Úvodem vymezuje pojmy a potvrzuje přístup, který z pohledu české praxe nepředstavoval sporný bod – a to, že vznik provozovny pro účely DPH automaticky neznamená vznik stálé provozovny (pozn. tuto tezi obdobně obsahuje i poslední verze komentáře k modelové smlouvě OECD) a obdobně že ani z pouhé registrace odštěpného závodu nelze automaticky vyvodit vznik stálé provozovny, aniž by se dále zkoumaly další okolnosti.

Dále pokyn zmiňuje význam komentáře OECD jako interpretačního vodítka, a to s odkazem na nedávný rozsudek Nejvyššího správního soudu (2 Afs 40/2018 – 58, psali jsme o něm v článku NSS k (ne)závislosti a (ne)vzniku stálé provozovny v květnu minulého roku). GFŘ zde akcentuje dynamický výklad komentáře, nicméně připouští (s ohledem na názor vyjádřený NSS), že „pokud by znění daného článku řešené smlouvy bylo odlišné od souvisejícího textu aktuální Modelové smlouvy OECD, je třeba pro daný článek použít Komentář k Modelové smlouvě, který svým zněním odpovídá textu zkoumané smlouvy“.

Pokyn se dále věnuje jednotlivým konceptům stálé provozovny a shrnuje informace, které již GFŘ publikovalo v rámci jiných pokynů a informací zveřejněných v minulosti. Nad rámec dříve publikovaných informací se poměrně podrobně zabývá např. počítáním lhůt u poskytování služeb nebo problematikou stanovení základu daně, pokud jsou podmínky vzniku stálé provozovny v České republice naplněny.

V druhé části pokyn obsahuje i souhrn procesních a administrativních povinností, pokud dojde ke vzniku stálé provozovny. Připomíná související oznamovací povinnosti, které obsahuje český zákon o daních z příjmů (§38t a nové ustanovení §38da), a závěrem shrnuje také povinnosti stálé provozovny jakožto plátce ve vztahu k zaměstnancům.