Pokyny ke zdanění virtuální měny v USA

Dne 9. října 2019 vydal americký finanční úřad rozhodnutí obsahující seznam nejčastějších otázek a odpovědí, které poskytují pokyny plátcům daně, kteří evidují jako kapitálový majetek virtuální měnu. Pokyny amerického finančního úřadu se věnují mnoha oblastem spojeným s transakcemi s virtuálními měnami, včetně daňového účetnictví, ocenění, výkaznictví, příspěvků na dobročinné účely a daňových dopadů tzv. hard forks (rozdělení blockchainu na více větví) a airdrops (bezplatná distribuce coinů). V oznámení č. 2014-21 americký finanční úřad uvedl, že pro účely federální daně z příjmu bude virtuální měna vnímána jako majetek, a na příkladech demonstroval, jak budou na kryptoměnové transakce uplatňovány obecné principy zdanění příjmů. Nedávno publikovaný přehled nejčastějších otázek a odpovědí uvádí několik dalších příkladů, které dále zdůrazňují skutečnost, že na virtuální měny budou uplatňována stejná pravidla a postupy jako na majetek, zejména s ohledem na následující: stanovení zisku nebo ztráty z prodeje virtuální měny, stanovení zisku nebo ztráty ze směn virtuální měny (např. za služby či jiný majetek), stanovení základu v případě koupě virtuální měny a rovněž postupy v případě přijetí virtuální měny jako odměny za služby či mzdy.

Belgický návrh zákona o přechodných režimech pro brexit

Dne 18. října 2019 přijala belgická rada ministrů návrh zákona týkající se různých přechodných režimů s ohledem na brexit. Přechodné režimy zahrnují např.: zachování benefitů spojených se smlouvami o doplňkovém penzijním spoření, dlouhodobém spoření a penzijním spoření uzavřenými do prosince 2019 (včetně); režim osvobození od srážkové daně týkající se odměn vyplacených výzkumníkům, kteří prováděli projekty v oblasti výzkumu a vývoje ve spolupráci s univerzitami; režim osvobození pro kapitálové zisky realizované do 31. prosince soukromými investičními společnostmi založenými ve Spojeném království a režim zdanění podle tonáže.

Stanovisko generální advokátky Soudního dvora EU v případě uplatnění ztrát v přechodném období

Generální advokátka Soudního dvora EU vydala dne 17. října 2019 své stanovisko k případu C-405 /18, který se týkal interpretace svobody usazování dle článku 49 společně s článkem 54 Smlouvy o fungování EU. V daném případě vyvstává otázka, zda svoboda usazování umožňuje plátci daně, aby při změně místa vedení uplatnil v hostitelském státě daňovou ztrátu vzniklou v předchozích letech v jiném členském státě EU. Případ se týká české společnosti AURES Holding a ztráty, která jí vznikla před přesunem místa svého vedení v Nizozemsku, kde však již dále nevykonává žádnou ekonomickou aktivitu. Generální advokátka dospěla k závěru, že pouhé přemístění místa vedení z jednoho členského státu do jiného členského státu EU spadá pod pojem svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU. Výjimka uplatnění ztráty v přechodném období v případě přeshraničního přemístění místa vedení je omezením svobody usazování, které lze ospravedlnit tím, že zachovává rovnováhu mezi pravomocemi jednotlivých členských států ukládat daně.

Soudní dvůr Evropské unie akceptoval režim srážky pomyslných úroků v Belgii

Soudní dvůr Evropské unie vydal dne 17. října 2019 rozhodnutí potvrzující belgický odpočet za vlastní kapitál (srážku pomyslných úroků). Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že uvedené opatření nevede ke znevýhodnění belgických společností se stálými provozovnami v zahraničí, přestože se pro tyto společnosti a společnosti působící výhradně ve vlastní zemi uplatňují různé metody výpočtu srážky pomyslných úroků. V daném případě požadoval belgický soud první instance v Antverpách od Soudního dvora EU předběžné rozhodnutí týkající se metody stanovení výše srážky pomyslných úroků, která se liší pro belgické společnosti se stálou provozovnou v jiném členském státě EU a belgické společnosti, jež provozují svou činnost výhradně v Belgii. V případech, kdy jsou zisky stálé provozovny v zahraničí na základě příslušné smlouvy o zamezení dvojího zdanění osvobozeny od daně v Belgii, se při výpočtu srážky pomyslných úroků přiznané belgické společnosti nejprve bere v úvahu čistá hodnota aktiv stálé provozovny. Následně je výše srážky pomyslných úroků snížena o nižší ze dvou níže uvedených hodnot: (i) část odpočtu za rizikový kapitál vztahující se ke stálé provozovně a (ii) kladný výsledek realizovaný stálou provozovnou. Oproti tomu se v případě společností provozujících svou činnost výhradně v Belgii tento odpočet neuplatňuje. Předkládající soud položil otázku, zda je takový rozdílný postup porušením principu svobody usazování ve smyslu článku 49 SFEU.

