Deloitte živě 

Zápisky z cest: Lucembursko, malá země s nejvyšším HDP na světě a národnostně pestrým obyvatelstvem

Jaké to je žít a pracovat v Lucemburku? Na tuto otázku jsem se v září 2019 rozhodla najít na vlastní kůži odpověď. Moje jméno je Markéta Pomahačová, pracuji v daňovém oddělení Deloitte a strávila jsem tři měsíce na secondmentu (dočasném pracovním pobytu) v hlavním městě Lucemburska. Věděli jste například, že přibližně čtyři pětiny lidí v Lucemburku jsou zaměstnanci z okolních států, kteří sem každý týden dojíždí za prací? Nebo že lucemburštinu, tamní úřední jazyk, v Lucembursku prakticky neuslyšíte? Podívejte se na mé krátké zápisky z cest a okuste tak na moment i vy, jaký je život v nejmenší zemi Beneluxu.

Velikostně je Lucembursko se svými bez mála 600 tisíci obyvateli a rozlohou přibližně 2500 kilometrů čtverečních jednou z nejmenších zemí vůbec. Více než šestina obyvatel potom žije přímo v hlavním městě – Lucemburku. Potkat zde rodilého Lucemburčana však překvapivě není ani zdaleka běžnou záležitostí – každý týden dojíždí za prací totiž kolem 400 tisíc lidí z okolních států. V práci jsem se tak ocitla v ukázkově diverzním prostředí – seznámila jsem se s řadou Francouzů, Němců, Belgičanů, potkala jsem i Američany či kolegy z východních zemí a rodilou Lucemburčanku jsem nakonec potkala jen jednu jedinou.

Zrovna tak neobvyklé bylo i mé (ne)setkání s lucemburštinou. Tento jazyk se stal úředním poměrně nedávno, v roce 1982, a jedná se o určitou mutaci francouzštiny a němčiny (tedy jazyků, které se v Lucembursku také používají pro oficiální komunikaci). Coby dočasný zaměstnanec lucemburského Deloitte a krátkodobý obyvatel Lucemburku jsem si sice bohatě vystačila s angličtinou, kterou tam všichni bez problému ovládají, prim však v komunikaci hraje jednoznačně francouzština. Ať už se jedná o pracovní dokumenty nebo jídelní lístek v restauraci, francouzština je vždy na prvním místě. S lucemburštinou jsem se naproti tomu překvapivě nesetkala prakticky vůbec.

Ptáte se, proč jsem si jako cíl své cesty zvolila právě Lucembursko? Inu, začněme popořádku – vycestovat pracovně za hranice státu jsem si přála už ve chvíli, kdy jsem nastoupila do Deloitte do daňového oddělení. Jakmile jsem nasbírala v novém zaměstnání trochu zkušeností, začala se moje cesta do zahraničí pomalu rýsovat. Původně jsem sice zamýšlela podívat se do nějaké anglicky mluvící země, začátkem roku 2019 se však naskytla příležitost navštívit zmiňované Lucembursko, a tak jsem popadla příležitost za pačesy a v září jsem vyrazila na cestu.

Od té chvíle jsem se na tři měsíce stala prozatímním zaměstnancem lucemburské kanceláře Deloitte, konkrétně jsem pomáhala v týmu pro oblast fúzí a akvizic. Přestože jsem se nepodílela na velkých projektech, jejichž životní cyklus je zpravidla delší než čtvrt roku, kolegové byli velmi ochotní a chovali se ke mně jako k regulérnímu zaměstnanci a ne jen jako k „secondee“, který je tu jen na pár měsíců. Pomáhala jsem tedy zejména s „běžnými“ pracovními úkoly, a navrch jsem se ještě odhadem polovinu pracovní doby věnovala práci své vlastní, která mi přicházela z Prahy.

I když je kancelář a systém práce v Lucemburku podobný jako v Praze, díky rozmanitosti národností zaměstnanců je pracovní prostředí jedinečné. Kolegové, kteří seděli v mé blízkosti, mluvili více než deseti jazyky! A když se každý pustil do telefonování ve svém rodném jazyce, bylo občas náročné soustředit se na svoji práci. Na druhou stranu bylo celkem jednoduché zapadnout do tak diverzifikovaného kolektivu – nikdo se totiž necítil jako cizinec. Myslím, že takovéto prostředí v kombinaci se skvělým přístupem není v jiných zemích samozřejmostí a velmi jsem si toho cenila.

