Podívejte se i na další témata, kterým se věnujeme v EnviLaw zpravodaji #9:

• Sekvestrace uhlíku v zemědělské půdě jako regulační nástroj pro snižování emisí
• Na podniky se budou vztahovat nové povinnosti náležité péče v oblasti udržitelnosti
• Banky se musí zaměřit na kvalitu zveřejňovaných informací o udržitelnosti
• Evropská komise zahrnula do taxonomie EU zemní plyn a jadernou energii

Pokud chcete, aby vám v budoucnu neunikla žádná důležitá novinka, přihlaste se k odběru EnviLaw zpravodaje!

Nové politiky udržitelných výrobků

Evropská komise se zaměřila na vydávání dalších balíčků návrhů v rámci Green Dealu, které mají výrazně zefektivnit energetickou spotřebu, posílit oběhové hospodářství a zamezit tzv. „lakování na zeleno“.

Koncepci výrobků se věnuje návrh nařízení o ekodesignu a udržitelných výrobcích, který má za cíl stanovit takové požadavky na výrobky, aby byly trvanlivější, spolehlivější, opětovně použitelné, modernizovatelné, opravitelné, snadněji udržovatelné, repasovatelné, recyklovatelné a aby dokázaly účinně využívat energii a zdroje. Nařízení bude obsahovat výčet regulovaných výrobků, které budou povinně disponovat svým digitálním pasem. Ten má usnadnit opravu, případně recyklaci po ukončení jejich životnosti. Spolu s tímto návrhem byl přijat i Pracovní plán pro ekodesign a označování energetickými štítky na období 2022-2024, který rozšiřuje počet regulovaných výrobků a zpřísňuje kritéria.

Vzhledem k tomu, že na životní prostředí má zásadní vliv spotřeba textilních výrobků, Evropská unie se rozhodla přijmout Strategii pro udržitelné a oběhové textilní výrobky. Od tohoto ambiciózního dokumentu si EU slibuje invenci v recyklaci vláken a řešení uvolňování mikroplastů z textilií. Za pozornost stojí rovněž iniciace daňových zvýhodnění na ekologicky vhodná chování výrobců. Tato opatření však nejsou blíže specifikována a bude plně ponecháno na vůli členských států, která z nich a v jaké podobě nakonec zavedou.

Dalším odvětvím, které má zásadní vliv na životní prostředí, je stavebnictví. Dojde proto k revizi nařízení o stavebních výrobcích, aby byla co nejvíce snížena jejich uhlíková stopa a naopak recyklovatelnost a repasovatelnost byla co největší. I v případě těchto výrobků bude zaveden digitální pas.

EU začíná zkoumat možnosti zabránění nezáměrného uvolňování mikroplastů z textilií

Nová studie Evropské agentury pro životní prostředí se zaměřuje na mikroplasty uvolňující se z textilií. Dle této studie se praním, nošením a jinou manipulací s textilem uvolnilo již enormní množství mikroplastů, z nichž se přes 14 milionů tun usadilo na mořském dně, přičemž tato hodnota se každým rokem zvyšuje. Ačkoliv se v Evropské unii uvolňuje průměrně i dvakrát méně mikroplastů ze syntetických materiálů než ve zbytku světa, celková hmotnost zůstává pro životní prostředí neúnosná.

Jako řešení nastalé situace identifikuje Evropské agentury pro životní tři základní přístupy. Dle EU se musí začít hned v designu a produkci textilií – místo syntetických materiálů by se měly využívat přírodní vlákna a mělo by docházet k předpírce ve speciálních zařízeních tak, aby se případné uvolněné částice zachytily. Dále by měly být vyvinuty speciální filtry do praček a obdobných zařízení a šetrné prací a čistící prostředky. Závěrem své studie se zaměřuje na nakládání s textilem po konci jeho životnosti – měla by být zavedena lepší správa textilního průmyslu, a to včetně inovovaného způsobu odstraňování odpadních textilií. V budoucnosti by mělo dojít i k vyčištění životního prostředí od mikroplastů, které se do něj doposud uvolnily.

Soudní dvůr EU zrušil část směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

Soudní dvůr EU vydal významný rozsudek v řízení o předběžné otázce týkající se směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Tímto rozhodnutím došlo ke zrušení části směrnice – konkrétně části čl. 13 odst. 1 v rozsahu, v němž je ukládána povinnost financovat náklady spojené s nakládáním s odpadem z fotovoltaických panelů uvedených na trh v době mezi 13. srpnem 2005 a 13. srpnem 2012.

Spor začal na základě podnětu české společnosti Vysočina Wind provozující solární elektrárnu. Společnost měla za to, že Česká republika nesprávně provedla zmiňovanou směrnici, a tím zapříčinila, že společnost musela vydat přes 1,6 milionu korun na financování nakládání s odpadními solárními panely. Spor došel až před Nejvyšší soud, přičemž z důvodů pochybností o výkladu unijního práva rozhodl o podání předběžné otázky.

Podstatou první kladené otázky bylo, zda musí být čl. 13 odst. 1 vykládán tak, že členský stát nemůže ve své vnitrostátní úpravě povinnost financovat náklady spojené s nakládáním se solárními panely uvedených na trh do 1. ledna 2013 uložit jejich uživatelům, ne jejich výrobcům. V souvislosti s tím musel Soudní dvůr řešit otázku, zda pravidlo, které směrnicí přijal, není retroaktivní, a tudíž v rozporu se zásadou zákazu zpětné účinnosti. EU totiž v tomto případě nejdřív ponechala na vůli členských států, aby si samy rozhodly o nákladech spojených s nakládáním s odpady, následně však ustanovila pravidlo, podle kterého musí tyto náklady nést výrobci. Vzhledem k tomu, že od výrobců nebylo přiměřené očekávat, že budou muset hradit náklady i za solární panely, které jsou již v oběhu, Soudní dvůr se vyslovil, že použití čl. 13 odst. 1 směrnice je v rozporu se zásadou právní jistoty, a v tomto rozsahu je tedy neplatné. Z toho vyplývá, že veškeré žaloby na náhradu škody, které jsou v této věci proti České republice vedeny, budou zamítnuty, jelikož česká právní úprava byla v souladu s unijním právem.

Odpověď na druhou otázku se pak zabývala tím, zda je právní předpis členského státu v rozporu s unijními právními předpisy, byl-li přijat před nimi. Soudní dvůr v krátkosti shrnuje, že nikoliv, neboť taková situace nemůže představovat vážné ohrožení unijního práva, dokud se směrnice nestane součástí právního řádu EU.