Strategie OECD pro zdanění příjmů založená na dvou pilířích byla projednávána na březnovém summitu v Paříži. Výsledkem březnového jednání rady ECOFIN je odmítnutí návrhu Evropské komise na zdanění příjmů z digitálních služeb ze strany Finska, Švédska a Irska. Francie, Itálie a Španělsko se v roce 2019 chystají zavést národní pravidla pro zdanění příjmů z digitálních služeb.
Dne 29. ledna 2019 zveřejnila OECD aktualizaci týkající se její činnosti v oblasti zdanění příjmů plynoucích z digitálních služeb. Snahou OECD je dosáhnout celoplošné shody v přístupu ke zdanění digitálních služeb do konce roku 2020. Strategie OECD je založena na dvou základních pilířích. První z pilířů se týká rozdělení práva na zdanění příjmů mezi jednotlivými státy s ohledem na zdanitelnou přítomnost (tzv. nexus approach) a principy alokace při respektování pravidel tržního odstupu. V rámci prvního pilíře tak musí dojít k revizi existujících pravidel s ohledem na aktivní zapojení uživatele digitálních služeb, marketingová nehmotná aktiva a tvorbu hodnoty v tržní ekonomice a ekonomickou, nikoli pouze fyzickou, zdanitelnou přítomnost, jež by mohla vést ke změně definice stálé provozovny. Druhý pilíř pak klade důraz na pokračování v implementaci pravidel BEPS, zejména pak těch, jež umožňují dodatečné zdanění příjmu ve státě příjemce, jestliže tento příjem ve státě zdroje podléhá nízkému či nulovému zdanění.
Mezi státy OECD je diskutována celá řada návrhů, které však nemají za cíl pouze zdanění příjmů z digitálních služeb, ale rovněž zdanění příjmů nadnárodních společností. Cílem OECD je snaha dosáhnout shody nad takovým návrhem, který bude akceptovatelný jak rozvinutými, tak i rozvojovými zeměmi a který bude zároveň jednoduchý na implementaci. Při hledání koncensu je však nutné vzít také v potaz odlišnou definici základu daně napříč jednotlivými státy a rovněž odlišnosti v daňové sazbě, které zajišťují konkurenceschopnost a samostatnost jednotlivých zemí.
Zdanění příjmů z digitálních služeb bylo na programu summitu OECD, jenž se uskutečnil 11.–12. března 2019 v Paříži. Podkladem pro diskuzi byla nově vydaná publikace, která představuje budoucí koncept digitální transformace. Záznam samotné diskuze z průběhu summitu je rovněž dostupný online.
Jak jsme vás již dříve informovali v našem březnovém a prosincovém dReportu, dne 21. března 2018 vydala Evropská komise návrh směrnice pro společný systém zdanění příjmů plynoucích z poskytování určitých digitálních služeb (například příjmy plynoucí z online reklamy, z prodeje shromážděných uživatelských dat, příjmy plynoucí z digitálních platforem, jež umožňují interakci mezi uživateli, kteří prostřednictvím těchto platforem realizují směnu zboží a služeb). Dle návrhu by ze zdanění měly být vyjmuty příjmy plynoucí z online prodej zboží a služeb či příjmy z pravidelných platebních nebo finančních služeb. Obratová daň z digitálních služeb (DST) ve výši 3 procent měla představovat pouze dočasné řešení do okamžiku, než bude dosaženo shody na nadnárodní úrovni (zejména na úrovni zemí OECD a zemí G7 a G20), a to s účinností od 1. ledna 2020.
Připomeňme, že druhým z návrhů, který Evropská komise 21. března 2018 představila, je definice tzv. digitální stálé provozovny pro odvození „virtuální“ zdanitelné přítomnosti ve státě, kde jsou poskytovány digitální služby. Institut tzv. digitální stále provozovny by tak měl dát právo na výběr daně plynoucí z digitálních služeb státu, na jehož území sídlí příjemce těchto služeb.
Digitální stálá provozovna by společnosti na území daného státu měla vzniknout v případě, že dojde k naplnění alespoň jedné z následujících podmínek v průběhu zdaňovacího období:
- Daná digitální technologie má v daňovém období více než 100 000 uživatelů
- Digitální služba generuje zisky přesahující částku 7 milionů EUR
- Poskytovatel má uzavřeno více než 3 000 obchodních smluv na poskytování této technologie
Pravidla pro alokaci příjmů plynoucích z digitálních služeb by měly být v souladu s doporučeními OECD ve vztahu k převodním cenám. Příjmy by tedy měly být zdaněny v té zemi, ve které vzniká hodnota generující příjem, tj. dle návrhu Evropské komise tam, kde sídlí příjemce digitálních služeb. Evropská komise v návrhu rovněž vyslovila, že bude usilovat o implementaci institutu digitální stálé provozovny do OECD modelové smlouvy o zamezení dvojího zdanění. I přes výše uvedené upřednostňuje Evropská unie nadnárodní řešení v souladu s řešením navrženým OECD.
