Návrh evropského nařízení regulující vícestranné platformy

Dne 20. června 2019 vydal Evropský parlament a Rada EU nové nařízení č. 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb. Účelem nových pravidel je vytvořit spravedlivé, transparentní a předvídatelné podnikatelské prostředí pro menší podniky a obchodníky, kteří využívají on-line platformy. Nařízení se týká poskytovatelů a zprostředkovatelů online služeb, které využívají například hotely, obchodníci prodávající na internetových tržištích, vývojáři aplikací a všichni další podnikatelé, kteří využívají například internetové vyhledávače. Zatímco poskytovatelům online služeb zakládají nové povinnosti, podnikatelé využívající tyto služby jsou stavěni do pozice jakési pseudo-slabší smluvní strany a získávají celou řadu nových práv a výhod.

Nová pravidla si v první řadě slibují dosáhnout zvýšení transparentnosti online zprostředkovatelských služeb prostřednictvím stanovení specifických náležitostí obchodních podmínek, například stanovením povinnosti zveřejňovat pravidla a mechanismy, podle kterých poskytovatel řadí a zveřejňuje nabídky jednotlivých podnikatelů, generuje a ukládá uživatelská data nebo také jestli třeba určití podnikatelé mohou být v rámci nabídky zvýhodňování (prémiové účty se zvýrazněnými nabídkami, upřednostňování vlastních nabídek poskytovatelem služby apod.).

Nařízení taktéž klade mnohem větší důraz na účinné řešení sporů než doposud a na transparentní rozhodování poskytovatele online služby. Tato ambice spočívá mimo jiné v tom, že poskytovatel online služby bude muset každé pozastavení či ukončení služby náležitě odůvodnit, ale zároveň bude muset zřídit i interní systém řešení stížností a uvádět ve svých podmínkách kvalifikované a nezávislé mediátory, se kterými bude možné řešit případné konflikty vzniklé z poskytování jeho služeb.

Přestože nařízení jako takové nestanoví žádné konkrétní sankce, členské státy budou mít povinnost zajistit jeho náležité a účinné vymáhání. Je tedy třeba vyčkat, jakým způsobem se tuzemský zákonodárce vypořádá s touto výzvou a jaké sankce a donucovací prostředky budou mít podnikatelé vůči poskytovatelům k dispozici. Účinnost nařízení je stanovena na 12. 7. 2020.

Návrh zavedení bankovní identity

Dne 12. 7. 2019 byla skupinou poslanců předložena novela zákona o bankách a AML zákona (zákon o některých opatřeních proti legalizaci příjmů z trestné činnosti), která do českého právního řádu zavádí institut tzv. bankovní identity. Jejím účelem je poskytnutí jednoduché, ale zároveň spolehlivé formy identifikace co nejširšímu okruhu adresátů, která může sloužit jak k přístupu ke službám e-Governmentu, tak i do platforem soukromého sektoru.

Banky budou mít přístup k údajům ze základních registrů a vybraných agendových informačních systémů za účelem plnění jejich právních povinností, zejména v oblasti předcházení legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.

Aktuálně novela obdržela souhlasné stanovisko od vlády a míří do prvního čtení v Poslanecké sněmovně.

Nové povinnosti v oblasti silného ověření

Vzhledem k dobíhající účinnosti směrnice PSD2 přišel čas i na silné ověření, anglicky Strong Customer Authentication (SCA). Hlavní podstatou je zavedení povinnosti pro poskytovatele platebních služeb (PSP) užívat tzv. dvoufaktorové ověřování. To se skládá z ověření dvou ze tří vzájemně nezávislých prvků uživatele – prvek znalosti (např. heslo), majetkový prvek (např. uživatelův mobilní telefon) a biometrický údaj uživatele (typicky otisk prstu). Tato povinnost musí být uplatněna vždy, když bude chtít majitel účtu přistupovat ke svému účtu, platit platební kartou či zadávat platbu v internetovém bankovnictví. Změny se teoreticky nijak nedotknou moderních způsobů placení, tedy např. používaní služeb jako Google Pay nebo Apple Pay, které de facto dvoufázové ověřování používaly i před účinností ustanovení.

Opatření muselo být poskytovateli platebních služeb zavedeno do 14. 9. 2019.