International Mobility program

International Mobility program dává příležitost zaměstnancům pracovně vycestovat do zahraničí a navštívit kanceláře Deloitte v jiných zemích. Délka pobytu se může pohybovat v řádu několika měsíců, ale i let, vše záleží na dohodě. Smyslem projektu je nabídnout zájemcům příležitost zjistit, jak danou práci dělají jinde, a získat nové kontakty, nové zkušenosti a inspiraci pro svou práci.

Ačkoli tedy práce bylo stále dost, ve volném čase jsem stihla navštívit spoustu zajímavých míst, přičemž nezůstalo pouze u Lucemburku. Za zmínku stojí například nejstarší lucemburské město Echternach, které bylo založeno už v 7. století a kde historie dýchá doslova z každé stavby. Mrzí mě jediné, a sice že jsem nestihla místní, velmi svérázný průvod, který se koná o Svatodušních svátcích. Jmenuje se Springprozession, česky něco jako Skákavé procesí, a lidé při něm prochází městem velmi specifickým, takřka tanečním způsobem.

Most vévody Adolfa Lucemburského (Adolphe-Brücke) je jedním ze známých symbolů Lucemburku.

Jelikož je Lucembursko malé a všude je to blízko, stihla jsem se podívat i do několika okolních států. Byla jsem tak například ve francouzském Vittelu a Štrasburku či německém Trevíru a Kolíně nad Rýnem. Většinou šlo o jednodenní nebo víkendové výlety, meziměstská a mezistátní vlaková a autobusová doprava jsou totiž na velmi vysoké úrovni.

O něco náročnější však bylo zvyknout si na městskou hromadnou dopravu. Hlavním problémem Lucemburku je pravděpodobně absence metra, které není kvůli členitému terénu možné vybudovat. Všude jsem se proto musela dopravovat autobusem nebo tramvají, případně pěšky či prostřednictvím sdílených kol. Město se snaží, aby lidé hromadnou dopravu využívali více než osobní automobily, které jsou hlavním důvodem dopravních zácp. Motivovat by obyvatele mělo proto výhodné jízdné, které například pro místní zaměstnance činí jen 60 eur za rok (tedy něco přes 1500 korun) a od března 2020 bude úplně zadarmo pro všechny.

Abych shrnula své dojmy – pobyt v Lucembursku byla jednoznačně přínosná zkušenost, poznala jsem nejen práci v zahraniční kanceláři, ale stihla jsem se seznámit i se zemí samotnou. Ač se to zpočátku nezdálo, nakonec to všechno uteklo nesmírně rychle, ale o to víc jsem se snažila užít si vše naplno. A myslím, že se mi to podařilo. Pokud se do budoucna znovu naskytne možnost takto vycestovat, nebudu váhat ani vteřinu. Totéž bych ostatně doporučila všem, kteří nad takovou příležitostí třeba právě teď uvažují – jděte do toho, stojí to za to!

Chcete vědět, jak cestovali další naši kolegové z Deloitte? Přečtěte si například zápisky z cest Radovana Frola, který navštívil Mexiko, nebo Terezy Kavan Klimešové z Japonska.

Zápisky z cest
Deloitte živě 

Zápisky z cest: Brusel, město s působivou architekturou, provoněné čokoládou, vaflemi a hranolky

Brusel – hlavní město Belgie, Evropské unie a čokolády. Avšak nejen tato ikonická belgická sladkost byla důvodem, proč jsem se rozhodla přihlásit na výměnný pracovní pobyt právě v bruselské pobočce Deloitte. Tou největší motivací byla příležitost získat nové zkušenosti v oblasti daňové problematiky přeshraničního vysílání zaměstnanců, kterou se v Deloitte v rámci svého oddělení Global Employer Services (GES) primárně zabývám. Během tří měsíců jsem se mohla seznámit nejen s belgickými daňovými specifiky a technologiemi, jež tamní kolegové při práci používají, ale také s fungováním místního Deloitte. A na tu čokoládu samozřejmě také nejednou došlo. 

20. 1. 2020
Deloitte živě 

Deloitte Snowball: program pro nováčky v auditu, kde se na ně zkušenosti i kontakt s praxí nabalují rychleji než sněhová koule

Pouhá znalost teorie v praxi málokdy postačí. Vstup do praxe bez znalosti teorie se snadno může stát pro člověka noční můrou. V Deloitte to víme, a proto jsme pro nováčky připravili dvouměsíční školení Snowball, v němž se naučí všechno to, bez čeho se jako čerství auditoři neobejdou. Vedle mnoha technických vychytávek, znalostí účetnictví a auditní metodiky a jejich aplikace v praxi, si zakusí i jednání s klientem. Získané zkušenosti jim pomohou připravit se na nenadálé situace a problémy a usnadní jim vstup do auditorského světa. 

14. 1. 2020