Pokud nás současná situace něčemu učí, pak tomu, že v případě nebezpečí dokážeme jako společnost zásadním způsobem změnit způsob svého života. Na vlastní oči vidíme, že pokud budeme chtít, dokážeme změnit svět kolem nás. A i když překonáme COVID-19, budeme muset vyřešit environmentální dopady lidstva, které nezmizely. Každá krize je zároveň příležitostí. Tuto krizi budeme muset využít k tomu, abychom na jejím konci neodstranili pouze následky COIVD-19, ale také abychom nastartovali transformaci k udržitelnému průmyslu a společnosti. Naše budoucnost je zelená. Nenechme si ji ujít.

Průmysl 4.0: Na křižovatce připravenosti a odpovědnosti

Každoroční studie Deloitte o připravenosti businessu na Průmysl 4.0 ukazuje, že udržitelnost se stává top prioritou ve všech odvětvích businessu. Více než 60 % vrcholových manažerů si myslí, že produkovat zisk při současném pozitivním dopadu na společnost je hlavní prioritou jejich firmy, což společenskou odpovědnost řadí hned na druhé místo priorit. Ukazuje se, že důvodem, proč se lídři zaměřují na společenskou odpovědnost, je společně s tvorbou zisku také tlak ze strany zákazníků a investorů. Je zřejmé, že tento tlak se v budoucnu bude zvyšovat. Skokanem roku je pak klimatická změna a environmentální odpovědnost. Zatímco před dvěma roky pouze 10 % manažerů tvrdilo, že jejich společnosti můžou ovlivnit environmentální udržitelnost, letos je změna klimatu hlavní prioritou pro téměř 50 % dotázaných.

Víte, co to skutečně znamená být eko? EU chystá změny v oblasti environmentální regulace

Není všechno zlato, co se třpytí, a není každý eko, kdo to tvrdí. K tomuto závěru dospěli ve Velké Británii ve vztahu k tvrzením společnosti Ryanair, která již nemůže stavět reklamu na tom, že má nejnižší emise, pokud k tomu nemá patřičné podklady. Ekologický chce být dneska zkrátka každý, vedle Ryanairu třeba i Evropská unie, která přijala Zelenou dohodu, nebo Česká republika, která přepracovala a schválila Vnitrostátní plán ČR v oblasti energetiky a klimatu. A pozadu není ani Evropská Komise, která chce, aby spotřebitelé dostávali více informací o tom, jak dlouho jim vydrží kupovaný výrobek a jestli například půjde opravit.

Evropa by mohla být klimaticky neutrální do roku 2050

Následky klimatické změny v různých podobách zasáhnou prakticky celou Evropu. Evropská environmentální agentura zhodnotila jednotlivé modely a předpoklady a vytvořila přehledné mapy, ze kterých lze vyčíst, co jednotlivé regiony čeká. A nepůjde o nic příjemného. Aby došlo ke snížení dopadů, navrhuje Evropská komise první právní rámec pro klima. V něm by se Evropská unie definitivně zavázala, že do roku 2050 bude klimaticky neutrální. S ohledem na další navrhovaná opatření však přijetí není vůbec jisté.

EU přijala nová pravidla pro udržitelné financování, jako první se zaměří na transparentní investice

Důležitým stavebním kamenem každého fungujícího odvětví je základní systematický rámec. V oblasti udržitelného financování to bude tzv. taxonomie, na které se EU po dlouhém politickém vyjednávání shodla. Díky tomu bude jasné, co je a co není udržitelnou činností. Taxonomii nicméně předběhla otázka transparentnosti při investování, kdy dle nové regulace budou muset někteří účastníci finančního trhu zveřejňovat, jaké dopady mají jejich finanční produkty na faktory udržitelnosti. A pozadu nezůstává ani Evropská komise, která představila mechanismus pro spravedlivou transformaci a Fond pro spravedlivou transformaci.

Textilní průmysl vytváří jeden z největších environmentálních tlaků. Co přinese nová regulace?

Evropská agentura pro životní prostředí představila v technické zprávě Evropského tematického centra pro odpady a materiály v oblasti zelené ekonomiky nejnovější důkazy o dopadech ze spotřeby textilních výrobků na životní prostředí a klima v EU. V souvislosti se stále rostoucí relevancí této problematiky se zmíněnému tématu věnuje také nový akční plán pro oběhové hospodářství Komise evropského parlamentu, který byl zveřejněn v březnu 2020.

Evropská legislativa pomáhá zachovat čisté vody i v Česku

Evropský rámec ochrany vod je s námi již několik let. Bylo proto načase zhodnotit, jak funguje a jak se daří dosahovat stanovené cíle. A výsledek asi nepřekvapí: regulace nám pomáhá znečištění bránit, ale pořád jsou zde určité rezervy a velké plány jsou zatím prováděny jen v malém měřítku. Kde je prostor pro zlepšení? Jaké výzvy regulaci vod ještě čekají? A jaké problémy mohou nastat?