Lidé  Právo 

Pravidla pro propuštění zaměstnance v Česku jsou jedny z nejpřísnějších, jsou ale jasně daná

Propuštění zaměstnance je pro firmy poměrně náročný proces, nejen legislativně, ale i finančně, v České republice jsou navíc tato pravidla jedny z nejpřísnějších v celé Evropě. Pokud jde o náklady spojené s výpovědí pracovníka z organizačních důvodů, Česko v žebříčku mezi dalšími 46 zeměmi z Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie zaujímá 14. příčku. Podívejte se na hlavní závěry průzkumu International Dismissal Survey z dílny Deloitte Legal, který zmapoval legislativní úpravy výpovědi z pracovního poměru v jednotlivých zemích.

Itálie, Belgie, Švédsko, Brazílie, Thajsko a Francie – šestice nejnákladnějších zemí, pokud jde o náklady spojené s propuštěním zaměstnance z organizačních důvodů či o rozvázání pracovního poměru bez objektivního důvodu. Co dalšího průzkum Deloitte Legal zjistil?

Výpověď bez objektivního důvodu: V Česku nemožné, v Německu přípustné

Zatímco v České republice, Lotyšsku, Chorvatsku či Slovinsku jsou důvody pro výpověď ze strany zaměstnavatele dané a upravuje je zákoník práce, v Itálii či Německu lze ukončit pracovní poměr i bez existence objektivního důvodu.

Letem světem: Pár zajímavosti z pracovně právní problematiky

Belgie: V závislosti na době odpracované u zaměstnavatele může výpovědní lhůta přesáhnout i jeden rok
Nizozemsko a Ekvádor: Vyžaduje se předchozí schválení výpovědi soudem
Česko: Maximální výše odstupného při výpovědi z organizačních důvodů není stanovena, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
Lucembursko: Soud sice může při protiprávním propuštění uznat odškodné, už ale není oprávněn rozhodnout o obnovení daného pracovního poměr

Maximální odstupné není v Česku dané, u Nizozemců a Britů ale ano

Studie Deloitte International Dismissal Survey při srovnání situace ve 46 zemí z Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie dále zjistila, že maximální výše odstupného při výpovědi z organizačních důvodů mají stanovenou pouze v Nizozemsku a ve Velké Británii. Například v Česku lze odstupné navýšit libovolně, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

U většiny sledovaných zemí včetně ČR rozhoduje o výši odstupného délka působení u dané společnosti. Více než 60 % zemí přitom stanovilo maximální délku výpovědní doby, výši odstupného, nebo obojí. V České republice po třetím roce působení zaměstnance u zaměstnavatele už rozdíly v nákladech plynou zpravidla jen z výše mzdy, v jiných zemích je ale délka setrvání u zaměstnavatele, tedy odpracovaná doba nutná pro stanovení výše odstupného, více diferenciována.

Právě odstupné, respektive odškodnění za nezákonné propuštění v případě výpovědi bez objektivního důvodu, přitom tvoří nejvyšší náklady v souvislosti s propuštěním zaměstnance, ale pochopitelně i tady existují velké regionální rozdíly.

Specifika České republiky

  • V ČR legislativa neumožňuje dát zaměstnanci výpověď, aniž by byl naplněn některý z důvodů uvedených v zákoníku práce, například nadbytečnost zaměstnance, zrušení firmy či její části, ukončení pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti apod.
  • Přibližně u poloviny zkoumaných zemí nejsou statutární zástupci společnosti před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva. Ti ze zákona nemají ani výpovědní dobu, ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.
  • Téměř ve všech zemích legislativní úprava pamatuje na ochranu zvláštní kategorie zaměstnanců před výpovědí, v České republice konkrétně v případě těhotenství, mateřské či rodičovské dovolené, pracovní neschopnosti či péče o nemocné dítě či jiného člena domácnosti.

Propouštění zaměstnance je v podstatě na celém světě poměrně komplikovaně regulovaná problematika, a představuje tak pro nadnárodní podniky řadu výzev. Čtvrté vydání mezinárodního průzkumu Deloitte Legal „International Dismissal Survey“ zkoumá legislativní úpravy výpovědi z pracovního poměru a poskytuje interním právníkům a personalistům orientační projekce nákladů na propuštění zaměstnance napříč 46 zeměmi včetně České republiky. Podívejte se na detaily.

odstupné pracovně právní problematika studie Deloitte výpověď
Daně  Právo 

Tradice versus inovace, takový je Uber v praxi. A zákonodárci si lámou hlavu s regulací sdílené ekonomiky 

Se sdílenou ekonomikou je spojeno téma regulace a silné emoce. Stát si láme hlavu, jak nové formy podnikání zdanit, nemá se však o co opřít – postoje ke sdílené ekonomice se ve světě rozcházejí. Jednou ze sdílených služeb, která zákonodárce pálí nejvíc, je sdílená doprava v čele s přepravní společností Uber. Jaké povinnosti řidičům z provozování této služby plynou? A budeme potřebovat nové zákony, které budou regulovat sdílenou ekonomiku? 

9. 8. 2018
Právo  Technologie 

Autonomní vozidla a odpovědnost za škodu

Autonomní vozidla jsou v současné době tématem nejen zpravodajských článků referujících o pokrocích v této oblasti nebo i dílčích neúspěších, ale i předmětem seriózních analýz z hlediska své technologické, byznysové či právní stránky. Zároveň jsou úvahy na téma autonomních vozidel zařazovány do širšího kontextu transformace individuální mobility, zjednodušeně řečeno, posunu od vlastnictví klasických automobilů k sdílení automobilů s prvky umělé inteligence včetně otázek konektivity, platby dle užívání, na míru šitého pojištění placeného taktéž dle spotřeby a telematiky. 

2. 8. 2018