Podívejte se i na další témata, kterým se věnujeme v našem EnviLaw zpravodaji #8:

• Zásadní revize legislativy ochrany lesů a půdy dostává konkrétní obrysy
• Evropská unie hodnotí změny a pokroky při provádění politik v oblasti energetiky
• Evropská centrální banka se v roce 2022 zaměří při zátěžových testech bank na klimatická rizika
• První výzvy z Národního plánu obnovy
• Glasgowská klimatická konference nedosáhla potřebných cílů

Pokud chcete, aby vám v budoucnu neunikla žádná důležitá novinka, přihlaste se k odběru EnviLaw zpravodaje!

Zelená (pro) železnice

Jednou z částí evropského Green Dealu je přechod k čistější, ekologičtější a chytřejší dopravě. Za tímto účelem vznikl Akční plán na posílení služeb dálkové a přeshraniční osobní železniční dopravy – železnice se totiž ukazuje jako jeden z nejudržitelnějších způsobů dopravy. Evropská investiční banka přislíbila rozsáhlé investice do opatření, která by vedla ke zvýšení využívání železnice, a to zejména na dálkových tratích. Vybraná opatření přirozeně reagují na nedostatky, které jsou příčinou nízkého využívání přeshraničních spojů – pouhých 7 % kilometrů přeshraničních cest v Evropě připadá na železniční dopravu. Kromě zajištění základních prvků (jako například pořízení dostatku vlaků a vagónů, jejich modernizace či zaškolení pracovníků) jde i o méně zřejmé potřeby, například uživatelsky přívětivější a jednotný přístup k mezinárodním jízdenkám, sjednocení technických a provozních pravidel či zrychlení digitalizace souvisejících procesů. Co se týče infrastruktury, v popředí zájmu by pak měly být vysokorychlostní železnice společně s jejich návazností na letiště.

Nová pomůcka při uplatňování směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí

Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ve znění směrnice 2014/52/EU), tzv. směrnice EIA, stanovje rámec pro vnitrostátní předpisy ohledně posuzování vlivů na životní prostředí, a to u záměrů široké škály. V praxi je tak často obtížný výklad definic a ustanovení daných směrnic u konkrétních záměrů, aby bylo možné určit, zda pod působnost směrnice (resp. vnitrostátního předpisu) spadají a jak se mají případně posoudit.

Postupem času se vyvíjí jak praxe odpovědných posuzujících orgánů, tak výklad soudů. Evropská komise proto mimo jiné na základě toho vydala Oznámení Komise týkající se uplatňování směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, které má za úkol na jednom místě poskytnout podklad ke zlepšení a správnému uplatňování směrnice EIA. Komise nicméně sama uvádí: „Existuje mnoho praktických situací, které jsou často složité, a vzhledem k tomu, že se směrnice EIA vztahuje na širokou škálu odvětví a typů záměrů, není možné poskytnout vyčerpávající seznam příkladů. Je možné, že příslušné vnitrostátní orgány budou muset požadavky směrnice EIA uplatňovat na individuální bázi a vyhodnocovat každý jednotlivý případ s ohledem na konkrétní okolnosti.“ Členské státy a odpovědné orgány jsou proto vyzvány k zapojení se na tvorbě srovnávací analýzy, ze které by do budoucna mohly vzejít metodiky na úrovni EU k provádění směrnice EIA.

Jak měřit environmentální stopu po dobu životního cyklu produktů a organizací?

Jedním z hlavních cílů Green Dealu je boj s tzv. greenwashingem. Sjednocení a nastavení pravidel je potřebné v různých oblastech, a to mimo jiné i u stanovení environmentální stopy v oběhovém hospodářství, jelikož environmentální parametry produktů či organizací jsou nyní obtížně rozlišitelné na trhu.

Za účasti široké škály zúčastněných stran (zejména zástupců průmyslových odvětí, včetně malých a středních podniků) proto vytvořila Komise metody stanovení environmentální stopy, které v minulých letech prošly pilotními fázemi. Na základě jejich výsledků nyní Komise vydala doporučení o používání těchto metod. Jejich využití lze nyní očekávat v rámci politik či systémů pro měření a sdělování environmentálního profilu životního cyklu všech druhů produktů, včetně zboží, služeb i organizací. Budou-li tak například společnosti vyžadovat environmentální profil životního cyklu od svých dodavatelů, mohou tyto metodiky posloužit jako jednotný a transparentní systém pro dané posouzení. Metodiky jsou natolik podrobné, že poslouží pro posouzení skutečně širokého spektra prvků životního cyklu „oběhovosti“ zboží, služeb i organizací.