Vidíš za ta léta nějaký posun v působení žen v technologických oblastech? Jak to bylo před 10 lety a jak je to teď?

Posun moc nevidím. Je možné, že ve vedoucích pozicích v oblasti informačních technologií působí více žen, ale k žádné výrazné změně podle mě nedošlo. Nemám k dispozici dostatek dat, abych to mohla říct jednoznačně. Určitě platí, že oblast IT je oproti minulosti více emancipovaná a že například programování, projektové řízení, datovou analytiku či podobné obory absolvuje více žen, ale nejsem si jistá, že už se to projevilo na pozicích v managementu středních a velkých firem.

Ženy ve vedoucích pozicích však nejsou v technologických oblastech příliš vidět. Mohou za to samy nebo tomu společnost obecně nefandí? Co je třeba změnit?

“Být vidět” pro mě není kritériem úspěchu. Znám spoustu žen, které jsou velmi vlivné a důležité, a přitom “nejsou vidět”. Ať ukážou čísla, kolik žen je na manažerských pozicích a jaký vliv mají. A pak se bavme o tom, jestli je na tom třeba něco změnit.

Co ses, v profesním kontextu, naučila od mužů nejcennějšího, a co se naučili oni od tebe?

Od mužů jsem se snažila naučit to, v čem jsou jako manažeři dobří, tedy přímočarosti, rychlosti a sebevědomí, například. Co se  naučili muži ode mě a jiných žen v managementu? To je otázka spíš na ně. Obecně si myslím, že je to například větší smysl pro týmovou hru nebo poznání, že ne vždycky platí, že první řešení je to nejsprávnější. Že je někdy lepší nechat opadnout emoce a počkat si na to, co člověka napadne pak. A taky že nejlepší Sauvignon Blanc je bez diskuse ten z Nového Zélandu.

O technologie se zajímají jak muži, tak ženy. Čím to, že žen je ve vedoucích pozicích v technologických oborech stále málo? Inklinují k jiným oborům?

Pro ženy jsou technologie častěji jen prostředek nebo nástroj. Nejsou ultimátním cílem, kterému podřizují vše ostatní. Ale je to jen generalizace. Určitě je spousta žen i mužů, kteří přemýšlejí jinak.

Vnímáš nějaký rozdíl ve stylu vedení mužů a žen? A s kým se ti v rámci pracovního kontextu lépe komunikuje?

Strategicky nerozlišuju, jestli je můj partner, zákazník nebo kolega muž, anebo žena. V podstatě to pro mě není důležité. Není to tak, že bych si před schůzkou řekla: “Aha, dneska mám jednání se ženou, to bude snazší”. Mnohem důležitější pro mě je, o jakého člověka jde. Jak dobrý je ve svém oboru a jaké má vlastnosti. Jestli jde o muže nebo ženu, je v podstatě detail.

Šéf, nebo šéfka? 

„Mám zkušenost, že muži bývají tvrdší ve vyjednávání, ženy jsou zase empatičtější a při jednání myslí i na ty nejmenší detaily. Senta má od všeho trochu. Jako šéf se navíc umí vcítit do lidí v týmu a motivovat je k cíli. Když dojde ke konfliktu, pořád jedná s úsměvem. Myslím, že ten mužům ve vypjatých situacích občas chybí.“

Aneta Klimešová, členka týmu Senty Čermákové

„Z manažerského hlediska rozdíl mezi mužem a ženou vidím. Senta se zajímá o každého člena svého týmu, ale i o spolupracující kolegy a klienty. Zajímá ji, kdo má kolik dětí, co koho baví a co má nebo nemá kdo rád. Díky tomu ví, jak efektivně motivovat celek i jednotlivce, s kým jak pracovat nebo jaký typ osobnosti jí v týmu chybí. U mužů manažerů jsem se s tím moc nesetkal. Myslím, že tohle je mnohem přirozenější právě ženám manažerkám. Ve vyjednávání umí být Senta ostřejší než mužský protějšek.“

Petr Kalanyos, bývalý člen týmu Senty Čermákové

Zabýváš se mentoringem. Co od tebe ženy nejčastěji potřebují a měla jsi ty sama během své kariéry mentora? 

