Červnové setkání v Deloitte na téma investování skrze klasické private equity fondy a rodinné kanceláře neslo název Private equity vs. Family office. Slovo „versus“ v názvu se ale nakonec ukázalo jako ne úplně přesné, protože zmíněné způsoby investování jsou natolik odlišené z hlediska cílové skupiny investorů, aktiv, sektorů působení i strategií, že si investiční organizace vzájemně nekonkurují a spíše koexistují. Shodli se na tom hosté semináře, Ondřej Vičar z private equity investiční skupiny Genesis Capital a Jakub Dyba z investiční kanceláře R2G, která se zaměřuje na family offices. Partnerem setkání byla asociace Czech Private Equity and Venture Capital Association a konalo se v rámci iniciativy NextGen.

Slovníček pojmů

• Private equity
  Jedná se o investování do byznysově etablovaných firem, které nejsou veřejně obchodovatelné. Potenciální investor skrze fond vkládá svůj kapitál, čímž získává svůj podíl ve firmě a naproti tomu daná firma může nakládat se získanými prostředky. Po sjednané době dochází k prodeji podílu investorovi nazpět, a to s výnosem, který firma za dané období dokázala vygenerovat.
• Family office
  V českém prostředí je občas tento model správy aktiv / způsob investování označován jako „rodinné kanceláře“. Rodiny, resp. rodinné skupiny svěřují svůj majetek family office organizacím, které jej za ně spravují. Typicky těchto služeb využívají rodiny, které disponují větším množstvím kapitálu, který vyžaduje lepší organizaci a proaktivní přístup v podobě investování, aby neztratil hodnotu a nadále se rozrůstal.

Rozhodování a odpovědnost při volbě investice

„Family office je velmi privátní věc. Organizace zabývající se službami v této oblasti dostávají od klientů – rodin – do rukou jejich majetek, ke kterému chovají majitelé specifický, do značné míry blízký vztah. A na to je při nakládání s ním potřeba myslet,“ popsal práci s kapitálem rodin Jakub Dyba. Zároveň dodal, že v zahraničí jde (ve srovnání s Českem) o instituci, která je využívána jako investiční platforma poměrně běžně.

Oproti tomu oblast private equity je v českém investorském prostředí mnohem známějším pojmem. Od family offices se podle Ondřeje Vičara liší v řadě aspektů specifických organizaci od organizace. Jeden odlišující faktor je ale charakteristický: „Hlavní rozdíl mezi R2G a Genesis Capital, který můžeme sledovat i v jiných organizacích těchto typů, je decision making. Rozhodování a přístup k němu se odvíjí od toho, kdo jej činí. V případě family offices má zjednodušeně řečeno za všech okolností hlavní rozhodovací slovo klient. Naproti tomu v pravite equity nese zodpovědnost více ta zprostředkovatelská organizace, která investuje skrze fond v podstatě za klienta.“

Kam investovat? Populární jsou technologie či farmaceutika

O tom, kam a jak chce firma svůj kapitál investovat, by měla důsledně zauvažovat. Nejen rozhodování, ale i samotný způsob investování je totiž u private equity a family ofices rozdílný. „V případě rodinných kanceláří je investování emocionální, přičemž každá rodina má velmi individuální potřeby. I proto kupříkladu naše kancelář tedy nepreferuje jeden konkrétní sektor, na který bychom se zaměřovali a kde bychom s investicemi operovali. Ke každé rodině máme individuální přístup s tím, že námi navrhovaných projektů se firmy mohou zúčastnit, ale také nemusí, případně mohou v nějaké fázi odstoupit. Tato rozhodnutí jsou plně v jejich kompetenci,“ uvedl Jakub Dyba a dodal, že často se v praxi setkává se situací, kdy se k projektu, který jedna z rodin přijme, typicky připojí rovnou i rodiny další.

V oblasti private equity je způsob přemýšlení nad volbou projektů trochu jiný, ani v tomto případě se však organizace nenechávají volbou sektorů omezovat. „I v oblasti private equity se nám vyplácí zaměřovat se na konkrétní aktivum nezávisle na sektoru. Obecně lze však říci, že v současnosti jsou nejvíce ceněné firmy například z oblastí technologií či farmaceutiky. Nám se ale paradoxně daří i v těch méně ‚mainstreamových‘ oborech – vyplatí se nám investovat do nějakého menšího projektu a pak jej nechat růst. Zkrátka není chybou jít lehce proti proudu, ale vždy s rozvahou,“ popsal plánování investic v private equity Ondřej Vičar. Očekávání investorů ohledně ekonomického vývoje jsou obecně příznivé.

Dva světy private equity

Zatímco v případě family offices mají konečné slovo bezvýhradně klienti (tedy samotné rodiny), u private equity má pomyslné kormidlo více v rukou přímo firma, který investice zprostředkovává. Ta má mimo jiné možnost rozhodnout se, zda se v případě projektů, do kterých vkládá svěřený kapitál, do řízení proaktivně zapojí. „To jsou takové dva světy private equity, mezi kterými probíhá nikdy nekončící debata. Je lepší dát ruku k dílu a zapojit se jako zástupce investora aktivně do projektů? Nebo naopak nejlepší hodnota vzniká ve chvíli, kdy se prive equity do projektu nezapojuje? Oba přístupy jsou možné a je na každé firmě, aby v daných případech zvážila pro a proti,“ vysvětlil Ondřej Vičar. Dodal, že podle průzkumů i vlastních zkušeností z praxe se přiklání k variantě druhé, tedy cestě pasivních investic a nezasahování do fungujících procesů.

Ondřej Vičar a Jakub Dyba se na závěr semináře shodli na tom, že důležitější než raketový růst je ochrana majetku a reputace. A platí to jak ve směru ke společnostem poskytujícím služby private equity či family offices, tak k aktivitám firem/projektů, do kterých investují. Podle Jakuba Dyby jsou potom touto optikou pro investice nejvhodnější zejména konzervativní sektory, protože nabízí relativní stabilitu a jistotu i v potenciální krizi, což je výhodné pro všechny strany.