Co je vlastně ono kritické myšlení? „Standardní“ myšlení je proces, kdy člověk prostřednictvím analýzy faktů dospěje k nějakému výsledku. Kritické myšlení přidává k tomuto procesu ještě prvek zdravého skepticismu, čímž dochází ke zlepšení výsledku. Kritické myšlení je důležité nejen pro člověka jako jednotlivce, jeho kariéru a osobní rozvoj, ale i pro společnost jako celek, která se díky tomu sama může efektivněji, dynamičtěji a lépe rozvíjet.

Než se člověk začne učit kriticky myslet, musí si uvědomit, jak vůbec přemýšlí. „Mozek je jako klobouk a v něm sedí dva králíci – je to myšlení rychlé a myšlení pomalé,“ popisovala základ lidského myšlení Senta Čermáková, ředitelka pro inovace v Deloitte, která workshopem také provázela. Podle ní jsme v „módu rychlého myšlení“ v situacích, kdy nám hrozí nebezpečí, jsme vyčerpaní nebo třeba jen líní. Rozhodujeme v tu chvíli intuitivně, „na autopilota“. Pomalé myšlení využíváme naopak ve chvílích, kdy před námi stojí náročný, dlouhý úkol či komplikované rozhodnutí, nad kterým je potřeba se déle zamyslet. Přes den uskutečníme na 30 000 rozhodnutí, není tedy možné se nad každým pozastavit, zamýšlet se nad ním a podrobně jej řešit.

Deloitte MeetUp workshopy

V Deloitte pořádáme MeetUpy pro zájemce z řad veřejnosti, ve kterých se věnujeme aktuálním tématům a trendům z nejrůznějších oblastí, především však budoucnosti práce. Ať už student, čerstvý absolvent, asistent či manažer, své téma si u nás najde každý. Nejen slovy, ale také činy v rámci nejrůznějších workshopů jsme se v našich dvou předcházejících setkáních věnovali pracovním trendům zítřka, rozhodovacím technikám a umění argumentace. Zatím poslední, třetí MeetUp byl věnován kritickému myšlení. Pokud se chcete i vy zúčastnit našich budoucích setkání, sledujte naši stránku na Facebooku.

Jak předcházet chybám v rozhodování? Debatou!

Každý, i sebezkušenější myslitel někdy chybuje. Ať už jsou tyto chyby způsobené vnějšími vlivy nebo naším vlastním analytickým pochybením, řešením mohou být v zásadě „pouhé“ dva kroky: poznání a trénink. Předně bychom měli být schopni identifikovat, že jsme chybovali a jakou chybu jsme udělali, a poté na těchto nedostatcích zapracovat. Jednou z nejlepších technik je tzv. oxfordská debata, která je založena na střetu názorově silně polarizovaných stran. Debata má jasná pravidla, strukturu a rozsah. Jejím cílem je skrze zmíněný střet přinést kritický náhled na zpravidla kontroverzní téma.

Typologie systematických chyb

• Ukotvení. Tvoříme své názory na základě první informace, která je nám k dispozici.
• Heuristika dostupnosti. Podceňujeme pravděpodobnost události na základě toho, jak si pamatujeme podobné příklady.
• Stádový efekt. Věříme tomu, čemu věří lidé kolem nás.
• Konfirmační zkreslení. Věříme spíše informacím, které potvrzují náš dosavadní názor.
• Chyba utopených nákladů. Investujeme další a další zdroje do aktivity, o které je už jasné, že bude prodělečná, jen z toho důvodu, že je nám líto zdrojů, které jsme v této aktivitě již „utopili“.
• Klam zpětného hodnocení. Máme pocit, že události, které se v minulosti odehrály, byly mnohem předvídatelnější, než ve skutečnosti byly.
• Averze ke ztrátě. Máme tendenci přikládat větší hodnotu věcem, které vlastníme, než které ne.
• Nepochází odsud. Preferujeme myšlenky a produkty nám vlastní, pocházející například z naší firmy, přestože mohou být objektivně horší než od konkurence.
• Klam plánování. Naše předpovědi a plány jsou nerealisticky optimistické.
• Zkreslení status quo. Snažíme se zachovávat věci, jak jsou.
• Afektivní heuristika. Naše rozhodnutí jsou řízena emocemi, ač by měla být řízena racionálně.