Povinná registrace skutečného majitele na Islandu

Dne 4. prosince 2019 byl islandskému parlamentu předložen návrh zákona, který novelizuje nedávno schválenou legislativu týkající se povinnosti registrovat skutečné vlastníky právnických osob. Důvodem k přijetí novely bylo zařazení Islandu mezinárodní organizací  FATF (Finanční akční výbor) na tzv. šedou listinu. Na tento seznam se zařazují země, které nezavedly dostatečná preventivní opatření proti praní špinavých peněž a financování terorismu. Lhůta pro povinnou registraci skutečných vlastníků právnických osob, jež jsou již zapsané v islandském obchodním rejstříku, bude zkrácena do 1. března 2020 (momentálně do 1. června 2020). Povinnost registrovat skutečné vlastníky nových právnických osob platí od 30. srpna 2019, zákon však umožnuje odklad pro právnické osoby, které byly v islandském obchodním rejstříku zapsány již před tímto datem. Od 1. prosince 2019 mají právnické osoby možnost své skutečné vlastníky zaregistrovat prostřednictvím webových stránek finančních úřadů.

Lucembursko: pokyny k postupu obnovy předběžných daňových rozhodnutí

Lucemburská finanční správa dne 3. prosince 2019 na svých webových stránkách zveřejnila zpravodaj popisující formální aspekty a procesní kroky, které mají daňoví poplatníci dodržet, pokud si chtějí obnovit předběžné daňové rozhodnutí, jež pozbývá platnosti. Pokyny jsou obzvlášť relevantní pro daňové poplatníky, jejichž předběžná daňová rozhodnutí byla lucemburskými finančními úřady vydána před 1. lednem 2015, jelikož taková rozhodnutí mohou být již od 1. ledna 2020 neplatná. Návrh lucemburského rozpočtového zákona na rok 2020, který byl poslanecké sněmovně předložen v říjnu 2019 a nyní je projednáván zákonodárným orgánem, zahrnuje opatření, na jehož základě by se stala neplatnými všechna předběžná daňová rozhodnutí vydaná před 1. lednem 2015 pro poplatníky, kteří používají hospodářský rok, jenž v roce 2019 již skončil (tj. např. společnost, jejíž hospodářský rok skončil k 31. březnu 2019). K 1. lednu 2020 by skončila platnost předběžných daňových rozhodnutí vydaných před rokem 2015 vztahujících se na daňové poplatníky, kteří používají kalendářní rok. Jelikož žádosti o předběžné daňové rozhodnutí schválené lucemburskými daňovými úřady po 1. lednu 2015 jsou v zásadě platné pět let, sjednotilo by navrhované opatření nakládání s předběžnými daňovými rozhodnutími vydanými před rokem 2015 a po něm. Daňoví poplatníci, kterých se toto ustanovení týká a kteří by chtěli získat předběžné daňové rozhodnutí i na další roky, musí podat novou žádost.

USA: Nové předpisy proti erozi daňového základu a zneužívání

Americké ministerstvo financí (Treasury) a finanční úřad (Internal Revenue Service) vydaly 2. prosince 2019 finální návrh znění předpisů proti erozi daňového základu a zneužívání (base erosion and anti-abuse tax – BEAT). Nová daňová povinnost, která se uplatňuje nad rámec běžné daňové povinnosti poplatníka, je navržena tak, aby předcházela snížení daňové povinnosti některými velkými účetními jednotkami prostřednictvím určitých plateb zahraničním spřízněným osobám a některých daňových odpočtů. Úprava se týká především korporací s ročními hrubými příjmy přesahujícími v průměru 500 mil. USD za tříleté období, které provádějí daňově uznatelné platby zahraničním spřízněným osobám. Předpisy poskytují podrobné pokyny ohledně toho, kteří daňoví poplatníci budou této dani podléhat, dále ohledně určování plateb vedoucích k erozi daňového základu, metody výpočtu minimální částky daně pro prevenci eroze daňového základu a požadované výše daně pro prevenci eroze daňového základu a zneužívání vyplývající z tohoto výpočtu. Finální předpisy se také týkají účetních jednotek, které mají povinnost podávat informace ohledně některých transakcí se spřízněnými osobami a informace týkající se obchodování nebo podnikání zahraniční korporace v USA.

