V dosavadní praxi platilo, že pokud je na základě dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem práce na dálku obvykle vykonávána ve více než jednom členském státě EU, řídí se určení příslušnosti k systému sociálního zabezpečení článkem 13 nařízení (ES) č. 883/2004. Pokud tedy práce na dálku ve státě bydliště přesáhla 25 % celkové pracovní doby, podléhal zaměstnanec systému sociálního zabezpečení státu svého bydliště.

Od 1. března 2023 vstoupilo v platnost ustanovení nových rámcových dohod České republiky s Rakouskem a Německem o uplatňování čl. 16 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004. Ty přinášejí významné rozšíření flexibility – až 40 % práce bude možné vykonávat z domova, tj. ve státě bydliště, kde zaměstnavatel nemá sídlo nebo provozovnu, aniž by došlo ke změně příslušného systému sociálního zabezpečení.

Pro osoby, které vykonávají přeshraniční práci na dálku ze svého domova, mohou být na základě žádosti podané u příslušné instituce sociálního zabezpečení nadále uplatňovány právní předpisy státu, v němž má zaměstnavatel sídlo nebo provozovnu. To vše za předpokladu, že je to v zájmu dotčené osoby a že je zároveň dodržena rozhodná hranice maximálně 40 % pracovní doby vykonané ve státě bydliště, tj. mimo území státu, v němž má zaměstnavatel sídlo či provozovnu. Rozhodnutí o žádosti se bude vydávat vždy maximálně na dva roky, přičemž prodloužení je možné na základě nové žádosti.