Dne 26. února 2019 vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozhodnutí v šesti případech (jde o společně projednávané případy C-116/16 a C-117/16 a společně projednávané případy C-115/16, C-118/16, C-119/16 a C-299/16) týkajících se dánského zdanění dividend a úroků srážkovou daní a koncepce skutečného vlastnictví v kontextu směrnice EU o mateřských a dceřiných společnostech a směrnice o úrocích a licenčních poplatcích.
SDEU rozhodl, že členské státy EU by měly odmítnout daňovou úlevu stanovenou ve směrnicích v takových situacích, kdy daňoví poplatníci využívají směrnice k nesprávným nebo podvodným účelům. A to i v případě, že neexistuje domácí zákon, který by se na takové zneužití zaměřoval. Soud dále uvedl, že je na dánských soudech, aby rozhodly, zda ujednání v takových případech vykazují znaky zneužití práva nebo podvodu.
Všechny případy zahrnují situace, kdy dánská společnost vyplácela dividendy nebo platila úroky společnosti, která je rezidentem v jiném členském státě EU. Tato společnost v EU následně distribuovala nebo vyplatila přijaté částky akcionářům/společníkům, kteří měli podobu buď private equity fondů, nebo společností se sídlem mimo EU (jurisdikce jako Bermudy, Kajmanské ostrovy nebo Jersey). Následně byly poukázány finální platby skutečným vlastníkům, kteří byli obecně rezidenty v jurisdikcích, jež mají uzavřenou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění s Dánskem. Daňoví poplatníci ve všech šesti případech požadovali osvobození od srážkové daně v souladu se směrnicí o mateřských a dceřiných společnostech nebo směrnicí o úrocích a licenčních poplatcích. Tento požadavek byl dánskou daňovou správou zamítnut s odůvodněním, že společnosti v EU představující mezičlánky transakce nebyly skutečnými vlastníky příjmů.
Směrnice o mateřských a dceřiných společnostech ve skutečnosti neobsahuje požadavek skutečného vlastnictví, zatímco směrnice o úrocích a licenčních poplatcích vyžaduje, aby skutečný vlastník úroků nebo licenčních poplatků byla společnost nebo stálá provozovna v jiném členském státě EU. Ačkoli dánské zákony výslovně požadavek skutečného vlastnictví pro dividendy neuváděly, obsahovaly klauzuli proti zneužití (a to ještě dříve, než bylo do dodatku ke směrnici o mateřských a dceřiných společnostech v roce 2015 začleněno obecné pravidlo proti zneužívání). V praxi dánská daňová správa uplatnila stejný test skutečného vlastníka na úroky i dividendy.
SDEU byl požádán o výklad konceptu „skutečný vlastník úroků“ uvedený ve směrnici o úrocích a licenčních poplatcích. Soud uvedl, že skutečným vlastníkem pro tyto účely je subjekt, který má skutečný ekonomický prospěch z úroků a má pravomoc určit, jak s nimi bude naloženo. SDEU nicméně nevyložil koncept skutečného vlastnictví v případě směrnice o mateřských a dceřiných společnostech, i když uvedl, že v případě zneužití lze aplikovat stejný princip.
V uvedených případech se dále řešila otázka, zda členský stát (aby mohl bojovat se zneužitím výhod danými oběma směrnicemi) musí přijmout konkrétní ustanovení, které směrnici transponuje do národní legislativy. SDEU uvedl, že je na národních soudech, aby určily, zda ujednání představuje zneužití práva či nikoliv. V jednotlivých případech je třeba analyzovat jejich skutkovou podstatu a určit, zda strany prováděly čistě formální nebo umělé struktury a transakce, které nemají žádné ekonomické ani obchodní opodstatnění, aby získaly daňovou výhodu. Absence skutečné ekonomické činnosti musí být odvozena z analýzy všech relevantních faktorů souvisejících s řízením společnosti, položkami rozvahy, strukturou nákladů a skutečně vynaložených výdajů, dále s pracovníky, prostorami a vybavením společnosti.
Rozhodnutí SDEU obecně poskytují vodítka ohledně základních složek zneužití práv ve vztahu k výhodám plynoucím ze směrnice o mateřských a dceřiných společnostech a směrnice o úrocích a licenčních poplatcích. V této souvislosti je třeba uvést, že SDEU vyžaduje, aby členské státy odepřely práva tam, kde došlo ke zneužití. Jelikož SDEU aplikuje obecnou zásadu EU proti zneužívání, rozhodnutí v dánských případech mohou být považována za výklad obecného pravidla proti zneužívání (GAAR) implementovaného ve všech členských státech EU na základě evropské směrnice proti vyhýbání se daňové povinnosti (ATAD).
SDEU vrátil případy zpět dánskému soudu, který provede výklad, zda se v uvedených šesti případech jedná o podvod nebo zneužití práva. Pokud bude uzavřeno, že případy nesou znaky zneužití práva, bude osvobození od srážkové daně v případě dividend či zaplacených úroků odmítnuto.
Článek je součástí zpravodaje dReport – duben 2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
