Zkušenosti rodičů se zásadním způsobem různí v závislosti na škole a jejím přístupu, ale také například podle stáří žáka. Obecně platí, že čím vyšší ročník žák studuje, tím snáze se online výuce přizpůsobil. Například Daniela Pešková, členka představenstva České spořitelny, má v tomto směru převážně pozitivní zkušenosti: při výuce dítěte, které má těsně před maturitou, skvěle zafungovali učitelé, kteří poskytovali konzultace a aktivně mu pomáhali s přípravou; u devítiletého syna pak dali učitelé výuce jasný řád a naplnili ji smysluplnými, praktickými úkoly, které udržely pozornost a motivaci dítěte, i když byl kantor přítomen „jen“ na obrazovce a jeho vliv měl proto určité limity.

Podle Josefa Veselky, přednosty Kardiologické kliniky FN Motol, je plošná online výuka něco nového, ale rozhodně pozitivního. A to nejen pro školy, ale i ve světě práce – rozmohly se webináře a podcasty, které jsou nepochybně praktickou cestou pro doplňování znalostí. Přesto se Josef Veselka domnívá, že školy mohly být otevřeny daleko dříve, kdy bylo zjištěno, jaké reálné ohrožení pandemie koronaviru představuje.

Některým rodičům se situace na začátku karantény zamlouvala – více času s dětmi, individuální a rychlejší výuka… Alespoň takto o tom zprvu přemýšlel Pavel Šiška, řídící partner Consultingu v Deloitte. Počáteční entuziasmus však po třech týdnech vystřídala únava – dětem kolem deseti je zkrátka potřeba se neustále věnovat. Skloubit nový školní režim s celodenním chodem domácnosti a prací nebylo z dlouhodobého hlediska v rodičovských silách. Pavel Šiška dále doplnil, že postrádal lepší koordinovanost ze strany školy, jednotnost online nástrojů a také některé předměty měly v digitální podobě své limity.

Někteří žáci se dokonce sami od sebe začali těšit na návrat do školy. Podle novináře Jindřicha Šídla jeho dcery samy dospěly k názoru, že ačkoliv online komunikační a vzdělávací nástroje ze své podstaty přinášejí určité „výhody“ a umožňují žákům například používat tahák, aniž by na to vyučující přišel, rozhodly se této možnosti nevyužít – došlo jim, že se vzdělávají primárně samy pro sebe a že pokud by se neučily dlouhodobě, dříve či později by je to beztak dohnalo.

Jak bylo zmíněno, domácí výuka v současných podmínkách nebyla výzvou jen pro školy, učitele a děti, ale také pro rodiče. Z domácností se kvůli zavření škol stalo místo, kde se děti učí a dospělí pracují… a učí se s dětmi. Přečtěte si příběh z praxe, který s nadhledem popsal radosti i strasti této neobvyklé situace v době, kdy se zavřely školy.

Sumativní (známkové) nebo slovní hodnocení?

To je další otázka, která v poslední době vzbuzuje stále více emocí. Zatímco slovní hodnocení přesněji popíše skutečné silné a slabé stránky studenta, klasické známkování potom reprezentuje jasný systém, který navíc dovoluje plošné srovnání. Miroslav Singer, bývalý guvernér ČNB na webcastu Deloitte for Schools řekl, že sumativní hodnocení má svůj nepopiratelný význam, neboť žáci budou později v celém svém (profesním) životě nějakým sumativním způsobem hodnoceni a škola by je na to měla připravit. Obecně však rodiče inklinují ke kombinaci zmíněných hodnotících systémů.

Přestože každá škola, učitel, žák i rodič přistoupili k nastalé situaci po svém a s různými úspěchy a dojmy, jedno všechny zúčastněné spojuje: na koronavirovou krizi nelze nahlížet pouze negativně. Je třeba ji vnímat také jako katalyzátor nového modelu vyučování, který má potenciál stát se běžnou součástí studijních modelů a praktik, a také jako na detektor silných a slabých stránek vyučování samého, který otevřel další diskuzi o tom, jak současné školství do budoucna zlepšit.

ONLINE VZDĚLÁVÁNÍ V SÉRII WEBCASTŮ
Poslouchat je můžete živě nebo ze záznamu

〉 Koronavirová pandemie komplikuje život celé společnosti, výjimkou nejsou ani děti školou povinné. Návrat do školních lavic je zatím v nedohlednu a tak je potřeba rychle zajistit kontinuální vzdělávání. České základní a střední školství ale s dálkovým či distančním studiem nemá příliš zkušeností, to samé platí i pro online výuku. Na našem prvním webcastu jsme řešili, jaké možnosti školy mají.

〉 Školy se začínají pomalu adaptovat na nový typ výuky, ta s sebou ale přináší spoustu otázek. V našem druhém webcastu na téma online vzdělávání v době koronaviru jsme probrali stávající situaci nejen z pohledu technologií, ale i komunikace, psychologie, práva a krizového řízení. Jak řídit krizovou komunikaci a pomáhat kantorům se zaváděním nového typu vzdělávání?

〉 Online výuka s sebou nese také nové požadavky na vyučování samotné, jeho formu a metodiku. Ve třetím webcastu jsme se proto věnovali rozdílům mezi synchronním a asynchronním vyučováním a v praxi jsme si ukázali práci s online nástroji, které tuto výuku od realizace online přednášek přes zadávání úkolů po testování žáků pomohou uskutečnit.

〉 Ve čtvrtém webcastu jsme se věnovali organizacím, které pomáhají školám s přesunem výuky ze školních lavic k počítačům. Zabývali jsme se zejména podobou samotné výuky, způsoby, jak udržet motivaci žáků a studentů, nebo výměnou informací mezi učiteli a studenty.

〉 Bez správné volby, nastavení a především zvládnutí platforem a nástrojů nelze vytvořit kvalitní online vzdělávací systém. Jakou roli hraje uživatelské prostředí? Proč je důležitá zpětná vazba? A jak nastavení rutin pomůže stabilitě vzdělávacího procesu? Těmto a dalším otázkám jsme se věnovali v našem pátém webcastu.

Daniela Pešková, Jindřich Šídlo, Josef Veselka, Miroslav Singer a Pavel Šiška z Deloitte: poslechněte si, jak hodnotí online vzdělávání

Podívejte se na kompletní záznam našeho vysílání ze série Deloitte for Schools, kde jsme se ptali známých osobnosti na jejich rodičovské zkušenosti během pandemie.