Na začátku 90. let minulého století dosahovala Malajsie téměř 10% ročního růstu HDP a svůj dynamický rozvoj chtěla světu demonstrovat také monumentem, který by vzestup země symbolizoval. Volba padla na výstavbu mrakodrapu, a tak se v lednu roku 1992 začalo s přípravami. Za hlavního architekta byl vybrán César Pelli, americko-argentinský architekt, který se mimo jiné spolupodílel na stavbě TWA terminálu na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku nebo navrhoval londýnský mrakodrap Ona Canada Square a mrakodrap Salesforce Tower v San Franciscu. Jeho nejznámějším dílem se ale staly Petronas Twin Towers v Kuala Lumpuru, za které v roce 2004 získal prestižní ocenění Aga Khan Award for Architecture. Pelli si jako inspiraci pro půdorys věží zvolil tradiční symbol islámské kultury, dvanácticípou hvězdu, kterou ovšem po konzultacích změnil na hvězdu osmicípou, jež se skládá ze dvou čtverců vzájemně pootočených o 45 stupňů.

Výstavba byla zahájena 1. března 1993. Kvůli nízké domácí produkci oceli a vysokým cenám za import byl jako hlavní stavební materiál zvolen železobeton, jehož složení muselo být speciálně vyvinuto pro stavbu takto vysokých věží, aby lépe zvládal vlivy počasí. Vyšší hmotnost použitého materiálu ale znamenala nutnost pevnějších základů, které v případě Petronas Twin Towers místy sahají až do hloubky 114 metrů, což je dosavadní celosvětový rekord pro nejhlubší základy.

Podle původních plánů se Petronas Twin Towers neměly stát nejvyšší budovou na světě, jejich výška měla být o 16 metrů nižší, než má Willis Tower v Chicagu, které v té době patřil primát. Po intervenci představitelů malajské vlády se ale architekti pokusili svůj projekt upravit a dosáhnout na rekord. To se jim povedlo přidáním několika segmentů k vrcholkům věží a Petronas Twin Towers překonaly rekord o necelých 10 metrů. Celkové náklady na výstavbu se vyšplhaly na 1,6 mld. USD. Hlavním investorem projektu byla národní ropná společnost Petronas, po které je projekt také pojmenován a jejíž kanceláře zabírají celou jednu věž.

Hrubá stavba byla dokončena v březnu 1996 a celý projekt pak v roce 1998, kdy se Petronas Twin Towers oficiálně staly nejvyšší budovou světa. Tento titul jim patřil do roku 2004, kdy byla dokončena věž Tchaj-pej 101. V současnosti se Petronas Twin Towers se svou výškou 451,9 metrů nachází na 17. místě v žebříčku nejvyšších budov světa. Zajímavostí je, že až devět vyšších staveb můžeme nalézt v Číně. V roce 2021 by měly věže Petronas přijít o svůj primát nejvyšší stavby v Malajsii. Na tento rok je plánováno dokončení 666 metrů vysoké věže Merdeka PNB 118.

Spodní část obou věží Petronas Twin Towers tvoří společná 6patrová budova, ve které se nachází obchodní centrum a také galerie, koncertní sál filharmonie, knihovna nebo výzkumné centrum. Ze společného základu vyrůstají dvě věže, z nichž každá má 88 poschodí a celkem 219 000 m² pronajímatelných ploch, kde se nalézají zejména kanceláře. V současnosti mezi nájemce patří především společnosti působící v petrochemickém průmyslu. V minulosti zde svoje kanceláře měly také společnosti jako Microsoft, Boeing nebo Bloomberg.

Petronas Twin Towers v číslech

• Rok dostavby: 1998
• Stavební náklady: 1,6 mld. USD
• Výška: 451,9 metrů
• Maximální hloubka základů: 114 metrů
• Výška mostu mezi věžemi: 170 metrů
• Užitná plocha: 438 000 m²
• Počet podzemních parkovacích míst: 4 500
• Počet oken: 32 000

Obě věže jsou rovněž propojené 2patrovým mostem, který se nachází ve 41. a 42. patře a svou výškou 170 metrů nad zemí je nejvyšším dvoupatrovým mostem na světě. Kromě toho, že plní vyhlídkovou funkci, slouží most také jako evakuační cesta v případě nehody v jedné z věží. Zajímavostí je, že most není pevně stavebně spojen ani s jednou z věží a může tak reagovat na pohyb budov způsobený větrem. Společně s oběma věžemi tvoří most pomyslnou bránu k úspěšné budoucnosti pro Malajsii a má sloužit jako symbol odvahy, kultury a pokroku.

Rozhodnutí postavit nejvyšší budovu světa se pro Malajsii ukázalo jako výhodné hned z několika důvodů. Hlavním přínosem je bezpochyby obrovská publicita, která je s projektem tohoto měřítka spojena a díky níž se vnímání země okamžitě změnilo ze zaostalé asijské země na dravého ekonomického hráče. Petronas Twin Towers byly lákadlem pro nadnárodní korporace, pro něž bylo otázkou prestiže umístit zde své regionální sídlo, a také pro turisty, kteří chtěli na vlastní oči vidět nového držitele titulu nejvyšší stavby světa. Hospodářství celé země mělo možnost využít pozornosti a ekonomických benefitů, které do ní díky novému monumentu proudily z celého světa.

Stejný efekt se následně pokusily využít také Tchaj-wan s Tchaj-pej 101 a aktuální držitel titulu nejvyšší stavby světa, Burj Khalifa ve Spojených Arabských Emirátech. Je otázkou, do jaké míry mohou v budoucnu další země prosperovat z posouvání hranice možného, co se týče dosažitelné výšky staveb, podobně jako tomu bylo v případě Malajsie, a kdy to už budou jenom megalomanské projekty bez zjevného ekonomického opodstatnění.