Reforma reaguje na probíhající digitální revoluci, kdy pravidla pro zdanění digitálních společností, které působí v Evropě, jsou velmi omezená, a to především z důvodu stávající definice stálé provozovny. Původní pravidla vznikla v minulém století před zavedením internetu a vycházela z předpokladu, že mezinárodní obchod je založen na fyzickém dovozu a vývozu zboží a služeb. Současné nastavení tak neumožňuje členským státům zdanit digitální společnosti, které v Evropě působí, pokud na území EU nemají dostatečně velkou fyzickou přítomnost.

Návrh počítá s tím, že by se nejdříve sjednotil výpočet daňového základu a následně by se zisk nadnárodních korporací rozpočítal do všech států, kde daná společnost působí. Reforma by zavedla právní definici „digitální přítomnosti“ společností na území členských států pro účely korporátního zdanění.

Díky tomu by bylo možné společnost zdanit na území daného státu bez toho, aby v dané zemi byla fyzicky přítomna. Rozhodující by byly právě její digitální aktivity. Ke vzniku stálé provozovny by došlo u společností, které splní alespoň jedno z následujících kritérií, a to roční příjmy z digitálních služeb v dané členské zemi vyšší než 7 mil. euro, firma by měla v zemi za zdaňovací období přes 100 tisíc uživatelů, anebo by uzavřela za zdaňovací období s jinými firmami více než 3 tisíce smluv o poskytování digitálních služeb.

Dle Evropské komise by nová pravidla měla též řešit spravedlivější alokaci vybraných zisků mezi jednotlivé státy, a to na základě vytvářené on-line hodnoty. Kritériem by tak bylo například to, kde se daný uživatel nacházel v době, kdy danou službu využíval. Zákonodárci jednotlivých členských států tak budou při přijetí návrhu stát před úkolem, jak zamezit dvojímu zdanění. Pravidla zamezující dvojímu zdanění vycházejí ze smluv o zamezení dvojího zdanění, příslušná opatření jsou ale též definována zastaralým způsobem. Směrnice by sice měla převážit nad mezinárodními smlouvami uzavřenými mezi členskými státy unie, nicméně se zeměmi mimo EU by bylo nutné sjednat úpravy smluv. Pro zajímavost, jen v případě ČR se jedná o cca 60 smluv, u kterých by byla nutnost změny.

Jelikož se očekává, že schválení samotné směrnice zabere určitý čas, EU přichází s dočasným řešením, aby některé digitální aktivity byly daněny tzv. „prozatímní daní“.

Reaguje tak i na aktivity některých států (Itálie, Slovensko a další), které obdobná opatření již schválily nebo dokonce začaly uplatňovat. Ačkoliv se navrhovaná daň kategorizuje jako daň z příjmů, jednalo by se v podstatě o nepřímé zdanění příjmů z prodeje reklamního prostoru na internetu, z digitálních zprostředkovatelských aktivit či z prodeje dat o uživatelích.

Opatření by se vztahovalo na společnosti s minimálním ročním celosvětovým příjmem ve výši 750 mil. euro, přičemž z toho příjmem z EU nejméně ve výši 50 mil. euro. Vztahovalo by se jak na služby poskytované přeshraničně, tak i na ty tuzemské (aby nedocházelo k nedovolené diskriminaci). Zde je nutné upozornit, že zavedení této prozatímní daně by mohlo způsobit dvojí zdanění, a to jak na úrovni zdanění obratu, tak na úrovni standardního zdanění zisků.

Při předpokládané sazbě ve výši 3 % z hrubých  tržeb (tj. bez zohlednění případných nákladů) z digitálních služeb by podle odhadů zavedení této daně znamenalo navýšení ročních příjmů členských států až o 127 miliard korun.