Úmluva byla navržena tak, aby implementovala jednotná pravidla pro zamezení dvojímu zdanění bez časově náročného a obtížného dvoustranného vyjednávání. Doplňme, že v současné době je mezi státy světa uzavřeno na 1 200 smluv o zamezení dvojího zdanění.

Podle názoru generálního sekretáře OECD Angela Gurrii je Úmluva nástrojem pro zajištění, že nadnárodní společnosti při svých přeshraničních aktivitách v jednotlivých jurisdikcích odvedou odpovídající daňovou povinnost.

Brzká platnost této Úmluvy, rok od jejího prvního podepsání, podtrhuje silnou politickou angažovanost v přístupu  proti rozmělňování daňového základu a přesouvání zisků (BEPS).

Nabytí platnosti Úmluvy vyplývá z předložení ratifikačních listin ze strany pěti jurisdikcí. Posledním z předkládajících států bylo Slovinsko, jež listiny předložilo dne 22. března 2018. Ratifikační listiny byly již dříve předloženy Rakouskem (22. září 2017), Ostrovem Man (19. října 2017), státem Jersey (15. prosince 2017) a Polskem (23. ledna 2018).

Ustanovení Úmluvy týkající se srážkové daně vstoupí ve výše uvedených státech v účinnost pro všechny smlouvy o zamezení dvojímu zdanění uzavřené těmito státy do počátku roku 2019. V ostatních bodech pak vstoupí pravidla Úmluvy v účinnost do dvanácti měsíců po nabytí platnosti, tj. ve zmíněných státech k 1. červenci 2019. Obecně však ustanovení týkající se zdanění pasivních příjmů budou dle pravidel úmluvy vždy vstupovat v účinnost do šesti měsíců od vstupu Úmluvy v platnost, ostatní pravidla pak do 12 měsíců.

V ostatních státech vstoupí Úmluva v platnost do tří měsíců poté, co tyto předloží své ratifikační listiny. Informace o tom, jakým způsobem a v jakém stádiu je podpis ratifikačních listin na straně jednotlivých členských států OECD k 22. březnu 2018, je dostupná zde.

Úmluva zavádí mj. jednotná pravidla pro nakládání s hybridními nesoulady, pravidla pro vymezení stálé provozovny a alokování zisku stálé provozovně a současně tak jednotná pravidla proti zneužívání ustanovení smluv o zamezení dvojímu zdanění. Součástí Úmluvy jsou také opatření pro řešení smluvních sporů založená na povinném rozhodčím řízení, které bylo přijato 28 signatáři.

Ratifikační proces Úmluvy v České republice ještě neproběhl. Připomeňme, že Česká republikasi při podpisu Úmluvy vyhradila právo na zavedení pouze minimálních standardů. V praxi tak k článku 6 bude fungovat nová preambule, která stanoví, že cílem dohod o zamezení dvojímu zdanění je zabránění dvojímu zdanění a zároveň zabránění vyhýbání se daňové povinnosti vztahující se k daním z příjmů a z kapitálových daní. Dále by měla být výslovně zavedena v článku 7 možnost omezit výhody plynoucí z jednotlivých smluv v případě jejich zneužití. A v článku 16 je pak navrženo zlepšení mechanismu řešení sporů týkajících se dvojího zdanění.

Článek je součástí zpravodaje dReport – květen 2018, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky