V lednu 2023 vešla v platnost evropská směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků neboli CSRD (Corporate Sustainability Reporting Directive), která upravuje požadavky pro nefinanční reporting v oblasti ESG. V rámci požadavku ESRS G1-2 (European Sustainability Reporting Standards) se zavádí povinnost podávat zprávy o řízení vztahů s dodavateli a o vlivu dané společnosti na dodavatelský řetězec. V praxi to znamená, že firmy budou povinně zveřejňovat informace, mimo jiné o strategii řízení dodavatelů, rizicích spojených s dodavatelských řetězcem, zohledňování sociálních a environmentálních kritérií v procesu výběru dodavatelů, podpoře zranitelných dodavatelů a hodnocení ESG výkonnosti dodavatelů.

V první vlně budou již v roce 2025 reportovat veřejně obchodované a velké společnosti, a to informace za fiskální rok 2024. V Česku se to bude týkat zhruba 2 000 firem (zdroj: společnost CRIF). V následujících letech se pak povinnost rozšíří i na další, menší společnosti. Je tedy nejvyšší čas začít se sběrem a přípravou potřebných dat.

Další významnou legislativou je německý zákon o dodavatelských řetězcích (zkráceně „LkSG“ z německého „Lieferkettengesetz“), který vstoupil v platnost v lednu 2023 a jehož rámec působnosti se od letošního roku ještě rozšířil. Řady českých firem se tento zákon může dotknout ať už z pohledu exportérů na německý trh, nebo dceřiných firem německých mateřských společností. LkSG zavádí odpovědnost za řízení rizik v dodavatelském řetězci za účelem zvýšení ochrany lidských práv a životního prostředí.

Výše zmíněná německá legislativa do značné míry předjímá, co mohou firmy očekávat v rámci nové evropské směrnice o odpovědnosti za dodavatelský řetězec, zkráceně CS3D nebo CSDDD (Corporate Sustainability Due Diligence Directive). Tato směrnice jde ještě dále a hovoří o povinnosti náležité péče v oblasti udržitelnosti v celém hodnotovém řetězci společnosti, tedy nikoli jen dodavatelů. CS3D byla v  půlce března schválena Radou EU a nyní čeká na schválení konečného znění Evropským parlamentem, přičemž tento krok je považován za formalitu. Směrnice bude mít značný dopad na velké firmy se sídlem v Evropské unii a také na ostatní společnosti s významným byznysem v EU, které budou muset být v souladu s CS3D počínaje finančním rokem 2028 (v první fázi, která se týká největších firem). Cílem této směrnice je prevence či zmírnění možných negativních dopadů v oblasti lidských práv a životního prostředí. Společnosti budou muset identifikovat svá CSR rizika, zhodnotit je a zavést preventivní či detekční kontrolní mechanismy a opatření.

Jak jsme si ukázali na předchozích příkladech nových ESG legislativ, bez systému řízení rizik dodavatelského či hodnotového řetězce se již firmy neobejdou. Proces identifikace a hodnocení rizik slouží jako nástroj k rozpoznání tzv. zranitelných dodavatelů (definovaných v CSRD jako dodavatelé vystaveni významným ekonomickým, environmentálním a/nebo sociálním rizikům) a ke zjištění skutečných a potenciálních nepříznivých dopadů tak, jak je požadováno v rámci směrnice CS3D a německého zákona LkSG. Efektivní systém řízení rizik umožní firmám zaměřit se na rizikové dodavatele a třetí strany, implementovat účinné kontroly a nápravná opatření, a v konečném důsledku tak optimalizovat vynaložené zdroje na zajištění souladu s ESG legislativami.

Studie Deloitte: Udržitelný dodavatelský řetězec

Jaké změny musí do svých procesů firmy zapracovat, aby splnily požadavky na ESG, které vyplývají nejen z legislativy, ale často i z požadavků zákazníků? S jakými problémy při zavádění nových opatření v souvislosti s udržitelností se společnosti nejčastěji potýkají? Jakým způsobem sbírají data pro reporting? A jaké benefity podle nich přináší udržitelný dodavatelský řetězec? Nejen na to jsme se v našem průzkumu ptali firem z regionu střední Evropy. Jejich odpovědi jsme shrnuli v aktuální studii Deloitte CE Sustainable Supply Chain Survey 2024.