Tématu jsme se v minulosti věnovali například v článku Z judikatury NSS: odpočet na výzkum a vývoj.

Metodický pokyn nejen že reaguje na oblast dovolených, které byly předmětem výše uvedených rozsudků, ale vyjadřuje se též k dalším náhradám mzdy, jako je např. státní svátek, darování krve či rodičovská dovolená. Pokyn obsahuje možný způsob výpočtu těchto náhrad, avšak připouští, že poplatník může postupovat i jiným způsobem. S určitostí deklaruje, že do odpočtu lze zahrnout pouze náhrady mzdy za výkon práce, k jejichž úhradě je zaměstnavatel povinen podle příslušného ustanovení zákoníku práce. Tím se vymezuje např. i proti okruhu náhrad, které zaměstnavatelé poskytují svým zaměstnancům na „dobrovolné“ bázi (např. oblíbené sick days). V další části pak přináší příklad možného výpočtu zahrnutí dovolených. Nutno podotknout, že v pokynu uvedená kalkulace vytváří celou řadu pochybností a otázek, a proto věříme, že tento způsob kalkulace nebude v praxi vyžadován a pokyn dozná v této části zásadních úprav. V následujících částech se vyjadřuje k dalším náhradám mzdy v podobě překážek v práci, ať už na straně zaměstnavatele, či zaměstnance. V některých vyjádřeních pak přináší ne příliš jednotný závěr, když stanovuje, že dané náhrady někdy lze a někdy nelze zahrnout, a uvádí, že konkrétní podmínky má posoudit správce daně individuálně.

Aktuální otázkou zde tedy nadále zůstává, jak budou konkrétní správci daně přistupovat k jednotlivým náhradám mezd v rámci své kontrolní činnosti. Pro úplnost považujeme za vhodné doplnit závěry z našich propočtů, které ukazují, že náhrady v podobě dovolených a státních svátků tvoří více než 10% navýšení odpočtů tvořených osobními náklady, a jedná se tak o významnou dodatečnou úsporu na dani poplatníků. Naopak podle zkušeností autorů tohoto článku tvoří ostatní typy náhrad v lepším případě nižší jednotky procent osobních nákladů, z pohledu státního rozpočtu jsou naprosto marginální oblastí a naopak jejich podrobná analýza může přinášet neefektivní administrativu navíc. Nadto u společností v režimu investičních pobídek vytváří povinnost se touto oblastí zabývat, jelikož zákon jasně stanoví, že „pobídkáři“ musí mimo jiné maximalizovat odpočet na výzkum a vývoj (a to včetně jednotlivých nákladových položek, náhrady mezd nevyjímaje).

Logicky se tak pro přístup státní správy nabízí uznávat osobní náklady v rovině hrubé mzdy a souvisejícího sociálního a zdravotního pojištění, které zaměstnavatel svým zaměstnancům bezpochyby vyplácí za odvedenou práci. Tento postup by jak pro poplatníky, tak pro správce daně představoval významné administrativní ulehčení.

Závěrem bychom rádi doporučili nepodceňovat oblast náhrad mezd, a ať již si odpočet připravujete vlastními silami, nebo ve spolupráci s externími poradci, tuto oblast dostatečně analyzovat. Vzhledem k tomu, že názor NSS je jasný, byla by určitě škoda veškeré náhrady mzdy z odpočtu vylučovat.