Itálie, Belgie, Švédsko, Brazílie, Thajsko a Francie – šestice nejnákladnějších zemí, pokud jde o náklady spojené s propuštěním zaměstnance z organizačních důvodů či o rozvázání pracovního poměru bez objektivního důvodu. Co dalšího průzkum Deloitte Legal zjistil?

Výpověď bez objektivního důvodu: V Česku nemožné, v Německu přípustné

Zatímco v České republice, Lotyšsku, Chorvatsku či Slovinsku jsou důvody pro výpověď ze strany zaměstnavatele dané a upravuje je zákoník práce, v Itálii či Německu lze ukončit pracovní poměr i bez existence objektivního důvodu.

Letem světem: Pár zajímavosti z pracovně právní problematiky

Belgie: V závislosti na době odpracované u zaměstnavatele může výpovědní lhůta přesáhnout i jeden rok
Nizozemsko a Ekvádor: Vyžaduje se předchozí schválení výpovědi soudem
Česko: Maximální výše odstupného při výpovědi z organizačních důvodů není stanovena, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem
Lucembursko: Soud sice může při protiprávním propuštění uznat odškodné, už ale není oprávněn rozhodnout o obnovení daného pracovního poměr

Maximální odstupné není v Česku dané, u Nizozemců a Britů ale ano

Studie Deloitte International Dismissal Survey při srovnání situace ve 46 zemí z Evropy, Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie dále zjistila, že maximální výše odstupného při výpovědi z organizačních důvodů mají stanovenou pouze v Nizozemsku a ve Velké Británii. Například v Česku lze odstupné navýšit libovolně, záleží na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

U většiny sledovaných zemí včetně ČR rozhoduje o výši odstupného délka působení u dané společnosti. Více než 60 % zemí přitom stanovilo maximální délku výpovědní doby, výši odstupného, nebo obojí. V České republice po třetím roce působení zaměstnance u zaměstnavatele už rozdíly v nákladech plynou zpravidla jen z výše mzdy, v jiných zemích je ale délka setrvání u zaměstnavatele, tedy odpracovaná doba nutná pro stanovení výše odstupného, více diferenciována.

Právě odstupné, respektive odškodnění za nezákonné propuštění v případě výpovědi bez objektivního důvodu, přitom tvoří nejvyšší náklady v souvislosti s propuštěním zaměstnance, ale pochopitelně i tady existují velké regionální rozdíly.

Specifika České republiky

• V ČR legislativa neumožňuje dát zaměstnanci výpověď, aniž by byl naplněn některý z důvodů uvedených v zákoníku práce, například nadbytečnost zaměstnance, zrušení firmy či její části, ukončení pracovního poměru z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti apod.
• Přibližně u poloviny zkoumaných zemí nejsou statutární zástupci společnosti před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva. Ti ze zákona nemají ani výpovědní dobu, ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.
• Téměř ve všech zemích legislativní úprava pamatuje na ochranu zvláštní kategorie zaměstnanců před výpovědí, v České republice konkrétně v případě těhotenství, mateřské či rodičovské dovolené, pracovní neschopnosti či péče o nemocné dítě či jiného člena domácnosti.

Propouštění zaměstnance je v podstatě na celém světě poměrně komplikovaně regulovaná problematika, a představuje tak pro nadnárodní podniky řadu výzev. Čtvrté vydání mezinárodního průzkumu Deloitte Legal „International Dismissal Survey“ zkoumá legislativní úpravy výpovědi z pracovního poměru a poskytuje interním právníkům a personalistům orientační projekce nákladů na propuštění zaměstnance napříč 46 zeměmi včetně České republiky. Podívejte se na detaily.