské unie schválené 5. prosince 2019. Cílem tohoto návrhu je zavést specifické ustanovení, které zamezuje daňovou uznatelnost úroků a licenčních poplatků hrazených nebo splatných ve prospěch společností rezidentních v zemi nebo na území, které je na unijním seznamu nespolupracujících jurisdikcí pro daňové účely. Cílem návrhu zákona je zabránit určitým operacím, včetně finančních, které jsou prováděny se spřízněnými subjekty založenými v takovýchto jurisdikcích.
25. února 2020 rozhodčí soud v Moskvě konstatoval, že na půjčky poskytnuté ruskou společností jiné ruské spojené osobě se vztahují pravidla nízké kapitalizace. Během daňové kontroly finanční správa odmítla uznat odčitatelnost úrokových nákladů plynoucí z půjčky poskytnuté ruskou společností jiné ruské spojené osobě. Finanční správa se domnívala, že se na úrokové náklady spojené s půjčkou vztahují pravidla nízké kapitalizace, protože obě ruské společnosti byly ovládány stejnou mateřskou společností, která je daňovým rezidentem Kypru. Rozhodčí soud podpořil stanovisko finanční správy a zdůraznil, že pravidla nízké kapitalizace dle čl. 269 odst. 2 daňového řádu se uplatňují nejen v případě přímé účasti zahraniční společnosti (věřitele) na kapitálu ruské společnosti (dlužníka), ale rovněž v případě nepřímé účasti zahraniční společnosti na kapitálu ruských společností, které spolu uzavřely smlouvu o půjčce.
Aktualizace návrhu zákona o dani z digitálních služeb ve Velké Británii
19. března 2020 vydala Velká Británie aktualizovaný návrh zákona a pokynů britské daňové a celní správy ve věci 2% daně z digitálních služeb, jíž mají být podrobeny zejména velké podniky, které uživatelům na území Velké Británie poskytují služby sociálních médií, vyhledávačů nebo online tržiště. Britská daň z digitálních služeb je účinná od 1. dubna 2020. Daň se vztahuje na nadnárodní podniky a jejich skupiny vykonávající jednu či více relevantních činností v oblasti poskytování digitálních služeb (tj. poskytování vyhledávače, služeb sociálních médií nebo online tržiště) třetím stranám (uživatelům). Pokyny daňové a celní správy uvádějí, že nová daň se všeobecně nevztahuje na maloobchodní e-commerce / online prodej a že cílem je podrobit dani pouze společnosti, které působí jako zprostředkovatel mezi kupujícím a prodávajícím. Daň se nevztahuje rovněž na online služby, v rámci kterých jeden uživatel prodává na platformě jednu konkrétní věc. Naopak se vztahuje na všechny služby poskytované v rámci B2C, B2B nebo C2C transakcí. Nezáleží přitom na tom, jestli jsou transakce uzavírány přímo na platformě nebo mimo ni. Relevantním faktorem rovněž není otázka, zda a do jaké míry se platforma aktivně zapojuje do regulace obsahu či zda nabízí doplňkové služby (např. doručení). Britská daň z digitálních služeb se vztahuje na skupiny podniků, které splní níže uvedené prahové hodnoty:
- Skupině vzniknou globální příjmy převyšující 500 milionů GBP vyplývající z poskytování digitálních služeb v jakémkoliv rozsahu; a
- Skupině vzniknou příjmy převyšující 25 milionů GBP vyplývající z obchodních činností souvisejících se zapojením uživatelů ve Velké Británii („příjmy z digitálních služeb na území Velké Británie“).
Výše britské digitální daně je stanovena na 2 % z celkových příjmů z digitálních služeb poskytnutých na území Velké Británie, které vzniknou členům skupiny po odečtení roční nezdanitelné částky ve výši 25 milionů GBP. Povinnost odvést digitální daň se vztahuje na všechny členy skupiny (rezidenty i nerezidenty Velké Británie) podle jejich podílu na příjmech z digitálních služeb poskytnutých na území Velké Británie. S ohledem na příjmy, které podléhají obdobné digitální dani v jiném státě, je možné zažádat o přeshraniční daňovou úlevu, která sníží příjmy z digitálních služeb na území Velké Británie generované online tržištěm o 50 %. Britská daňová a celní správa plánuje v nejbližší době pokyny doplnit o seznam obdobných zahraničních daní.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