Negativní rozhodnutí dánského soudu ve vztahu k licenčním poplatkům

Dánský Východní vrchní soud, Østre Landsret, (dále „soud“) vydal dne 4. července 2019 rozhodnutí v případu SKM2019.537.ØLR (zveřejněné 28. října 2019), které se zabývalo principem tržního odstupu u licenčních poplatků zaplacených za různé ochranné známky a obchodní jména, rozsáhlé know-how, nehmotná aktiva mezinárodní sítě a ochrannou známku nového obchodního konceptu zaplacené dánskou dceřinou společností v letech 2006 až 2009 nejvyšší mateřské společnosti rezidentní ve Švýcarsku. Výše licenčních poplatků byla vypočítána na základě srovnatelné nezávislé ceny a nastavena ve výši 2 % čistých tržeb pro kancelářskou a průmyslovou divizi a 4 % pro profesionální obchodní divize. Dánské finanční úřady nesouhlasily s analýzou převodních cen a vyjádřily názor, že nastavené převodní ceny nebyly v souladu s principem tržního odstupu. Soud tvrdil, že licenční poplatky zaplacené dánskou dceřinou společností za využívání ochranné známky a know-how švýcarské mateřské společnosti nebyly odečitatelným provozním nákladem. Soud dospěl k závěru, že společnost neunesla důkazní břemeno, jelikož v dokumentaci převodních cen dostatečně nevysvětlila, jak marketingové nehmotné aktivum dánské dceřiné společnosti pomáhalo k zajištění příjmů. Soud v dokumentaci převodních cen shledal náznaky, že licenční poplatky byly švýcarskou mateřskou společností vynuceny bez velkého ohledu na podmínky dánské dceřiné společnosti. Soud poukázal na fakt, že cena byla na dánském trhu nejvýznamnějším konkurenčním parametrem, dánská dceřiná společnost ovšem dlouhodobě hospodařila se ztrátou. Kromě toho soud zjistil, že z marketingových nákladů dánské dceřiné společnosti vyplývalo, že využívání ochranné známky švýcarské mateřské společnosti pro ni mělo jen malý užitek. Nezávislá osoba by tedy za právo používat takovou ochrannou známku neplatila nebo by v platbách nepokračovala. Soud předpokládal, že švýcarská mateřská společnost měla vlastní možnosti, jak si zajistit zastoupení na dánském trhu.

EU: neshoda ohledně návrhu o veřejném podávání zpráv podle jednotlivých zemí

Na zasedání evropské Rady pro konkurenceschopnost, které proběhlo 28. listopadu 2019, se neshledal s dostatečnou podporou kompromisní návrh představený finským předsednictvím týkající se směrnice o veřejném podávání zpráv podle jednotlivých zemí (country-by-country reporting), kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o zveřejňování informací o dani z příjmů. Směrnici poprvé navrhla Evropská komise v dubnu 2016 a revidovaná verze byla následně schválena Evropským parlamentem v červenci 2017. Dle návrhu by nadnárodní společnosti měly povinnost za každou zemi, v níž působí, zveřejňovat informace o objemu svého majetku a výši zdanitelného příjmu v dané zemi, výši odvedené daně, počtu zaměstnanců atd. Ačkoli v Radě zazněla široká podpora pro zvýšení transparentnosti podnikatelských aktivit nadnárodních společností v jednotlivých členských státech, návrh předsednictví se s dostatečnou podporou nesetkal, především s ohledem na navrhovaný právní základ. Kypr, Česká republika, Estonsko, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Slovinsko a Švédsko ve společném prohlášení oznámily podporu závěrů právní služby Rady, z nichž obecně vzato vyplývá, že návrh musí být schválen Radou pro hospodářské a finanční věci a že Rada pro konkurenceschopnost není vhodným fórem pro přijímání obecného přístupu k návrhu.