Se ženami řeším nejčastěji jejich pocity, sebedůvěru a tzv. life balance. Dívají se na kariéru komplexněji než muži. Je to pro ně rovnice s více než jednou neznámou. Jsou mnohem méně přímočaré než muži.
A mentoři, kteří mě ovlivnili? Určitě můj první šéf Alex Mittag, Rakušan, který mi dal něco jako “MBA za pochodu”. Naučil mě, jak být manažerkou. Od Pavla Kaláška, bývalého šéfa HP v Česku, jsem se naučila, že i řízení a management mají lidský rozměr. A Jan Zadák, asi nejvýš postavený Čech v IT byznysu v historii, mě naučil, že než udělám nějaké rozhodnutí, musím si ho pořádně promyslet a propočítat.

Vystudovala jsi biokybernetiku na ČVUT, takže to, že bude tvoje kariéra spojená s technologiemi, bylo poměrně jasné. Co tě k technologiím přilákalo?

Určitě hrálo roli, že táta byl vědec a programátor. A taky to, že mě bavila matematika a biologie, takže když jsem přemýšlela o možnostech studia, snažila jsem se to zohlednit.

S ČVUT úzce spolupracuješ. Změnila se zde od té doby výuka a možnosti studentů?

Výhodou studia na ČVUT je, že je to těžká škola, která prověří, jak moc chtějí studenti ve zvoleném oboru pracovat. Není to zadarmo, cestu do cíle si musí tvrdě odpracovat. Studium se od mých časů samozřejmě změnilo. Studenti až na výjimky nejen studují, ale také pracují, což má výhody i nevýhody. Mají i hezké příležitosti vyzkoušet si studium a stáže v zahraničí. V tom vidím velký posun k lepšímu.

Klasika nebo nové technologie? Jak to vidí Senta Čermáková

Čtečka nebo papírová kniha?
Byla jsem jedna z prvních, kdo v Česku používal čtečku. Mám eknihy ráda a baví mě je číst, jakmile vyjdou. Papírová knížka je ale papírová knížka. Když mám na výběr a nejsem například na cestách, asi dám přednost papíru. Ale platí, že nejraději si knížky pořizuju v obou formátech.

Tablet nebo blok a tužka?
Je to podobné jako s knihami. Tablet je skvělý, nabízí spoustu možností – můžete si dělat
poznámky v různých barvách, číst světové časopisy, nahrávat audio i video. Ale zároveň miluju papírové diáře a notýsky. Jejich výhoda je i to, že se vám na dlouhé transatlantické cestě nevybijí.

Bitcoin nebo koruna?
Koruna. Syn je odborník na kryptoměny a v Americe zpracovával na toto téma diplomovou práci. Já jsem prostřednictvím bitcoinů ještě nikdy neplatila.

Osobní trenér nebo SmartWatch?
Aplikace jsou fajn, ale lidský faktor je více motivační. Měla jsem před lety trenéra na plavání, jmenoval se Sysel, a byl to takový ten trenér s velkými svaly a sympatickým úsměvem. Musím říct, že to má taky něco do sebe.

Nedávno ses podílela na přípravě summitu Singularity University. Nemáš někdy trochu strach z raketového růstu v oblasti technologií?

Strach nemám. Jsem realistka. Nezdá se mi, že by aktuálně hrozilo, že nás umělá inteligence převálcuje a že představuje nějakou mimořádnou hrozbu. Ale zároveň říkám, že je to téma, kterému se musíme věnovat a o kterém musíme mezioborově diskutovat.

Zajímá vás problematika žen ve vedoucích pozcicích. O ženách v oblasti IT čtěte zde.