Předmětem posuzovaného sporu bylo negativní rozhodnutí FÚ o přiznání osvobození příjmů z úroků z úvěrového finančního nástroje na roky 2011 a 2012 na základě žádosti, kterou daňový subjekt podal v červenci 2013. Jak uvedl FÚ a následně potvrdilo i Odvolací finančních ředitelství, žádosti o osvobození nebylo možné vyhovět z důvodu jejího pozdního podání. Opožděnost podání byla založena na tvrzení, že důležitým předpokladem pro uplatnění osvobození je vydání rozhodnutí, které má konstitutivní charakter. Jinými slovy, osvobození je možné aplikovat až po vydání rozhodnutí o osvobození, nikoliv zpětně.

Daňový subjekt se ve svém odvolání především odkazoval na samotnou Směrnici, jež uvádí, že pokud společnost plátce provedla srážku daně u zdroje v případě, kdy mělo dojít k osvobození, vzniká daňovému subjektu nárok na vrácení takto sražené daně, a to ve lhůtě nejméně dva roky ode dne platby úroků a licenčních poplatků (pokud jsou fakticky naplněny podmínky pro osvobození). S ohledem na skutečnost, že v České republice je osvobození vázáno na vydání rozhodnutí dle §38nb ZDP, je tak počítání dvouleté lhůty pro vrácení sražené daně možné vztáhnout k okamžiku podání žádosti o osvobození.

Tomuto názoru daňového subjektu NSS přisvědčil a současně konstatoval, že význam rozhodnutí o osvobození spočívá v autoritativním potvrzení skutečností zakládajících právo na osvobození, jejichž splnění je vyžadováno pro osvobození úroků od srážkové daně.