Stanovisko generálního advokáta Soudního dvora EU k principu svobody usazování

Generální advokát dospěl k závěru, že článek 49 a článek 52 SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že brání členskému státu, aby obecně na základě územního kritéria vyloučil z osvobození od srážkové daně dividendy vyplácené dceřinými společnostmi založenými v daném členském státě mateřským společnostem založeným na Gibraltaru.

EU aktualizovala seznam nespolupracujících jurisdikcí

Dne 10. října 2019 oznámila Evropská rada, že vyškrtla Marshallovy ostrovy a Spojené arabské emiráty z přílohy I seznamu nespolupracujících daňových jurisdikcí (tzv. černá listina). Zároveň byly z přílohy II (tzv. šedá listina) vyškrtnuty Albánie, Kostarika, Mauricius, Srbsko a Švýcarsko. Na  černé listině zůstává 9 nespolupracujících jurisdikcí: Americká Samoa, Belize, Fidži, Guam, Omán, Samoa, Trinidad a Tobago, Americké Panenské ostrovy a Vanuatu. Rada opakovaně uvedla, že v roce 2019 bude seznam i nadále pravidelně revidovat a aktualizovat, ale  zdůraznila požadavek, aby od roku 2020 probíhaly aktualizace maximálně dvakrát ročně. Aktualizovaný seznam nespolupracujících jurisdikcí je uveden zde.

Definice požadavku ekonomické podstaty

V poslední době zavedlo několik států pravidla definující ekonomickou podstatu pro určení zdanitelné přítomnosti (tzv. princip nexus). Mezi nimi bylo mimo jiné Curaçao, kde 12. září 2019 vydalo ministerstvo financí vyhlášku s pokyny ohledně termínu „podstata“ ve smyslu 1C, odstavce 2 daňového řádu pro daně z příjmu právnických osob.  Vyhláška vstoupila v platnost 13. září 2019. Ekonomická podstata se podle pravidel odvozuje např. od sídla vedení nebo rezidentství členů vedení. Novelizovaná pravidla pro uznání ekonomické podstaty byla rovněž zavedena 9. října 2019 na Britských Panenských ostrovech. Týkají se všech společností a komanditních společností s právní subjektivitou na území Britských Panenských ostrovů zabývajících se „příslušnými činnostmi“, pokud nejsou pro účely zákona o ekonomické podstatě považovány za nerezidenty. Kvůli politickým závazkům uloženým pracovní skupině Rady pro kodex chování v prosinci 2018 představily nedávno i Guernsey a Jersey režim povinného zveřejňování informací pro odvození ekonomické podstaty. Režim povinného zveřejňování informací zavedený 23. září 2019 v Jersey vyžaduje, aby „zprostředkovatelé“ informovali místní daňovou správu v Jersey o všech jim známých ujednáních, která se vyhýbají Společnému standardu pro vykazování, či o pasivních off-shorových nástrojích držených prostřednictvím neprůhledné vlastnické struktury. Režim povinného zveřejňování informací nově zavedený v Jersey vychází spíše z verze připravené OECD než z verze připravené EU (známé jako směrnice DAC 6), která uvádí mnohem širší seznam ujednání, jež je třeba oznamovat. Nová legislativa vstoupí v platnost do 31. prosince 2019. Nově navržený režim povinného zveřejňování informací na Guernsey bude uzákoněn do 31. prosince 2019. Podle nově navrhovaných pravidel pro povinné zveřejňování informací budou muset být finančnímu úřadu oznámeny informace o ujednáních a strukturách, jež by mohly být sjednány za účelem vyhnutí se daňovým povinnostem.

Omezená platnost daňových rozhodnutí vydaných v Lucembursku před 1. lednem 2015

Lucemburský návrh zákona o rozpočtu pro rok 2020, který 14. října 2019 představil ministr financí poslanecké sněmovně, zahrnuje nové ujednání týkající se doby platnosti předběžných daňových rozhodnutí vydaných finančními úřady před 1. lednem 2015. V současnosti jsou veškeré žádosti o vydání předběžného daňového rozhodnutí, které byly finančním úřadem kladně vyřízeny po 1. lednu 2015, platné po dobu pěti let, a to v závislosti na určitých podmínkách. Rozhodnutí vydaná před 1. lednem 2015 mají obecně neomezenou dobu platnosti za předpokladu, že je dané rozhodnutí v souladu s platnou legislativou. Návrh zákona o rozpočtu na rok 2020 však zavede nové ustanovení, podle kterého budou tato rozhodnutí platná pouze do konce fiskálního roku 2019. Plátci daně, jichž se navrhovaná změna týká a kteří chtějí následovat postup zakotvený předběžným daňovým rozhodnutím také pro zdaňovací období po roce 2019, musí podat novou žádost o jeho vydání.