Deloitte živě 

Deloitte má pět nových Partnerů… Představujeme TEREZU KAVAN KLIMEŠOVOU

„Byla jsem čerstvě těhotná, když přišla nominace do direktorského panelu. Nečekala jsem takovou flexibilitu, nepočítala jsem s tím, že jako těhotná zůstanu v nominaci, myslela jsem si, že celý proces stopnou,“ vzpomíná Tereza Kavan Klimešová na rok 2012, kdy se stala ředitelkou v daňovém a právním oddělení Deloitte. Od té doby stihla ještě jednu mateřskou, práci na částečný úvazek, posílit pozici desky pro japonskou klientelu i vystoupat na cíl nejvyšší – letos se stala Partnerkou.

Jak lze skloubit řídicí pozici s mateřstvím? Co byste měli vědět, pokud pracujete s japonskou klientelou? A jak se měnila firma, v níž Tereza Kavan Klimešová pracuje od roku 2002? Přečtěte si její ohlédnutí za 16 lety v Deloitte.

Mateřství vs. práce… Bylo to na mně, jestli to dám, nikdo neviděl mateřství jako překážku. Přerušení kariéry je vždycky otázka volby, není to úplně jednoduché, vzdát se něčeho, co vás baví, ve prospěch něčeho, co vás třeba baví ještě víc. Ideální je, když to namixujete. A pak je důležité zapojit partnera. Vrátila jsem se po půlroční mateřské, nebylo to lehké, ale měla jsem velkou podporu v manželovi a vykrývali jsme se tak, abychom to zvládali. 

Rada ženám: Srovnejte si v hlavě, jak to může fungovat, přijďte už s konkrétním návrhem, stavte se k mateřství i kariéře proaktivně. Zapojte partnera, to doporučuji každé ženě.

Jak se změnil Deloitte samotný… Ta změna je obrovská. V roce 2002 jsem nastoupila do auditorské firmy, která byla z mého pohledu juniora velice formální a velice konzervativní a když pominu striktní „dress code policy“ spolu s předpisem barev, povolenou výškou podpatků, tak oblečení, které nosím dnes, bych si tenkrát vůbec vzít nemohla. Setřely se i hierarchistické bloky a rozdíly mezi pozicemi, a to je rozhodně ku prospěchu věci. Dnes jsme dynamická firma, která předběhla konkurenci, úplně jsme se změnili v tom původním profilu…

V jedné práci 16 let… Není to pro mě stereotyp, práce se pro mě nikdy nestala monotónní, pořád se bylo co učit, vždycky jsem měla svobodu v tom, abych si vyzkoušela, co mě baví. Na začátku jsem se učila daně, pak jak vést lidi, jak spolupracovat napříč firmou, jak využívat nové technologie… Když jsem v Deloitte začínala jako junior, myslela jsem si, že není nic lepšího, než dělat daňová přiznání. Teď už je spoustu let nedělám, nechybí mi to, protože mám zase úplně jiné věci, které mě baví.

Začátky v DeloitteNastoupila jsem do Deloitte v roce 2002 hned po škole. Prošla jsem si všechny pozice, vím, jaké výzvy a problémy řeší lidé od začátku až po pozici, v jaké jsem dnes. To je určitá výhoda, dává mi to jistotu v tom, jak lidi vést, co jim poradit, když narazí na překážky, protože jsem si sama tím vším prošla.

Kariérní rozjezd… Náš GES tým, tedy tým zaměřený na oblast fyzických osob, byl už od začátku multikulturní, tvořili ho cizinci z celého světa. Komunikace v týmu byla výhradně v angličtině, pro studentku to byl najednou krok do úplně jiného světa. Co mě ale bavilo, to byl fakt, že 90 % klientů tvořili cizinci. Byla to opravdu jízda jak na tobogánu, strašně moc rychle jsem se učila strašně moc věcí.

Klíčový mezník… Pro mě to bylo jednoznačně vyslání do Deloitte v Rumunsku v roce 2009. Mojí rolí tam bylo zavádět novou technologii na přípravu daňových přiznání, ale, jak už to tak v životě bývá, věci jsou různé, cesty se mění. Po příjezdu jsem zjistila, že povedu celý tým! Byla jsem úplně nová manažerka, takže pro mě to byla velká zkušenost, vedla jsem pětičlenný tým lidí, kteří ještě nebyli úplně příznivě nakloněni tomu, že je má vést někdo z jiné země… pro mě to ale byla velká škola, co se týká manažerských i leadership dovedností… Z původních tří měsíců jsem tam zůstala osm…

Jak vedu svůj tým… Já jsem sice poměrně direktivní člověk, ale v rámci týmu, nebo v práci obecně, preferuji otevřený, hodně transparentní styl. Nechci v týmu tvořit hierarchie a rozlišovat mezi juniory a manažery, ty beru jako součást vedení týmu, takže veškerá strategická rozhodnutí se dělají v rámci manažerské skupiny jako celku, každý má svou úlohu a oblast, které se věnuje, mají 100% informace o všem, co se v týmu děje a podílejí se na jeho dalším směrování. Rozhodně je lepší, pokud se zaměříme na silné stránky lidí, které v týmu máme, a využijeme rozdílnosti každého jednotlivce.

Zaměřeno na japonskou klientelu Stála jsem u zrodu Japanese Desk v Deloitte, vesměs jsem se k tomu ale dostala náhodou. Musím ale říct, že jsem se v tom strašně našla, hrozně mě zaujalo to, jak je to kulturně hodně jiné. Japonsko mě hodně baví, na každou služební cestu se vždycky těším, pokaždé si přivezu nějaké nové poznatky, např. o tom, jaké aktuální problémy Japonci řeší, jak podléhají vlivu západní kultury…

Jednání s Japonci… To je velice formální záležitost, kdy máte přesně dané, kdo si kam má sednout, jakým způsobem se vyměňují vizitky. S Japonci je potřeba jednat opatrně, musíte znát určitá pravidla, abyste nezpůsobili faux pas. Japonci třeba nemají rádi, když se jim díváte přímo do očí, znervózňuje je to, a pak také nejsou zvyklí projevovat negativní, ale ani pozitivní emoce. Důležité je také neříkat věci příliš složitě, hodně se vyplácí malovat nákresy na tabuli, to jim pomůže v orientaci v tématu. Když se ale naučíte tato základní pravidla, zjistíte, že jednání s Japonci jsou velice příjemná, japonští klienti jsou navíc velmi loajální.

NEPŘEHLÉDNĚTE…

Věděli jste, že Japonce uvedete do rozpaků, pokud mu v restauraci dáte spropitné? A jak by se vám líbilo, kdyby vlak na nádraží pokaždé přijel na minutu přesně? Poznejte zemi vycházejícího slunce a její specifika, začtěte se do zápisků z cest Terezy Kavan Klimešové nebo do jejího běžeckého deníku, v němž představuje zcela nový koncept – business running lunches.

Přečtěte si další příběh: Deloitte má pět nových Partnerů… Představujeme Danielu Hynštovou.

 

Ženy v Deloitte SheXO Club

Nadcházející akce

Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.

    Zobrazit vícearrow-right