Ochraně životního prostředí a dopadům lidské činnosti na klima je v posledních letech věnováno stále více mediálního prostoru. Téma rezonuje nejen v soukromé sféře, ale i na úrovni regionů a států. Samotný přístup se však výrazně liší. Při příležitosti Světového dne životního prostředí, který připadá na 5. června, jsme se zaměřili na veřejné průzkumy reprezentující názor občanů EU na klimatickou změnu. Jaký je postoj Evropanů k této otázce? A jak samotní obyvatelé a firmy mohou pozitivně přispět ke snižování dopadů na životní prostředí?
Klimatická změna je stále intenzivněji skloňována napříč veřejností i všemi sektory. Mohlo by se dokonce zdát, že začíná panovat společenská shoda na tom, že klimatická změna představuje nejzávažnější problém, kterému současná populace čelí. I přesto se však lze stále setkat s názory, podle kterých jde o přirozený cyklus a že lidský vliv není až tak významný, aby světové klima ovlivnil.
Výsledky průzkumu EU ohledně veřejného mínění o změně klimatu z roku 2021 ukázaly, že za nejzávažnější problém označila více než čtvrtina Evropanů klimatickou změnu (18 %), úpadek přírody (7 %) nebo zdravotní problémy způsobené znečištěním životního prostředí (4 %). Oproti roku 2011 se jedná o nárůst celkově o 9 % (kdy pouze jeden z pěti oslovených označil klimatickou změnu za nejzávažnější světový problém). Na první pohled je patrné, že trend v lidském přístupu a vnímání tohoto fenoménu je pozitivní, v posledních letech se navíc snižuje procento populace, které nepovažuje klimatickou změnu za vážný problém.
Reflektuje však naše vnímání dostatečným způsobem vědecké závěry a dostupná data, jež zcela jasně dokazují dopad lidské činnosti na změnu klimatu? Shrnuli a blíže popsali jsme pro vás trojici úzce související oblasti, které dopad lidských aktivit objektivně dokládají.
Skleníkové plyny, jako je například oxid uhličitý (CO2), metan (CH4) a oxid dusný (N2O), jsou odpovědné za zadržování tepla v atmosféře. Koncentrace CO2 v atmosféře se v roce 2022 zvýšila na historické maximum dosahující 425 částic na milion (ppm) ve srovnání s hodnotou před průmyslovou revolucí, která činila okolo 280 ppm. Tento nárůst je způsoben zejména lidskou činností, a to především spalováním fosilních paliv, jako je uhlí, plyn a nafta, a také zemědělskou činností a odlesňováním. Uvedené lidské aktivity způsobují, že emise skleníkových plynů neustále rostou, přičemž nevyvážené historické a současné příspěvky emisí pocházejí nejen z neudržitelného využívání energie a změn ve využívání půdy, ale také z našeho neudržitelného konzumního životního stylu, vzorců spotřeby a produkce mezi regiony, zeměmi a jednotlivci.
Fakta o klimatu: Souvislost koncentrace CO₂ a globálního oteplování
Prohlédněte si vývojový graf, který jasně ukazuje souvislost mezi koncentrací CO2 a globálním oteplováním včetně hodnot z předindustriálního období.
Lidské aktivity, především pak výše zmíněné emise skleníkových plynů jednoznačně přispěly ke globálnímu oteplování. Globální oteplování představuje proces, během kterého zvýšená koncentrace skleníkových plynů v atmosféře způsobuje zadržování tepelného záření ze Slunce, což vede k postupnému celkovému zvyšování průměrné teploty na naší planetě. To má pak za následek extrémní změny klimatu – v konečném důsledku se tak průměrná teplota povrchu Země oproti předindustriálnímu období (1850–1900) zvýšila o 1,1 °C. Existují přesvědčivé důkazy o postupném zvyšování průměrné globální teploty, přičemž v posledních deseti letech byly dle National Aeronautics and Space Administration (NASA) a National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) zaznamenány nejvyšší teploty v historii měření.
