Abyste mohli řádně provést roční zúčtování a vést správně mzdovou evidenci, musíte vyřešit jednu základní otázku: je zaměstnanec rezident, nebo nerezident? Jak ale rozhodnout, kdo rezidentem je a kdo není? České daňové právo stanovuje dvě základní kritéria, podle nichž může mzdové oddělení rezidentství svých zaměstnanců určit. Jaká to jsou?
Rezidentství se určuje podle stálého pobytu v České republice, nebo pobytu na českém území alespoň po dobu 183 v daném kalendářním roce. Ovšem ani pokud je naplněn jeden z předpokladů, není ještě vyhráno. I druhý stát totiž může vašeho zaměstnance považovat za rezidenta – v tomto případě je nutné posoudit rezidenství podle uzavřené smlouvy o zamezení dvojího zdanění s tímto státem.
Nezapomeňte, že u nerezidentů se daní jen dny, které prokazatelně strávili v ČR. Pokud tedy člověk strávil v ČR například jen 60 pracovních dní a zbylých 200 třeba cestoval, do daňového přiznání uvede příjem právě jen za těch 60 dní.
Ještě než se tedy vrhnete na roční zúčtování daně, je potřeba zodpovědět si následující otázky, přičemž pokud nemůže být rozhodnuto na základě první, přichází na řadu druhá, poté případně třetí atp.:
Při rozhodování bych byl velmi striktní a v případě nejistoty bych vyžadoval od cizince potvrzení o daňovém rezidenství z finančního úřadu. A do té doby se k němu choval jako k nerezidentovi, protože vy jako účetní máte velkou zodpovědnost. V těchto případech pak doporučujeme u ročního zúčtování uplatnit pouze slevu na poplatníka, případně slevu na studenta.
Zajímavá je také otázka možnosti dvojího zdanění. Již byla zmíněna smlouva o zamezení dvojího zdanění, která určuje nejen daňové rezidenství, ale také brání dvojímu zdanění příjmů. S některými státy ovšem ČR tuto smlouvu zatím uzavřenou nemá. Tam pak hrozí, že bude muset danit příjem dvakrát.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