Zapracování nových směrnic z oblasti spotřebitelských smluv

V současné době probíhá mezirezortní připomínkové řízení ve vztahu k návrhu zákona, který má za cíl implementovat do českého právního řádu dvě nové směrnice EU týkající se prodeje zboží a poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, o kterých jsme vás již informovali v březnovém a květnovém monitoringu. Výše uvedené směrnice se dotknou zejména oblasti smluvních vztahů.

Směrnice o prodeji zboží je zaměřena na smlouvy, na základě nichž se za úplatu převádí vlastnické právo ke hmotné movité věci. Mezi novinky zaváděné touto směrnicí patří prodloužení doby, po kterou se vychází z předpokladu (presumuje se), že zboží bylo vadné již při jeho převzetí zákazníkem. V současnosti tato doba činí 6 měsíců, nově se prodlužuje na 1 rok. Nově je také upraveno právo zákazníka bez dalšího odkladu odstoupit od smlouvy, pokud je vada zboží natolik závažné povahy, že odůvodňuje okamžité ukončení smluvního vztahu.

Návrh zákona také nově zavádí definici digitálního obsahu v souladu s příslušnou směrnicí EU. Digitálním obsahem by se měla rozumět data vytvořená a poskytovaná v digitální podobě. Tato definice bude zahrnovat např. videosoubory, audiosoubory, hudební soubory, počítačové programy, aplikace, digitální hry, e-knihy a ostatní elektronické publikace. Dále obsahuje návrh zákona konkrétní právní úpravu týkající se specifik při koupi digitálního obsahu, příkladem lze uvést novou odpovědnost prodávajícího za dodání aktualizací digitálního obsahu v rozsahu nezbytném, aby si digitální obsah uchoval vlastnosti, které měl při převzetím a to po dobu, po kterou jej kupující může rozumně očekávat. O konkrétní podobě návrhu zákona vás budeme průběžně informovat.

Zajímavá studie ohledně vhodných forem komunikace povinných právních informací – BIT best practice guide

Britská veřejně prospěšná společnost zabývající se možnostmi aplikace behaviorální psychologie v rozličných humanitních oborech včetně oborů ekonomických a právních, která je částečně podřízená britské vládě – společnost Behavioural Insights Team (BIT) – vydala v nedávné době veřejně dostupnou studii zaměřenou na zkoumání metod efektivního sdělování informací spotřebitelům s důrazem na obchodní podmínky a zásady zpracování osobních údajů. Předmětná studie se od jiných studií z oblasti spotřebitelského práva odlišuje především tím, že zkoumá výlučně formu, nikoliv obsah právních dokumentů.

Předmětná studie má dvojí rozměr. V první řadě se zabývala otázkou, jak pomocí formy komunikace zvýšit míru pochopení obchodních podmínek ze strany spotřebitelů a následně jak docílit aktivity spotřebitelů ve vztahu k  obchodním podmínkám (tj. zvýšit míru pravděpodobnosti, že se spotřebitelé s obchodními podmínkami seznámí).

Doporučení BIT

BIT ve výše uvedených souvislostech testovala 18 rozličných metod, přičemž dospěla k závěru, že šest z nich lze pro výše uvedené účely považovat za efektivní.

Za účelem zvýšení srozumitelnosti obchodních podmínek lze dle zjištění BIT zejména doporučit implementaci sekce „Často kladené dotazy“ objasňující klíčové pojmy, vizualizaci obchodních podmínek (tj. včlenění ikon, grafik a komiksů) a dále zobrazení obchodních podmínek v rámci vloženého scrollovacího okna, nikoliv prostřednictvím hypertextového odkazu, který spotřebitele přesměruje mimo právě zobrazenou webovou stránku. Za účelem zvýšení vůle spotřebitele seznámit se s obchodními podmínkami doporučuje BIT vždy dopředu sdělit spotřebiteli odhadovaný čas nezbytný pro přečtení obchodních podmínek a dále upozornit spotřebitele, že se jedná o poslední možnost seznámit se sjejich obsahem před uzavřením samotné smlouvy.

Seznámení se s obsahem studie může být přínosné zejména s ohledem na zvyšující se právní požadavky na transparentní a srozumitelné sdělování povinných právních informací v různých odvětvích.

Článek je také součástí zpravodaje dReport – říjen 2019, Právní novinky.