Fakta o klimatu: Vývoj světové teplotní anomálie
Z vývojového grafu světové teplotní anomálie je jasně patrné, že roky 2016 a 2020 byly nejteplejšími roky v historii měření.
Pro přiblížení českému čtenáři je nutné zmínit také oteplení v Česku od roku 1960, které dosáhlo zvýšení teploty dokonce o 2,1 °C, což je ještě větší nárůst než světový průměr od předindustriálního období.
Podle nejnovější šesté hodnotící zprávy IPCC z roku 2022 klimatická změna způsobená lidskou činností ovlivňuje mnoho extrémních klimatických jevů ve všech regionech světa. Po celém světě tak zažíváme častější a intenzivnější vlny veder, sucha, přívalové deště, povodně a nekontrolovatelné lesní požáry. Tyto extrémní jevy mají vážné důsledky a způsobují škody a ztráty jak na přírodě, tak na lidech. Negativní dopady navíc nejsou „spravedlivě“ rozloženy a dochází k nerovnoměrnému postižení zranitelných komunit, které kupříkladu (a paradoxně) přispěly k současné klimatické změně historicky nejméně.
Ve společnosti dříve převládal názor, že jedna osoba nic nezmění, což v udržitelné praxi vnímáme jako mýtus. Každý jednotlivec může přijmout ekologicky odpovědná rozhodnutí zlepšující kolektivní dopad, a tím pádem přispět ke snižování dopadů na životní prostředí, a to jak úsporou v domácnostech, tak změnou chování. I malé kroky mohou mít v celkovém měřítku velký dopad. Snížení spotřeby energie či instalace obnovitelných zdrojů energie pro domácnosti, předcházení vzniku a třídění odpadu, nákup certifikovaných BIO potravin, které pocházejí z kontrolovaného ekologického zemědělství, volba ekologicky šetrných produktů – to jsou jen některé z mnoha způsobů, jak může každý z nás přispět svým dílem k ekologické revoluci.
V roce 2021 činila v České republice celková produkce odpadu 39,9 milionů tun. Data ukazují že 14,8 % z nich jsou tvořeny komunálním odpadem, který pochází z činností obyvatel a obcí. Existuje zde tedy přímý potenciál na redukci 5,9 milionů tun odpadu. Jeden obyvatel průměrně v uvedeném roce vytvořil 562 kg odpadu, z toho 49 % tvořil směsný odpad, 14 % biologicky rozložitelný odpad, 9 % objemný odpad a zbylých 28 % se skládalo z papíru, plastů, skla, kovu, dřeva, textilu a ostatních tříděných odpadů.
V případě, že by každý obyvatel snížil svou produkci směsného skládkovaného odpadu o 10 kg ročně, by Česká republika snížila svoji uhlíkovou stopu o 46 959,3 t CO2eq. Jde o přibližně stejné množství emisí, které by průměrně vyprodukovalo 37 208 osobních automobilů poháněných benzínem za jeden rok (přičemž dohromady tyto vozidla najedou zhruba 275 milionů km; výpočet hodnot je založen na dostupných datech, avšak data pro průměrnou najetou vzdálenost osobním benzínovým automobilem se v různých zdrojích rozcházejí, výpočet je proto orientační).
Pokud bychom se zaměřili na všechny aspekty, kterými jedinec v osobním životě ovlivňuje životní prostředí, a často i drobným způsobem upravili náš přístup k nim, jsme schopni docílit významných úspor v oblasti naší uhlíkové stopy. Obdobně je to i v případě firem, které produkují skleníkové plyny. Ty by se měly řídit tzv. dekarbonizační strategií, která identifikuje zdroje emisí a možnosti jejich snížení s ohledem na investované prostředky a návratnost.
Pokud jste firma a máte zájem dozvědět se více o vaší uhlíkové stopě a možnostech dekarbonizace, navštivte naše webové stránky, kde se dozvíte více informací o našich službách (nejen) v oblasti dekarbonizace.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
