Partnerka Deloitte Tereza Kavan Klimešová povýšila sport o úroveň výš. Přišla totiž s úplně novým konceptem komunikace a setkávání se s klientem: místo pracovního oběda si jdou společně zaběhat. Odpovídá to well-beingu, tedy osobní pohodě v práci, což podle našeho průzkumu patří mezi top HR trendy v České republice.

Běžecký deník Terezy Kavan Klimešové aneb… Když se běhá během pauzy na oběd

Říkala jsem si, že na oběd s klientem můžeme zajít vždycky, ale co kdybychom udělali něco jiného? A tak mě napadlo, že bychom si mohli jít místo oběda zaběhat. Vznikl tak koncept “running business lunch“. Jako pracující matka dvou malých dětí jsem hledala cestu k duševní a fyzické pohodě, což se mi díky běhání daří.

Celé to ale vzniklo úplnou náhodou, běhat jsem začala před dvěma lety. Nebyl za tím žádný sofistikovaný záměr, prostě jsem se jen chtěla zbavit několika poporodních kil. Nikdy by mě ale nenapadlo, že běhu propadnu a bude to pro mě droga. Myšlenku aplikovat tento přístup i na klienty jsem měla v hlavě už delší dobu, ale než došlo k realizaci nápadu, potřebovala jsem natrénovat. Nechtěla jsem vedle klienta popadat dech po každém slově. Počáteční obavy měly obě strany. Přece jen, nastoupit před klienta v elasťákách je poměrně neformální a ne každý se cítí komfortně. Funguje to ale skvěle.

Jaké jsou výhody? Při běhu je možné probrat vedle pracovních záležitostí i ty nepracovní, atmosféra je uvolněná a přirozená. Navíc hodně lidí bojuje s časem, a tak bývá varianta spojení byznysu a běhu, tedy potřeba udělat pro sebe něco víc, vítaná. K tomu se otevírá možnost účastnit se společně závodů nebo propojit běh s charitou. Na tom ale ještě musím zapracovat.

Díky běhání se mi postupně začal otevírat nový svět. Poprvé jsme se zúčastnila závodu a zjistila, jaké to je, získat medaili. Pak jsem zjistila, že díky zázemí včetně sprch, které v budově Deloitte máme, běhá asi tak polovina firmy. Ta druhá jezdí na kole, což je mimochodem další velmi oblíbená záležitost nejen mezi kolegy, ale i našimi klienty – daňové a právní oddělení každoročně pořádá pro zaměstnance a jejich klienty cyklotrip.

Svoji vášeň jsem pak začala šířit do svého týmu, začali jsem se účastnit týmových štafet a pravidelně běhat v obědové pauze. Vrcholem byla účast na štafetovém běhu na 345 km na Slovensku.

Předání štafety: Američan v Praze kompletně změnil svůj životní styl

Jiný příběh na stejné téma by mohl vyprávět Michael Daugherty, kolega z americké pobočky Deloitte, který od ledna 2017 působí v Praze jako manažer v týmu, který vede právě Tereza Kavan Klimešová. Michael měl v Praze více volného času než v USA a nevěděl, jak s ním smysluplně naložit. A tak začal navštěvovat lekce jógy a na popud kamaráda zkusil běh. Nejprve jen na krátké vzdálenosti, postupně si přidával, až této vášni zcela propadl.

Michaeli, co ti běh dává?
Umožňuje mi vyčistit si hlavu a na nic jiného nemyslet. Jsem velmi cílevědomý, takže běhání je pro mě ideální. Cíl si vždycky můžete posunout o něco dál, například uběhnout o kilometr víc nebo určitou vzdálenost uběhnout rychleji. Neustálé zlepšování mě uspokojuje.

Na jaké vzdálenosti běháš?
Během týdne se snažím běhat kratší vzdálenosti, asi 8 km, což úplně stačí na vyčištění hlavy, o víkendu 12 – 16 kilometrů, což je skvělý start do nového pracovního týdne. Běhám skoro vždycky sám, času stráveného o samotě si totiž moc vážím.

Máš za sebou i nějaké závody?
Ano, letos jsem se zúčastnil půlmaratonu a v červnu pak štafetového běhu s týmem kolegů z Deloitte z oddělení zaměřeného na zdanění fyzických osob, kde působím. Bylo super podnikat něco společně s kolegy i mimo kancelář. Půlmaratón byl můj cíl, na který jsem se připravoval několik měsíců, takže jsem pak měl pocit naplnění, že jsem to zvládl. Oba závody jsem si užil.

Jaké máš v Praze nejoblíbenější běžecké trasy?
Na kratší vzdálenosti rád běhám ve Stromovce, vnější okruh měří příjemných pět kilometrů. Delší tratě běhám podél Vltavy. Prostě vyběhnu směrem na jih a rychle se dostanu mimo centrum. Když se chcete vrátit zpátky, stačí se jednoduše otočit opačným směrem anebo můžete pokračovat až do Radotína a vrátit se vlakem.

Inspirovali jsme vás? Zkuste to také… běhání zdar!