Vraťme se krátce do minulosti a k podstatě tohoto rozhodnutí. Od vyhlášení nouzového stavu 12. března 2020 až do 23. března 2020 byl režim řízení státu svěřen vládě, která jednala podle tzv. krizového zákona. Na základě tohoto krizového zákona byla vydána celá řada mimořádných krizových opatření, která prakticky vypnula ekonomiku a omezila zcela zásadním a do té doby bezprecedentním způsobem lidská práva (zejména svobodu pohybu). Vše se dělo s cílem eliminovat šíření nemoci COVID-19 a nastalou pandemickou situaci. Jak bylo uvedeno, takto bylo postupováno až do 23. března 2020, kdy vláda režim krizového zákona bez dalšího vysvětlení opustila a krizová opatření stejného významu i rozsahu začalo vydávat Ministerstvo zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví.

Podezření na účelové jednání státu s cílem vyhnout se povinnosti k náhradě škody. Důvod, proč byla podána žaloba na Ministerstvo zdravotnictví

Tato zdánlivě nepatrná změna v kompetenci ústředních státních orgánů má ovšem zásadní dopad na podnikatelskou veřejnost. A to zejména proto, že zatímco krizový zákon upravuje velmi striktní režim odpovědnosti státu za škodu způsobenou krizovými opatřeními vydanými právě podle krizového zákona, zákon o ochraně veřejného zdraví takový či jiný mechanismus náhrady škody nezná.

Mimo jiné i tato skutečnost, tj. podezření na účelové jednání státu s cílem vyhnout se povinnosti k náhradě škody způsobené krizovými opatřeními státu, byla podle slov samotného navrhovatele jedním z důvodů, proč byla podána žaloba na zrušení vybraných mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví.

Co z toho prakticky plyne pro podnikatelskou veřejnost?

Soud řekl, že – vyjádřeno sportovní terminologií – nelze měnit pravidla během hry. Pokud tedy trvá nouzový stav a krizová situace, kterou stát deklaruje, musí jednat podle k tomu určeného právního předpisu. Tedy krizového zákona. Nelze účelově a s cílem vyhnout se negativním dopadům krizového zákona tento svévolně pominout a jednat se stejnou intenzitou podle jiného právního předpisu. Soud akcentoval, že nezpochybňuje nutnost zásahu státu a omezení lidských práv, ale musí se tak dít způsobem, který právo předvídá. Tedy podle krizového zákona.

Státu se tak pro další období stanoví jasná pravidla, podle jakého právního předpisu musí postupovat a v režimu jakého zákona přijímat mimořádná krizová opatření, trvá-li nouzový stav. Toto rozhodnutí dále přispívá k rozptýlení právní nejistoty, podle jakého právního předpisu mohou poškození podnikatelé žádat náhradu vzniklé škody. Neboť dosud stát jakékoliv nároky ústy svých představitelů odmítal. Dnes se tedy jeví jako více pravděpodobné, že tyto nároky existují a mohou být v režimu krizového zákona či zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, který zřejmě dopadá na zrušená mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví, uplatňovány.

Zvažujete uplatnit nároky na náhradu škody po státu?

Co je možné na tomto místě podnikatelům, kteří zvažují uplatnit nároky na náhradu škody po státu doporučit? Především evidovat vzniklou škodu či ušlý zisk a dále pečlivě dokumentovat, jaká opatření podnikatelé přijali, aby dopady krize na svůj podnik maximálně vyloučily či eliminovaly (tedy jak předcházeli škodám). K tomu mohou sloužit různé listiny či jiné důkazní prostředky, které se budou lišit s ohledem na specifika každého podnikání. Nicméně platí, že žádost o náhradu škody nebude úspěšná, pokud škoda nebude dostatečně prokázána a odůvodněna. A to jak v rozsahu skutečně vzniklé škody, ušlého zisku, tak i prokázání toho, že podnikatel přijal vhodná opatření sloužící ke zmírnění dopadů krize na jeho podnik.

Nevíte si se stávající situací rady? Obraťte se na nás, každý případ posoudíme individuálně, podpoříme vaši žádost o náhradu škody nebo poradíme s jejím uplatněním.