Po zasedání rady ECOFIN dne 12. března 2019 se však zdá, že ani toto, ani druhé z navržených řešení nebude na úrovni Evropské unie implementováno, neboť zavedení těchto řešení vyžaduje jednohlasnou shodu všech členských států. Proti návrhu se však na posledním jednání vyslovilo například Irsko, Finsko a Švédsko.
S ohledem na zdlouhavý proces v nalezení jednotného řešení pro zdanění příjmů z digitálních služeb celá řada států zvažuje řešení alespoň na národní úrovni. Mezi těmito státy jmenujme například Francii, Španělsko nebo Itálii.
Francie
Návrh na zdanění příjmů plynoucích z digitálních služeb představila dne 6. března 2019 Francie. Dle předloženého návrhu by se tato daň měla vztahovat na příjmy plynoucí z online reklamy, příjmy plynoucí z prodeje shromážděných uživatelských dat a rovněž na příjmy plynoucí z digitálních platforem, jež umožňují interakci mezi uživateli, kteří prostřednictvím těchto platforem realizují směnu zboží a služeb. Francouzská DST by se měla týkat všech společností, jejichž celosvětový roční obrat přesáhne 750 milionů EUR a současně roční obrat dosažený na území Francie částku 25 milionů EUR (v tomto bodě se francouzská DST liší od návrhu směrnice Evropské komise, který počítá s hranicí národního ročního obratu ve výši 50 milionů EUR).
Nezbytnou podmínkou pro zdanění příjmů plynoucích z digitálních služeb by však měla být skutečnost, že se daná služba uskuteční na území Francie. Pravidla pro odvození místa, kde se digitální služba uskutečňuje, by měla být stanovena v návaznosti na lokaci účastníků digitální transakce či případně lokalizaci terminálu, jehož prostřednictvím se daná služba uskutečňuje. Národní DST by ve Francii měla být zavedena se zpětným účinkem od 1. ledna 2019 a s variabilní daňovou sazbou v závislosti na obratu společnosti v maximální výši 5 procent. Příjmy plynoucí z digitálních služeb podléhající zdanění ve Francii by měly být stanoveny jako podíl z celkových příjmů plynoucích dané společnosti z digitálních služeb. Daňovou povinnost by si společnosti měly mít možnost předplatit formou dvou průběžných záloh a zaplacená daň z digitálních služeb by měla být odčitatelná od základu daně pro daň z příjmů.
Španělsko
Obdobně ve Španělsku byl dne 18. ledna 2019 představen návrh pro zdanění digitálních služeb, jenž však vychází z návrhu daně z digitálních služeb, který předložila Evropská komise. Předpokládá se, že schvalovací proces bude trvat tři až šest měsíců. Jestliže bude návrh schválen, začne platit tři měsíce po jeho zveřejnění v národní sbírce zákonů. DST by ve Španělsku měla být vybírána čtvrtletně, přičemž povinnost zdanit příjem plynoucí z digitálních služeb by měla být odvozena od okamžiku jejího poskytnutí na území Španělska osobou, která je k této dani povinna. Poskytnutím služby na území Španělska se rozumí situace, kdy se na území Španělska nachází její příjemce. Španělská DST by se týkala všech společností, jejichž celosvětový roční obrat přesáhne 750 milionů EUR a současně roční příjmy plynoucí z digitálních služeb na území Španělska přesáhnout částku 3 miliony EUR. Do obratu na území Španělska budou započítávány veškeré příjmy bez možnosti vyloučení vnitroskupinových transakcí. Sazba daně by měla být ve výši 3 procent. Španělský návrh rovněž předpokládá vyloučení některých služeb z povinnosti zdanění (zejména by se mělo jednat o pravidelné finanční služby).
Itálie
Daň z digitálních služeb na národní úrovni zvažuje zavést rovněž Itálie. DST ve výši 3 procent by se měla týkat všech poplatníků, jejichž celosvětový roční obrat přesáhne 750 milionů EUR a současně roční příjmy plynoucí z digitálních služeb na území Itálie přesáhnou částku 5,5 milionů EUR. Italská DST je odvozena od návrhu Evropské komise, týká se výše zmíněných druhů příjmů a měla by být implementována do 30. dubna 2019. V účinnost by přitom měla vstoupit do 60 dnů od okamžiku jejího vyhlášení. Ze zdanění by měly být na rozdíl od španělské verze DST vyloučeny příjmy plynoucí z digitálních služeb mezi podniky ve skupině.
Vývoj v této oblasti nejen na úrovni OECD a Evropské unie pro vás průběžně sledujeme. O dalším postupu vás budeme informovat na našem blogu nebo prostřednictvím dReportu.
Článek je součástí zpravodaje dReport – březen 2019, Daňové novinky, Dotace a investiční pobídky.
Semináře, webcasty, pracovní snídaně a další akce pořádané společností Deloitte.
