Kde inventura probíhala? Ve společnosti, která uchovává biologický materiál chovných býků.

„Inventura probíhala v malé budově, v níž se nacházelo velké množství mrazáků s tekutým dusíkem, v kterém se uchovává sperma chovných býků. Jako u každé kontroly nejprve jsme si vše předem připravili a vybrali vzorky pro kontrolu. Samotná kontrola pak probíhala pohledem do mrazáku, kde jsme ověřovali čísla jednotlivých inseminačních dávek. Tekutý dusík však při kontaktu s okolním prostředím vytváří velké množství páry, proto jsme museli používat fén, abychom byli schopni tato čísla odsouhlasit.

Poté zaměstnanci připravili dvě polystyrénové nádoby, které naplnili tekutým dusíkem a do nich vložili námi vybraný vzorek. Bylo důležité, aby dávka nebyla venku z tekutého dusíku delší dobu, proto jsme museli postupovat velmi rychle. Jednotlivé dávky jsme počítali pomocí pinzety a rychle je přesouvali do druhé nádoby, rovněž naplněné tekutým dusíkem. Jako auditoři musíme mít vždy na paměti rovnováhu mezi inventurou jako takovou a znehodnocením zásob klienta. V případě této inventury bylo vše o vteřinách a bylo třeba se maximálně soustředit.

Za třešničku na dortu považuji závěrečné fyzické ověřování majetku, kdy jsme si na základě auditních procedur vybrali býčka, kterého nám chovatel přivedl. Tak blízko jsem takovému zvířeti ještě nebyla. Celkově to byla velmi netradiční inventura, bylo zajímavé zjistit, jak takovýto business probíhá a jak se dá biologický materiál zkoumat.“

Auditor… je jako finanční detektiv. Rozplétá příběhy. Hledá za čísly další a další linky. Potvrzuje správnost vyšetřování. Dostane se na místa, kam každý přístup nemá. Rozplétejte s námi. Kariéra v auditu začíná na jsmedeloitte.cz.

Kde inventura probíhala? Ve skladu obílí (sýpce) z roku 1977, která patří českému výrobci těstovin.

„Inventura probíhala na Silvestra v Boršově nad Vltavou a já už dopředu věděl, že mě čeká trochu jiná inventura než normálně. Už při příjezdu mě zaskočila výška sýpky. Přibližně 15 pater vysoká budova byla uprostřed poměrně rovinatých jižních Čech vidět už z dálky.

Při příjezdu mě uvítal CFO, hlavní účetní a další paní účetní a později se přidal i vedoucí skladu (sýpky). Nejdříve mi v kanceláři předali informace, co se inventarizuje, jak to funguje s nákupem a příjezdem obilí nebo na co ho využívají (překvapivě na mletí mouky a výrobu těstovin). Po všech náležitostech jsme vyšli do mrazu a vydali se směrem k sýpce. Už po cestě jsem zjistil, že sýpka byla postavena před 44 lety, takže jde o poměrně starší budovu, která z blízka budila ještě větší respekt než z dálky.

Abych se dostal nahoru, musel jsem využít dobový výtah, který se vždy zhoupnul při nastoupení dalšího cestujícího. Vedoucí skladu nevynechal takové ty vtipné historky o uvíznutí… nejdelší cesta výtahem v mém životě proběhla úspěšně, zdárně jsme se dostali do 15. patra a práce začala (malá vsuvka: až na vrcholu mi bylo oznámeno, že tu jsou i schody, kdybych měl zájem…) Nahoře byly umístěny otvory k jednotlivým komorám. Do každé z nich vedoucí skladu postupně zkušeně spouštěl kabel s lampou na konci až ke dnu komory. Podle toho, jak daleko dolů lampa dosáhla, se dopočítala délka lana a tím i na přesnost několika centimetrů, kolik zbývá v sýpce místa a tím pádem i kolik obilí se v sýpce nachází. Překvapilo mě, jak jednoduché řešení (lampa a kabel) může řešit tak komplexní věc, jako je počítání množství obilí v sýpce.

Po přepočítání několika vzorků pšenice, ječmene a žita jsme se vydali dolů. Samozřejmě jsem podlehl společenskému nátlaku a snad i radosti, že vše bylo v pořádku spočítáno, a odhodlal jsem se ke druhé cestě stejným výtahem. A cesta mi už nepřišla jako několikahodinová. Poté jsme si podali ruce, popřáli všechno nejlepší do nového roku a já vyrazil zpět na základnu Deloitte v Praze, zatímco zbytek výpravy se vydal dokončit inventuru v dalších skladech.“

Pokračujte na jsmedeloitte.cz, kde najdete kariérní příležitosti v auditu pro studenty, absolventy i zkušené uchazeče.

Kde inventura probíhala? V pražské pobočce mezinárodního řetězce restaurací, které jsou typické svou rockovou tematikou.

„Inventura nebyla ve většině ohledů významně odlišná od ostatních inventur, které jsem absolvoval v minulosti. Pro mě však měla zvláštní kouzlo. V minulosti jsem se totiž aktivně věnoval hře na kytaru a dodnes žiji rockovou a metalovou hudbou. Inventura v pražském podniku, který má ve svém názvu rock, mi tak dovolila na chvíli opustit každodenní stereotyp běžného pracovního dne a být součástí pro mě mimořádného, uklidňujícího prostředí s nevšední atmosférou.

Restauraci jsme sice mohli v „nekoronavirových“ dobách běžně navštívit při klasickém pátečním posezení, ocitnout se ale ve vylidněných prostorách, kde se na vás z každé stěny dívá zavěšena kytara slavného hudebníka, s níž byl kdysi osobně v kontaktu, a kde se v pozadí prostorami line jeden známý rockový hit za druhým, byl alespoň pro mě pozoruhodný pocit.

Předmětem inventury byl obchod s oblečením a dalšími obrandovanými předměty ikonické restaurace. Za asistence manažerky skladu jsme počítali trička, bundy, kalhoty, doplňky a řadu dalších položek, samozřejmě převážně s rockovou tematikou. Dříve jsme zde prováděli inventury dvě, jedna v obchodě a druhá v restauraci, v poslední době má ale gastro část spíše marginální význam, a proto se dnes už věnujeme pouze inventurám obchodu.

Potěšilo i překvapilo mě hezké gesto od manažerky skladu. Vzhledem k tomu, že jsem inventuru absolvoval v čase oběda, nabídla mi hamburger, který připravují přímo v restauraci. Jídla sice není nikdy dost, přesto jsem pro tentokrát odmítl. Je ale milé vidět, že stále fungují projevy lidskosti a zájmu.“

Na jaká další zajímavá místa se naši auditoři podívali? Přečtěte si třeba o inventuře na chirurgickém sále nebo o tom, jak se počítá sypký materiál, jako je například železná ruda, pomocí dronu.