Zavedení zdanění při odchodu v Maďarsku

V souladu s prováděcími povinnostmi vyplývajícími z evropských směrnic proti vyhýbání se daňovým povinnostem zavedlo Maďarsko od 1. ledna 2020 tzv. daň při odchodu (v České republice zavedeno jako zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví). Účelem daně při odchodu je zabránit daňovým poplatníkům, aby se vyhnuli zdanění přesunem rezidenství, majetku nebo činnosti ze země, aniž by při tomto přesunu byla uvalena daň na nerealizované kapitálové zisky. V rámci zdanění při odchodu má Maďarsko nárok na kapitálové zisky generované na jeho území, které jsou však v době převodu nerealizované. Daň při odchodu se odvádí, pokud daňový poplatník přesune své daňové rezidenství do jiné země, s výjimkou aktiv, která zůstávají fakticky spojena se stálou provozovnou v Maďarsku; dále pokud daňový poplatník převede aktiva z maďarské centrály do stálé provozovny v jiné zemi, a Maďarsko tak z důvodu převodu přijde o právo zdanit převedená aktiva; pokud daňový poplatník převede aktiva z maďarské stálé provozovny do centrály nebo jiné stálé provozovny v jiné zemi za předpokladu, že Maďarsko již z důvodu převodu nemá právo zdanit převedená aktiva; a pokud daňový poplatník převede podnikání vykonávané maďarskou stálou provozovnou do jiné země za předpokladu, že Maďarsko již z důvodu převodu nemá právo zdanit převedená aktiva. Obecná 9% sazba daně z příjmů právnických osob se uplatní na rozdíl mezi tržní hodnotou převedených aktiv a činností v okamžiku jejich přesunu ze země na jedné straně a jejich účetní hodnotou na straně druhé. V souladu s evropskými normami umožnuje maďarské prováděcí nařízení daňovým poplatníkům platbu daně při odchodu rozložit na pět stejných splátek hrazených po dobu pěti let, pokud jde o přesun do jiného členského státu EU nebo do třetí země, která je smluvní stranou Dohody o Evropském hospodářském prostoru.

Turecko: 7,5procentní daň z digitálních služeb

Turecký parlament dne 21. listopadu 2019 schválil zákon č. 7193, kterým se mění některé daňové zákony a zavádí se daň z digitálních služeb. Daň je uvalena na výnosy z konkrétních služeb poskytovaných v Turecku, kterými jsou všechny typy online reklamy, prodej audia, videa nebo jiného digitálního obsahu v digitálním prostředí; jakékoli služby poskytované prostřednictvím digitálního rozhraní, které umožňuje poslech, sledování nebo přehrávání tohoto obsahu v digitálním rozhraní; a audio, video nebo jiný digitální obsah, který je nahrán nebo používán na elektronickém zařízení; poskytování a řízení služeb v digitálním rozhraní, jež uživatelům umožňuje vzájemně komunikovat (včetně služeb, které jsou poskytovány za účelem umožnění nebo zjednodušení prodeje zboží nebo služeb mezi uživateli); a zprostředkovatelské služby poskytované v digitálním rozhraní týkající se výše uvedených služeb. Okruh daňových subjektů daně z digitálních služeb také zahrnuje fyzické a právnické osoby a stálé provozovny, bez ohledu na to, zda jsou rezidenty, nebo ne, a zástupce nerezidentů. Osoby poskytující digitální služby s ročními celosvětovými výnosy v hodnotě nižší než 750 mil. EUR (ekvivalent v TRY se zvažuje) za předchozí hospodářský rok a s celkovými zdanitelnými výnosy z digitálních služeb generovaných v Turecku v hodnotě nižší než 20 mil. TRY jsou od daně z digitálních služeb osvobozené. Zákon obsahuje také seznam služeb, které budou od daně osvobozené, např. finanční služby nebo služby poskytované centry výzkumu a vývoje či designovými centry. Sazba daně z digitálních služeb je 7,5 % a daň se vypočítává na základě hrubých výnosů z poskytnutých digitálních služeb. Pro účely výpočtu daně z digitálních služeb nejsou možné žádné odpočty výdajů, nákladů nebo daní. Daň z digitálních služeb navíc nebude samostatně uváděna na fakturách nebo podobných dokumentech vystavovaných poskytovateli digitálních služeb. Zákon o dani z digitálních služeb vstoupí v účinnost první den třetího měsíce po dni, kdy bude vydán v úředním věstníku.