Pro období 2021–2027 budou mít české podniky na podporu svých rozvojových aktivit k dispozici rekordní množství finančních prostředků z veřejných zdrojů. Nejvíce prostředků bude určeno zejména na podporu tzv. zelených projektů v rámci naplňování Green Deal strategie a na podporu výzkumu a vývoje.
Základním prostředkem k hospodářskému růstu a zvyšování produktivity ekonomik jsou výzkum, vývoj a inovace. Ukazuje se, že výzkum, vývoj a přidaná hodnota z nich plynoucí jsou tím důležitější, čím vyspělejší je ekonomika dané země. Není náhodou, že úspěšné ekonomiky jako Jižní Korea, Japonsko, USA, Německo či skandinávské země jsou zároveň premianty v ukazatelích intenzity výzkumu a vývoje (VaV).
Také v České republice si uvědomujeme, jak důležitou roli pro celkovou ekonomickou situaci země představuje právě investice do výzkumu a vývoje. Za posledních deset let se výdaje na výzkum a vývoj v Česku více než zdvojnásobily. V roce 2020 pak mírně převýšily dosud rekordní rok 2019 a dosáhly více než 113 miliard korun. Ve vztahu k HDP tak poprvé přesáhly 2 %.
To je sice méně než cílová 3 % avizovaná v prohlášeních vlády, je to však hodnota již srovnatelná s průměrem EU27. Téměř 2/3 z těchto výdajů na VaV se v ČR vynakládají v soukromých podnicích, zbylou 1/3 využívají státní subjekty – zejména VVŠ a AV ČR. Nejrychleji rostoucím sektorem v objemu výzkumu a vývoje pak byly, nikoliv překvapivě, informační a komunikační technologie.
Výzkum a vývoj nových produktů, procesů nebo služeb je v případě soukromých podniků určitým druhem technického a ekonomického rizika, prostředky vložené do VaV se totiž nemusí vrátit. Snížení tohoto rizika a motivace ke zvýšení intenzity VaV je cílem finanční podpory z veřejných zdrojů, která je v nějaké podobě přítomna v hospodářském prostředí naprosté většiny států.
Podíl této podpory na výdajích podniků na VaV se v ČR nyní pohybuje okolo 12 %. Tato hodnota intenzity podpory se i napříč vyspělými státy velmi liší, od cca 3,3 % v Dánsku, 10,4 % v USA až po více než 25 % ve Francii, Velké Británii nebo Itálii. Z pohledu podniků je nicméně klíčový nejen objem podpory, ale také dostupnost, stabilita a transparentnost jejích podmínek, jak vyplynulo i z posledního průzkumu prováděného společností Deloitte v celém regionu střední Evropy.
Nástroje veřejné podpory, které mohou pomoci ke zvýšení podílu výdajů vynakládaných na VaV, lze rozdělit na dva základní typy: přímou podporu ve formě dotací a nepřímou podporu ve formě daňového odpočtu na výzkum a vývoj či investiční pobídky. Přestože neexistuje v jednotlivých státech jednotný model podpory, využívá většina států v EU kombinaci těchto základních nástrojů.
V rámci přímé podpory jsou finanční dotace poskytovány přímo příjemci, tedy podnikatelským či jiným subjektům (vysokým školám, Akademii věd apod.). K dispozici jsou dotace jak z národních zdrojů, tak i z těch evropských. V případě národních zdrojů (českého státního rozpočtu) se v rámci podpory podnikatelských subjektů jedná zejména o programy zastřešované Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR (MPO) či Technologickou agenturou České republiky (TA ČR). Prostředky z evropských zdrojů lze dále dělit na prostředky, které Česká republika dále přerozděluje pomocí jednotlivých ministerstev v rámci operačních programů, například Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK) či jeho nástupce Operační program Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost (OPTAK) v gesci MPO, a na prostředky, které jsou rozdělovány přímo EU v Bruselu, jako např. programy HORIZON EUROPE.
Dle typu dotačního programu se výše dotace pohybuje zpravidla v rozsahu 25–100 % nákladů v závislosti na typu aktivity, spolupráce s dalšími subjekty či velikosti podniku.
Nepřímou podporou pak jsou investiční pobídky a daňový odpočet na podporu výzkumu a vývoje (dále jen odpočet na VaV). Ten umožňuje podnikům snížit základ daně o vybrané náklady vynaložené na realizaci výzkumných či vývojových aktivit, což v konečném důsledku představuje úsporu 19 % (aktuální sazba korporátní daně z příjmu právnických osob) z takto vynaložených nákladů. Výhodnost odpočtu na VaV spočívá také v jeho možném využití během následujících až tří let v případě nedostatečně velkého základu daně. Do odpočtu lze zahrnout 100 % či v případě meziročního nárůstu až 110 % výdajů vynaložených na řešení výzkumných či vývojových projektů (podle definice zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu).
Investiční pobídky pak představují další možnost získání podpory na investice do dlouhodobého hmotného či nehmotného majetku. V případě podpory výzkumu a vývoje se bavíme o investiční pobídce zaměřené na podporu tzv. technologických center, kdy lze podpořit jak zakládání, tak rozšiřování vývojových kapacit (rozšíření stávajících výrobních kapacit bude od roku 2022 podpořeno pouze u malých a středních podniků, u velkých pouze v některých regionech). Výše podpory se pak liší dle regionální mapy podpory, která od 1. 1. 2022 dozná dalších změn, nejen co se rozdělení regionů týče, ale zejména z pohledu výše podpory poskytované v jednotlivých regionech.
Každá z uvedených forem podpory má svá specifika a nelze obecně doporučit vždy jen jednu z nich pro určitý typ projektů. Pokaždé je nezbytné zvážit jednotlivé výhody a nevýhody, a to individuálně pro každý projekt a každou společnost. Mezi aspekty ke zvážení, které ovlivňují rovněž výši podpory, patří zejména:
Zvážení uvedených aspektů by mělo probíhat vždy před tím, než se společnost rozhodne některou z popisovaných podpor čerpat, či je dokonce vzájemně kombinovat. Je potřeba posoudit jak výhody a nevýhody, tak i rizika a přínosy jednotlivých typů podpor. Orientace v podmínkách pro získání podpory je složitá, a mnoho žadatelů proto využívá služeb poradců specializujících se na jednotlivé oblasti, kteří umí poradit, jak vhodnou podporu vybrat a jak ji získat, a dokážou pomoci při realizaci projektu.
Článek vyšel dne 25. 11. 2021 na webu Ekonom.cz.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
