Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) vydal rozhodnutí (10 Afs 171/2019-51), ve kterém se zabýval otázkou, jakým způsobem zdanit postoupené pohledávky ze smluvních sankcí, které vznikly v běžném období nebo vznikly a byly zaúčtovány v obdobích minulých.
Novela daňového řádu, která byla koncem srpna schválena vládou ČR, slibuje změny ve prospěch daňových subjektů a modernizace daňové správy. Novela je ze strany zákonodárců prezentovaná pod názvem „MOJE daně“ a kromě slibovaného online bankovnictví v daních obsahuje i další procesní změny. Navzdory tomu, že nyní byla novela daňového řádu navrhovaná Ministerstvem financí ČR schválena vládou ČR, má před sebou ještě celý legislativní proces. S přihlédnutím k možným komplikacím lze předpokládat, že by novela mohla být účinná v polovině roku 2020.
Mnoho společností i fyzických osob si hlídá své finance z pohledu cash-flow, výše placených úroků či plánování financí. Proč si tedy daňové subjekty nehlídají také osobní daňový účet evidovaný u správce daně? Podívejme se spolu na případy, kdy je dobré vědět, co v „daňové peněžence“ daňový poplatník má, k jakým pohybům v ní dochází, kdy je na čase požádat o vrácení přeplatků nebo zda není evidován určitý dluh vůči finančnímu úřadu.
Generální finanční ředitelství („GFŘ“) vydalo nový Pokyn D–34 k uplatňování mezinárodních standardů při zdaňování transakcí mezi sdruženými podniky. Tento pokyn nahrazuje dosavadní Pokyn D-332. Zároveň s novým pokynem byl ve Finančním zpravodaji Ministerstva financí č. 5/2019 uveřejněn také český překlad Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy ve verzi Směrnice z roku 2017.
Společnosti se často dostávají do situace, kdy jim v důsledku jednání nebo opomenutí správce daně vznikne nárok na úrok. Avšak v naší praxi se nezřídka setkáváme s případy, kdy správce daně tento úrok daňovému subjektu nevyplatí vůbec, případně ve výši nižší, než jaká mu podle zákona nebo judikatury správních soudů náleží. Kdy tedy tento nárok na úrok uplatňovat?
Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 819/18 ze dne 22. února 2019 vyhověl ústavní stížnosti obchodní společnosti, kterou správce daně podezříval z podílu na tzv. daňovém karuselu a zadržoval jí nadměrný odpočet na dani z přidané hodnoty. A to jak za přijatá zdanitelná plnění, o nichž měl správce daně pochybnosti, tak i za přijatá zdanitelná plnění, která byla pro správce daně nesporná.
Advokátní kancelář Deloitte Legal uspěla s odvoláním proti doměřené DPH na základě daňové kontroly, ve které správce daně došel k závěru, že daňový subjekt, jenž podniká ve farmaceutickém průmyslu, neprokázal oprávněnost uplatnění nároku na odpočet.
Pro účely stanovení základu daně z nabytí nemovitých věcí má poplatník možnost vybrat si jako srovnávací daňovou hodnotu buď cenu zjištěnou dle znaleckého ocenění, nebo tzv. směrnou hodnotu. Finanční správa dosud zastávala názor, že poplatník jednou vybranou variantu již nemůže následně změnit např. podáním dodatečného přiznání. Městský soud v Praze však nyní vyjádřil názor, že poplatník může své rozhodnutí změnit, a to až do okamžiku vyměření daně.
Finanční úřady napříč střední Evropou významně zpřísnily své postupy, a to jak ve vztahu k množství prováděných kontrol, tak i ke způsobu, jakým jsou tyto kontroly vedeny. Primární oblastí, na kterou se finanční úřady zaměřují, je oblast DPH a převodních cen. Ve většině zemí střední Evropy správci daně požadují po daňových subjektech při daňových kontrolách stále větší množství důkazních prostředků a začali svou pozornost zaměřovat také na nastavení procesů uvnitř společností.
